53 CO 268/2022-141 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení ve lhůtě 15 dnů (výrok I.), ohledně požadavku na zaplacení částky [částka] s týmž úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení [částka] k rukám jejího právního zástupce ve lhůtě 15 dnů (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši celkem [částka] s příslušenstvím v souvislosti s nepřiměřeně dlouho trvajícím řízením vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo od [datum] do [datum], tj. 10 let, 7 měsíců a 7 dní. Žalobkyně vycházela z odškodnění ve výši [částka] za 1 rok řízení (za první 2 roky řízení v poloviční výši) s tím, že takto vypočtenou částku ([částka]) je třeba zvýšit o 50 % s ohledem na význam řízení. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Vznesla námitku promlčení uplatněného nároku s ohledem na to, že v žádosti o jeho předběžné projednání byla uvedena jiná spisová značka řízení, kterého se žalobkyně neúčastnila, a kromě toho měla za to, že s ohledem na průběh namítaného řízení nárok na odškodnění nevznikl. 3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně podáním doručeným žalované dne [datum] uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] z důvodu nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] a že žalovaná o této žádosti rozhodla [datum], když ji jako nedůvodnou zamítla, čímž došlo ke splnění podmínky předvídané § 14 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též jen „zákon“). Soud prvního stupně popsal průběh namítaného řízení (bod 16. rozsudku), vypočetl zákonná ustanovení, která na danou věc aplikoval (body 19. až 26. rozsudku) a nejprve se zabýval tím, zda byla ze strany žalované vznesena důvodně námitka promlčení. Původní řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum] a poslední den promlčecí lhůty uvedené v § 32 odst. 3 zákona připadl na den [datum]; žalobkyně tvrdila, že uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum], což žalovaná popírala a odkazovala na to, že žalobkyně ve svém podání mylně odkázala na sp. zn. [spisová značka], namísto sp. zn. [spisová značka]. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedená písařská chyba s ohledem na všechny konkrétní okolnosti případu nemůže mít za následek promlčení uplatněného nároku (žalovaná po rozhodnutí soudu prvního stupně tento závěr již dále nezpochybňovala) a proto se nalézací soud dále zabýval tím, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a zda případně za to náleží žalobkyni odškodnění a v jaké formě. 4. Soud prvního stupně stran průběhu řízení shrnul, že trvalo 10 let a 7 měsíců, probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž jednou ve věci samé rozhodoval krajský soud, jednou odvolací soud a jednou dovolací soud, žalobkyně celkem 5× podala odvolání proti procesním rozhodnutím, o kterých rozhodoval odvolací soud. Již samo řízení na několika stupních soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení a ačkoli nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků. Po skutkové i hmotněprávní stránce byla věc standardně obtížná, mírně složitější bylo řízení po procesní stránce. Žalobkyně se dále na celkové délce řízení podílela, když celkem 3× žádala o odročení jednání a délka řízení byla rovněž významně ovlivněna její procesní aktivitou. Jde-li o význam řízení, ten byl standardní, nicméně výsledek posuzovaného řízení byl do značné míry závislý na výsledku řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně totiž svůj nárok v posuzovaném řízení opřela o tvrzení, že členský podíl v družstvu nabyla v dědickém řízení (v rámci kterého byla zůstavitelkou její matka), nicméně vzhledem k tomu, že matka žalobkyně byla z bytového družstva před svou smrtí vyloučena, bylo třeba dotčené rozhodnutí členské schůze napadnout žalobou. To se také stalo, přičemž o této věci rozhodoval krajský soud právě v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], pravomocně bylo o této žalobě rozhodnuto dne [datum]. Nejpozději k tomuto datu si tak žalobkyně měla být vědoma toho, že se svým návrhem v posuzovaném řízení nemůže být v žádném případě úspěšná. Od [datum] tedy nemohla být v nejistotě ohledně výsledku posuzovaného řízení a význam tohoto řízení tak byl od tohoto data podstatně snížený. Pokud jde o postup soudu, zaznamenal soud prvního stupně dvě významná období nečinnosti, a to od [datum] (kdy krajský soud obdržel návrh žalobkyně) do [datum] (kdy soud rozhodl o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce), a dále od [datum] (kdy krajský soud poslal vyjádření žalobkyni) do [datum] (kdy krajský soud nařídil jednání). Krajský soud v Brně tak byl v přibližně 38 % celkové doby původního řízení nečinný. 5. S ohledem na uvedená zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona a též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, v důsledku čehož žalobkyni vznikla nemajetková újma, kterou nelze odčinit konstatování porušení práva, nýbrž jen finančním zadostiučiněním. 6. Soud prvního stupně takto vycházel ze sazby [částka] za 1 rok trvání řízení (za první 2 roky z částky poloviční) a dospěl k základní částce ve výši [částka]. Základní částku snížil o 30 %, protože se na rozhodování opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy a soud dovolací, dále o 10 % z důvodu procesní složitosti, o 20 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení a o 20 % z důvodu sníženého významu řízení pro žalobkyni. Ve výsledku tedy základní částku modifikoval o 80 % a žalobkyni přiznal částku [částka]. Protože se žalovaná dostala do prodlení marným uplynutím šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku (od [datum]), přiznal žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť výše plnění závisela na úvaze soudu a výši nákladů podrobně vyčíslil. 7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Domnívá se, že základní sazba odškodnění měla být určena minimálně v horní polovině rozpětí, které je judikaturou využíváno (15 000- [částka]), když soud prvního stupně nevysvětlil, proč by posuzované řízení nemělo být extrémně dlouhé, respektive nepřihlédl k podstatné změně poměrů v rámci České republiky od vydání stanoviska Nejvyššího soudu [stanovisko NS]. Snížení základní částky o 10 % z důvodu procesní složitosti je nedůvodné, protože v průběhu namítaného řízení činila standardní a srozumitelná podání. Snížení základní sazby o 30 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, které se na rozhodování podílely, spadá již do kritéria složitosti řízení a v součtu tak byla základní sazba z důvodu složitosti řízení snížena celkem o 40 % (respektive 60 %). Snížení základní sazby o 20 % z důvodu podávání četných procesních návrhů a opravných prostředků je v rozporu s judikaturou, neboť to nelze klást účastníku k tíži, to navíc mělo být případně zohledněno již v kritériu složitosti řízení; chování žalobkyně by bylo možné přičítat jí k tíži pouze v případě, kdyby se jednalo o nečinnost nebo zcela účelové obstrukční jednání a snahu o prodloužení řízení. Za nedůvodné považuje i snížení základní částky o 20 % z důvodu sníženého významu předmětu sporu, protože takovou skutečnost má tvrdit a prokazovat žalovaná, což však neučinila. Domáhala se toho, aby byl rozsudek v zamítavém výroku II. změněn tak, že by žalobě bylo vyhověno. 8. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání s odkazy na judikaturu vyšších soudů vyvracela odvolací námitky žalobkyně, zdůraznila, že v rámci svého vyjádření k žalobě uvedla skutečnosti ohledně snížení významu předmětu řízení pro žalobkyni s odkazem na obsah spisu namítaného řízení i rozhodnutí ve vedlejším řízení (sp. zn. [spisová značka]) a navrhla, aby byl rozsudek jako správný potvrzen. 9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl poté k závěru, že odvolání je zčásti důvodné. 10. Odvolací soud nejprve u odvolacího jednání ověřil, že žalovaná žalobkyni neplnila v rozsahu částky [částka] a že v tomto rozsahu nebylo řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby zastaveno (jak je uvedeno v bodě 9. rozsudku), když obsahem předloženého spisu není ani částečné zpětvzetí žaloby, ani rozhodnutí o částečném zastavení řízení. 11. Pokud jde o skutková zjištění soudu prvního stupně, ta jsou zcela dostatečná a odpovídající charakteru uplatněného nároku, jejich správnost nebyla v zásadě nijak zpochybňována a odvolací soud z nich pro účely svého