53 CO 300/2022-366 — Městský soud v Praze

1. Výrokem I. shora uvedeného rozsudku soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci z částky [částka] úrok z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou [částka] a dále z částky [částka] též úrok z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou [částka], to vše ve lhůtě tří dnů, výrokem II. zamítl návrh žalobce na zaplacení další částky [částka]„ s příslušenstvím požadovaném z této částky v podání ze dne [datum]“, jakož i na zaplacení dalšího příslušenství z částky [částka]„ za dne“ [datum] (správně za den [datum] – poznámka odvolacího soudu) a z částky [částka] za den [datum] (správně za den [datum] – poznámka odvolacího soudu) a dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, o nákladech řízení státu a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek (výroky III. až V.). Takto rozhodl (po zpětvzetí návrhu ohledně požadavku na zaplacení bolestného) o povinnosti žalované zaplatit žalobci ztížení společenského uplatnění (§ 2958 o.z.) jako následku úrazu vzniklého při dopravní nehodě dne [datum] způsobené vozidlem, jehož provozovatel byl v době škodní události pojištěn u žalované. Z tohoto titulu v průběhu řízení žalovaná plnila částkou [částka] podle posudku znalkyně [příjmení] dne [datum] a částkou [částka] podle posudku znalce [příjmení] dne [datum]. Žalobce tak dále požadoval zaplacení příslušenství z uvedených částek do doby jejich zaplacení, a dále částku [částka] s příslušenstvím, která představuje rozdíl mezi ztížením společenského uplatnění stanoveným posudkem znalce [příjmení] bez snížení o 20 % z důvodu věku ([částka]) a částkou [částka] (součet plnění poskytnutých žalovanou podle posudků znalců [příjmení] a [příjmení]). 2. Podle obsahu prvostupňového rozsudku lze usuzovat, že soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku jím ustanoveného znalce [příjmení], který dospěl k částce [částka] (při zohlednění koeficientu 20 % z důvodu věku žalobce), přičemž zmiňuje i posudek znalce [příjmení] (který ovšem není součástí spisu, a není ani zřejmé, zda jím byl proveden důkaz, když obsahem spisu není ani protokol o jednání, které se mělo konat dne [datum]), když podle soudu prvního stupně oba znalci ([příjmení] a [příjmení]) hodnotili nárok žalobce podle [anonymizováno] [název soudu] (dále též jen„ metodika“)„ takřka shodně“. Po právní stránce aplikoval soud prvního stupně na daný případ ustanovení § 6 odst. 2 písm. a), § 9 odst. 1 a [ustanovení pr. předpisu], a dále § 2958 o. z. s tím, že jde o odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobce, který utrpěl ve věku 72 let úraz s trvalými následky představujícími pro něj překážku lepší budoucnosti. V souladu s metodikou je i snížení odškodnění o 20 %, a pokud žalobce argumentoval, že před úrazem aktivně sportoval, prováděl lektorskou jazykovou činnost, jsou tato tvrzení bezvýznamná k aplikaci modifikačního koeficientu, který reaguje na předpokládanou dobu dožití poškozeného a ztracené možnosti do budoucna. Proto zamítl výrokem II. (jak uvádí v bodu 31.) žalobcův požadavek na zaplacení další částky ve výši [částka] s příslušenstvím (správně [částka] – poznámka odvolacího soudu), neboť již vyplacená částka v celkové výši [částka] je i v souladu se zásadou přiměřenosti adekvátní. Pokud jde o žalobcem požadované příslušenství z částek [částka] a [částka], vycházel z předžalobní výzvy ze dne [datum] s lhůtou plnění 7 dnů s tím, že žalovaná se mohla dostat do prodlení s plněním nejdříve dne [datum] (odůvodnění obsažené pod bodem 33. se zjevně nevztahuje k této věci a odvolací soud k němu proto nepřihlížel.). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když vycházel při stanovení odměny za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty ve výši [částka], výrok o nákladech řízení státu (na který dopadá ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. – poznámka odvolacího soudu) odůvodnil tím, že stát vynaložil tuto částku na znalecké posudky. Výrok o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek neodůvodnil. 3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. 4. Žalovaná směřovala své odvolání proti výroku I. a argumentovala tím, že do prodlení s plněním částek [částka] a [částka] se mohla dostat nejprve prvního dne poté, co se ustálil [anonymizována dvě slova] žalobce, k čemuž došlo podle znaleckého posudku znalce [příjmení] až dne [datum], neboť až v té době bylo možno provést posouzení ztížení společenského uplatnění. Za nesprávný považuje i výrok o nákladech řízení mezi účastníky, neboť tarifní hodnota měla být počítána z částky [částka], jak odpovídá odkazované judikatuře. Nesouhlasí ani s výší soudního poplatku (stanoveného zřejmě ve výši 5 % z žalované částky), protože podle položky 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků má být v tomto případě poplatek stanoven sazbou 1 %, tedy ve výši [částka]. Navrhla, aby byl rozsudek v napadeném rozsahu změněn tak, že odvolací soud sám rozhodne o správné výši úroků z prodlení, o nákladech řízení a o výši soudního poplatku. 5. Žalobce podal odvolání proti výroku II. rozsudku, vyjma úroků z prodlení za dny [datum] a [datum] (jak bylo upřesněno při odvolacím jednání) a poukázal na to, že podle jeho názoru byl nesprávně aplikován koeficient - 20 % z důvodu věku žalobce, v čemž spatřuje rozpor s judikaturou Městského soudu v Praze, kdy v řízení pod sp. zn. [spisová značka] naopak poškozené, která utrpěla újmu na zdraví ve věku 20 let, nebylo podle [anonymizováno] odškodnění o 20 % vůbec navýšeno. Pokud žalobce utrpěl újmu na zdraví ve věku 72 let (kdy koeficient - 20 % se uplatňuje u poškozených od 70 let života), neměl by být koeficient aplikován v celé 20% výši. Při odvolacím jednání zároveň žalobce upřesnil, že (i když to z jeho odvolací argumentace není patrné) napadá výrok II. ohledně částky [částka] v celém rozsahu (tedy nikoli jen ohledně 20 % koeficientu podle znaleckého posudku znalce [příjmení], ale požaduje tuto částku podle znaleckého posudku znalce [příjmení] bez uplatnění 20% koeficientu). 6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, na rozdíl od odvolání žalobce, avšak nejsou dosud (v rozsahu výroku II.) podmínky pro konečné rozhodnutí ve věci. 7. V prvé řadě je odvolací soud nucen poukázat na to, že odůvodnění rozsudku z valné části nevyhovuje požadavkům ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. a jako celek působí nepřesvědčivě. Podle jeho obsahu činí soud prvního stupně zjištění ze znaleckého posudku znalce [příjmení], ten však vůbec není obsahem spisu, z něhož navíc vůbec nevyplývá, zda byl tímto posudkem proveden důkaz (mohlo se tak stát např. při jednání konaném dne [datum], avšak protokol o jednání z tohoto dne rovněž není součástí spisu, stejně jako zvukové záznamy z tohoto a dalších jednání, které se konaly). Z rozsudku není rovněž patrné, které účastníky navržené důkazy soud prvního stupně neprovedl, když to nevyplývá ani z předložených protokolů o jednání (pokud se tak stalo při jednání dne [datum], tuto skutečnost neměl možnost odvolací soud ověřit). V rozsudku se mísí zjištění soudu s tvrzeními (podáními) účastníků včetně početních chyb (v bodě 9. rozsudku soud uvádí, že výše společenského uplatnění stanovená znalcem [příjmení] je bez použití modifikačního koeficientu [částka], což je částka uváděná v podání žalobce, avšak správně jde o částku [částka], v bodě 31. rozsudku soud uvádí, že zamítl požadavek na zaplacení částky [částka], ačkoli šlo o částku [částka], v bodě 10. rozsudku se uvádí, že žalovaná plnila na ztížení společenského uplatnění částku [částka], ačkoliv z tohoto titulu šlo o plnění v rozsahu [částka], odůvodnění vyhovujícího výroku I. stran kapitalizovaného příslušenství je v bodech 32. a 33. ve vzájemném rozporu, když bod 33. odůvodnění byl zjevně„ přetažen“ z rozhodnutí v jiné věci, zamítavý výrok II. pak v zásadě nebyl odůvodněn vůbec (jak bude uvedeno dále) a nebylo ani důvodu ponechat bez bližšího vysvětlení výrok V. o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek. 8. Pokud jde o výrok I., rovněž odvolací soud vychází z žalovanou nezpochybněného zjištění, že byla žalobcem vyzvána výzvou ze dne [datum] s lhůtou plnění 7 dnů, a to k zaplacení ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] a bolestného ve výši [částka]. 9. Podle § 1723 odst. 1. o.z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. 10. Podle § 1723 odst. 2 o. z. ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1959 písm. e) o.z. neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas