53 CO 413/2021-396 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že závěť RNDr. [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého dne [datum], posledně bytem [adresa], a sepsaná dne [datum], je neplatná (výrok I.), zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je dědicem a účastníkem dědického řízení, vedeného po RNDr. [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém dne [datum], posledně bytem [adresa]), rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok III.) a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit státu náklady řízení ve výši [částka] (výrok IV.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá shora uvedených určení, neboť má za to, že závěť jejího bratra [jméno] [příjmení] není platná, jelikož v době, kdy ji měl pořídit (ke dni [datum]), nebyl z důvodu zdravotních schopen závěť s plným vědomím platně sepsat, a ani že nebyla sepsána zůstavitelem. 3. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 4. až 15.). Odvolací soud proto na tomto místě pouze ve stručnosti shrnuje stěžejní skutková zjištění. 4. Dne [datum] [příjmení] [příjmení] pořídil závěť psanou vlastní rukou, ve které odkázal svůj majetek žalované, která byla jeho přítelkyně. K sepsání závěti se rozhodl za pobytu v nemocnici, kdy konzultoval se známým právníkem Mgr. [příjmení], jakým způsobem má postupovat a ten mu doporučil sepsání závěti vlastní rukou a její potvrzení svědky. Uvedené s ním konzultoval v neděli dne 21. 10., následující den v pondělí 22. 10. mu text přečetl za účelem ověření správnosti. Navečer napsal vlastní text. Ve středu dne 24. 10. předložil závěť k podpisu známým jako svědkům a opětovně verbálně vyjádřil svou vůli v závěti již projevenou. Dne [datum] zemřel. 5. Vzhledem k datu úmrtí zůstavitele [datum] soud prvního stupně postupoval s ohledem na § 3069 zákona č. 89/2012, podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). 6. Žalobkyně byla ve věci vedené pod sp. zn. 26 D 1667/2012 v souladu s § 175k odst. 2 o. s. ř. vyzvána k podání žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci, a to usnesením soudu ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum]. Žalobkyně podala žalobu ve stanovené lhůtě dne [datum]. 7. Prvostupňový soud po citaci § 476 obč. zák. vyšel z toho, že zůstavitel za svého života pořídil holografní závěť, kterou sepsal vlastní rukou i vlastní rukou podepsal, což je k platnosti postačující. Přítomnost svědků je nezbytná v případě alografní závěti, kterou zůstavitel nenapíše vlastní rukou, u které zákon požaduje pod sankcí neplatnosti právního úkonu, aby ji zůstavitel podepsal před dvěma svědky současně přítomnými a projevil výslovně, že listina obsahuje jeho poslední vůli a aby se svědci na závěť podepsali; povolání svědků alografní závěti slouží k tomu, aby tyto osoby mohly potvrdit, že jde o zůstavitelovu pravou závěť, tedy věrohodným způsobem bylo osvědčeno, že závěť vskutku obsahuje poslední vůli zůstavitele. 8. Znaleckým posudkem JUDr. [obec], ve znění doplnění znaleckého posudku, bylo prokázáno, že text je psán vlastní rukou zůstavitele a vlastní rukou zůstavitele je podepsán. Žalobní tvrzení, že text a podpis zůstavitele na sporné závěti nejsou psány jeho rukou tak bylo jednoznačně vyvráceno. 9. Pokud jde o žalobní tvrzení, že zůstavitel nebyl schopen pro neuspokojivý zdravotní stav, když byl rovněž pod vlivem různých léku a opiátů schopen rozpoznat a uvědomit si plně následky svého jednání, bylo rovněž vyvráceno, a to svědeckými výpověďmi, ze kterých plyne, že zůstavitel byl v době pořízení závěti orientovaný. Rovněž bylo z jejich výpovědí zjištěno, že zůstavitel úmysl pořídit závěť ve prospěch žalované konzultoval s Mgr. [příjmení] a také že svůj úmysl pořídit závěť sdělil dalším osobám. Nejednalo se tak o momentální náhlé rozhodnutí realizované pod vlivem psychofarmak a opiátů, ale bylo projevem a realizací konkrétního životního rozhodnutí. I když z výpovědí svědků vyplynulo, že zůstavitel byl pozitivní a předpokládal, že po zdravotní stránce bude dále fungovat, tak si nepochybně uvědomoval i závažnost svého onemocnění, které může vést až k jeho smrti. Z výpovědí svědků vyplynulo, že byl„ velmi pečlivý,“ proto se nepochybně snažil učinit vše, byť to bylo řešení alternativy nepříznivé. Poukazovala-li žalobkyně na výpověď syna, který uvedl, že při poslední návštěvě byl zůstavitel utlumený, nekomunikativní, tak se jednalo o období již po sepisu závěti. 10. Při hodnocení znaleckých posudků MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] a jejich výslechů dospěl k závěru, že nelze učinil jednoznačný závěr, že zůstavitel v době sepisu závěti nebyl schopen posoudit následky tak závažného právního úkonu, jako je sepis závěti, ačkoli byl utlumen v důsledku podávání léku a psychofarmak, zesláblý a trpěl bolestmi. Naopak z podání znalců vyplývá, že účinky léků jsou individuální a nemusí v každém případě vést k zásadnímu ovlivnění kognitivních funkcí. Z výpovědí svědků i lékařské dokumentace bylo navíc prokázáno, že se zůstavitel v době hospitalizace věnoval i pracovním úkolům. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. 11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Podrobně argumentuje s ohledem na obsah závěti pro závěr, že zůstavitel byl při sepisu závěti ovlivněn žalovanou a že za současného praktického vymizení složky rozpoznávací a volní nesepsal závěť ze své vlastní a svobodné vůle. Rovněž poukázala na skutečnost, že jednotlivé závěry, vyplývající z výpovědí svědků navrhovaných žalovanou (jedná se prakticky ve všech případech o její přátele – členy spolku Harmonie), nebyly soudem prvního stupně posouzeny důsledně a ve vzájemné souvislosti, neboť je zřejmé, že si některá jejich tvrzení přímo odporují. Podrobně rozebírá tyto rozpory, přičemž má za to, že v souhrnu zpochybňují pravdivost a věrohodnost uvedených výpovědí, v důsledku čehož nelze s jistotou určit okolnosti údajného sepsání závěti zůstavitelem. Má tak za to, že svědci nebyli zůstavitele vůbec navštívit a jejich podpis byl přidán k závěti až později na žádost žalované, přestože nebyly vůbec potřeba. Důvodem mohla být vědomost žalované, že zdravotní stav zůstavitele nedovoluje sepsání závěti a tato by mohla být následně označena za neplatnou. Proto požádala další členy spolku Harmonie, aby osvědčili, že zůstavitel byl vlastně zcela v pořádku. Okolnosti sepsání závěti působí nevěrohodně až vykonstruovaně, přičemž úlohou svědků bylo podpořit tvrzení žalované. Soud prvního stupně se rovněž nevypořádal se závěry znaleckého posudku a následnou výpovědí soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], která uvedla, že od [datum] byl podle zdravotní dokumentace zůstaviteli denně podáván Dipidolor a od [datum] bylo ještě navíc podáváno morfium, pročež si znalkyně nedovedla představit, že by byl zůstavitel pod vlivem Dipidoloru schopen odpovídajícím způsobem komunikovat, telefonovat nebo skypovat. Znalkyně také uvedla, že dne [datum], kdy měli svědci údajně závěť před ním podepsat, musel mít zůstavitel kruté bolesti, jelikož se mu rozvinul vnitrobřišní absces. Žalobkyni se proto jeví žádoucí, aby byl opětovně a důkladněji posouzen obsah vypracovaných znaleckých posudků MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení], kteří nezávisle shrnuli zdravotní stav zůstavitele, včetně jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností v údajné době sepsání závěti. Zdůraznila s odkazem na lékařské zprávy, že zůstavitel se od počátku hospitalizace nacházel v kritickém stavu, což vedlo k provedení opakovaných chirurgických zákroků v celkové anestezii nebo analgosedaci a k trvalému napojení na infuzi včetně přísunu krevní transfuze a za účelem zmírnění bolestí mu byly pravidelně podávány opiáty s tlumivými účinky. Došlo-li k sepsání závěti dne [datum] mezi 18:00 a 19:00 hod. pak by zůstavitel jednal ve stavu, kdy byly následkem účinků anestezie a analgetik výrazně utlumeny jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti – čemuž by ostatně svědčil jak styl, tak obsah sepsané závěti. Znalkyně přitom došla k závěru, že rozpoznávací a ovládací schopnosti byly u zůstavitele s vysokou pravděpodobností podstatně snížené až vymizelé. Při výslechu před soudem uvedla, že Dipidolor je opiát, který může mít vliv na pozornost, ovlivňovat rozhodování, způsobovat ospalost nebo apatii, a jeho účinky trvají až 24 hodin od podání. Vzhledem ke skutečnosti, že zůstaviteli byl Dipidolor podán [datum] ve 23:00, tedy pouze [číslo] hodin před údajným sepsáním závěti, přičemž kromě účinku Dipidoloru byl zůstavitel ještě pod vlivem dobíhajících účinků anestezie a dalších analgetik po provedeném chirurgickém zákroku, je vyloučené, že by byl zůstavitel schopen za takového stavu pochopit důsledky svého jednání. Vytkla soudu prvního stupně, že vůbec nebral v potaz výpověď svědka [příjmení], který uvedl, že při jeho návštěvě v nemocnici dne [datum] byl zůstavitel