53 CO 431/2021-196 — Městský soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl žalobu pro zmatečnost, jíž se 1. žalovaný domáhal zrušení rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (výrok I.) a rozhodl, že 1. žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [anonymizována dvě slova] (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se 1. žalovaný domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], proto, že nebyl dostatečně odůvodněn, a je tudíž neplatný. Soudkyně, která věc rozhodla, se dostatečně nevypořádala s překážkou litispendence, spočívající v tom, že v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka] se jednalo o částečně stejné období jako v tomto řízení. Žalobce navrhl žalobu pro zmatečnost zamítnout, jelikož ji považuje za opožděnou a rovněž za nedůvodnou, neboť litispendence nevznikla. 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování a po citaci § 234 odst. 1, § 235 odst. 2, § 229 odst. 2 písm. a) a § 235c odst. 2 o. s. ř. vyšel ze zjištění, že v projednávané věci 1. žalovaný podal žalobu pro zmatečnost dne [datum], a to proti rozsudku pro uznání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl doručen 1. žalovanému dne [datum] vložením do schránky. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] poté, co byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jež nabylo právní moci dne [datum], dovolání 1. žalovaného proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze odmítl. Proti rozhodnutím Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu podal 1. žalovaný ústavní stížnost. Ústavní soud ji odmítl usnesením ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 38/17. Prvostupňový soud poté uzavřel, že žalobu pro zmatečnost měl 1. žalovaný podat v 3měsíční lhůtě od doručení napadeného rozsudku, tj. od [datum], což však neučinil. Neučinil tak ani ve lhůtě podle § 235 odst. 2 o. s. ř., neboť rozhodnutí dovolacího soudu nabylo právní moci dne [datum]. 4. Prvostupňový soud dále dospěl k závěru, že není dán ani zmatečnostní důvod podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Žalovaným nebylo uloženo rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], aby plnili za shodné období s rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobou se žalobce původně proti oběma žalovaným domáhal bezdůvodného obohacení za užívání bytu v období ode dne [datum] do [datum] v částce [částka]. Žalobce rozšířil žalobu podáním doručeným soudu dne [datum] o částku [částka] za období ode dne [datum] do [datum], dále podáním doručeným dne [datum] o částku [částka] za období od [datum] do [datum]. Při jednání dne [datum] byly připuštěny obě změny žaloby. Předmětem řízení se tak stala částka [částka]. Žalobce vzal částečně zpět žalobu o zaplacení částky [částka] podáním ze dne [datum], neboť tato částka byla žalobci pravomocně přiznána rozsudkem [číslo jednací]. Jednalo se o období od [datum] do vyklizení dne [datum]. Po tomto částečném zpětvzetí žaloby předmětem řízení pod sp. zn. [spisová značka] zůstalo bezdůvodné obohacení v částce [částka] za období [datum] do [datum]. Prvostupňový soud pak rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastavil řízení o zaplacení částky [částka], nikoliv z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, ale z důvodu překážky již pravomocně rozhodnuté věci za období ode dne [datum] do [datum], která byla žalobci přiznána rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku [částka] (částka se skládá z původní žalované částky [částka] za období od [datum] do [datum] a z rozšířené žaloby o částku [částka] za období od [datum] do [datum]). Žalobu pro zmatečnost proto prvostupňový soud zamítl také pro nenaplnění tohoto důvodu, jelikož řízení bylo v uvedeném rozsahu zastaveno pro překážku věci rozsouzené. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto usnesení podal 1. žalovaný včasné odvolání. Namítal, že advokát žalobce nepředložil plnou moc pro toto řízení, ač k tomu byl prvostupňovým soudem vyzván, přesto byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení za právní zastoupení. Žalovaný [číslo] poté podrobně rozebral časový sled úkonů jak v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], tak i v řízení sp. zn. [spisová značka]. Rovněž namítal, že soudkyně postupovala zmatečně, nerespektuje § 233 odst. 1 o. s. ř. a poukazuje na neexistující odstavce § 235c o. s. ř. Žaloba pro zmatečnost byla podána na základě nálezu Ústavního soudu, podle něhož rozsudek či jiné rozhodnutí není platné, pokud není dostatečně odůvodněno, přičemž soudkyně ve věci sp. zn. [spisová značka] dostatečně neodůvodnila, proč lhala. Soudkyně vědomě ignorovala skutečnost, že probíhají řízení ve stejné věci. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále podal opětovně odvolání proti tomuto rozhodnutí s tvrzením, že mu bylo opětovně doručeno dne [datum], ač již proti němu podal dne [datum] odvolání a zaplatil i soudní poplatek. 6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně z podnětu podaného odvolání podle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání žalovaného [číslo] důvodným. 7. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba pro zmatečnost nebyla podána včas. Žalobou pro zmatečnost byl uplatněn důvod podle § 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř., pročež bylo nutné, k dodržení lhůt upravených v § 234 odst. 1 o. s. ř., aby byla žaloba pro zmatečnost podána ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí, tedy do tří měsíců od [datum]. Za určitých okolností přitom může dojít ke stavění běhu lhůty k podání žaloby. Je tomu tak podle § 235 odst. 2 o. s. ř. tehdy, pokud je podáno proti žalobou napadenému rozhodnutí také dovolání. Za takové situace se do běhu lhůt podle § 234 o. s. ř. nepočítá doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu. Jelikož žalovaný [číslo] podal ve věci dovolání, nezapočítávala se do běhu tříměsíční lhůty doba od [datum] do [datum]. Podal-li však 1. žalovaný žalobu pro zmatečnost až dne [datum], je zjevné, že lhůta ani při zohlednění jejího stavění z důvodu podaného dovolání nebyla dodržena. Na posouzení, zda byla žaloba podána včas, pak nemá žádný vliv skutečnost, že případně došlo ke změně judikatury. Takový důvod pro prodloužení lhůty zákon nezná. 8. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že stanovení lhůt pro podání tohoto typu mimořádného opravného prostředku je obecně omezeno lhůtou tří měsíců, a to v zájmu potřebné jistoty pro účastníky řízení. Vady předcházejícího řízení, a navíc jen ty, které jsou vyjmenovány v § 229 o. s. ř., mohou být uplatněny žalobou jen v takto krátké lhůtě (s výjimkami vyplývajícími z dalších odstavců tohoto ustanovení, které se však v projednávané věci neprojeví) proto, aby účastníci mohli důvěřovat v právní stav nastolený pravomocným soudním rozhodnutím. Nad rámec právě uvedeného je třeba k námitce žalovaného, že soudkyně v napadeném rozsudku lhala, uvést, že se nejedná o žádný ze zmatečnostních důvodů. Případné nesprávnosti rozhodnutí bylo možné uplatňovat pouze cestou jiných opravných prostředků, jako je odvolání či dovolání, případně i cestou ústavní stížnosti (všechny tyto prostředky žalovaný [číslo] využil). Jelikož nebyl splněn zásadní předpoklad pro věcné projednání žaloby, a to její včasnost, odvolací soud se na rozdíl od soudu prvního stupně již nezabýval otázkou, zda byl či nebyl naplněn tvrzený zmatečnostní důvod. Ani kdyby naplněn byl, nebylo by možné rozhodnout jinak, než žalobu zamítnout, protože byla podána po uplynutí lhůt. Na správnost rozhodnutí nemá vliv ani skutečnost, že soud prvního stupně v rozhodnutí citoval neexistující odstavec druhý § 235c o. s. ř., ani okolnost, že žalovanému bylo napadené rozhodnutí doručeno opakovaně. 9. Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné včetně nákladového výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř., pouze s označením správného čísla listu napadeného rozsudku. K námitce žalovaného, že žalobce nepředložil pro řízení o žalobě pro zmatečnost plnou moc odvolací soud konstatuje, že žalobce předložil v řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, tzv. všeobecnou (generální) plnou moc, která opravňuje zmocněnce k zastupování účastníka v každém soudním řízení. Nebylo proto nutné žalobce k jejímu předložení znovu vyzývat. Pokud soud prvního stupně tak již učinil, a žalobce ji nepředložil, nelze z toho dovozovat, že by žalobce neměl nárok na náklady právního zastoupení za úkony, které zástupce žalobce skutečně vykonal. Navíc zástupce žalobce při odvolacím jednání tuto plnou moc soudu předložil. Soud prvního stupně tak správně přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení spočívající i v nákladech