53 CO 52/2022-171 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení ve lhůtě 15 dnů (výrok I.), žalobu ohledně požadavku na zaplacení částky [částka] se specifikovaným příslušenstvím zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně ve lhůtě 15 dnů (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala odškodnění nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. (odškodňovací zákon), která jí byla způsobena nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení), které bylo zahájeno dne [datum] a dosud nebylo skončeno. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby a argumentovala tím, že v posuzovaném řízení nelze konstatovat žádné průtahy, přičemž doposud bylo vedeno před třemi stupni soudní soustavy, po skutkové i právní stránce se jedná o řízení velmi složité a význam tohoto řízení pro žalobkyni nelze přeceňovat, neboť požaduje náhradu nemajetkové újmy z posuzovaného řízení a dochází k řetězení nároku, když předmětem posuzovaného řízení bylo odškodnění za řízení restituční. 3. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku popsal svá skutková zjištění (zejména ohledně průběhu posuzovaného řízení), přičemž konstatoval, že ke dni jeho rozhodování toto řízení trvá 13 let a necelých 8 měsíců a dosud nebylo skončeno. 4. Po právní stránce aplikoval soud prvního stupně na daný případ ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 a § 31a odškodňovacího zákona a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce, když toto řízení dosud není skončeno. Délka řízení byla podle závěrů nalézacího soudu způsobena mimo jiné i určitou nekoncentrovaností postupu soudu zejména ohledně požadované součinnosti Ing. [jméno] [příjmení], jakož i tím, že Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum] zrušil jak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], tak i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum], a to pro nezákonnost, neboť soud prvního stupně a odvolací soud se odchýlily od rozhodovací praxe při řešení otázky nároků na základě výzvy k vydání věci podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení nevyvracela a nesprávný úřední postup je již takové intenzity, že je namístě jej odškodnit peněžitou částkou (konstatování porušení práva není odškodněním dostačujícím). 5. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu i ESLP vyšel soud prvního stupně z částky [částka] za 1 rok trvání řízení (za prvé 2 roky z částky poloviční) a dospěl k základní částce [částka], kterou dále modifikoval s ohledem na kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) odškodňovacího zákona. 6. Jde-li o kritérium složitosti řízení, jeho předmětem byla náhrada škody v podobě ušlého nájemného, řízení je složité z hlediska procesního a důkazního, když byla prováděna celá řada listinných důkazů, bylo nutné nechat vypracovat znalecký posudek ohledně stanovení ušlého zisku a následně i revizní znalecký posudek, bylo třeba zajistit přístup do nemovitosti, byla vyžadována součinnost od třetích osob, opakovaně bylo uloženo pořádkové opatření ve formě pokuty za nesplnění vyžadovaných povinností, ve vztahu k účastníkům byly realizovány procesní výzvy, zároveň k jejich žádostem byla jednání opakovaně odročována, rovněž bylo vyhověno žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že účastníkům nelze přičítat k tíži využití jejich procesních práv, avšak že na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů, ač se jedná o uplatnění opravných prostředků nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách. Z hlediska složitosti řízení proto snížil základní částku o 30 %, o dalších 25 % snížil základní částku proto, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, neboť ve věci rozhodoval opakovaně odvolací soud a také Nejvyšší soud. Z hlediska kritéria postupu orgánů státu během řízení základní částku nezvyšoval ani nesnižoval, když přihlížel k tomu, že postup soudu je zohledněn již tím, že pouhé konstatování porušení práva se nejevilo jako dostačujícím prostředkem nápravy. Jde-li o kritérium významu řízení pro poškozeného, zdůraznil soud prvního stupně, že zadostiučinění se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. V posuzovaném řízení se jednalo o zaplacení peněžité částky a nejde tak o řízení s typově vyšším významem pro účastníka z hlediska konstantní judikatury. Význam řízení nelze ani poměřovat částkou, kterou žalobkyně v posuzovaném řízení požaduje, neboť stanovení této částky je čistě její záležitostí a nikoliv výsledkem objektivních okolností. Pokud žalobkyně argumentuje, že předmětem řízení je vysoká finanční částka, pak zdůraznil, že za účelem zjištění opodstatněnosti požadované částky byly v řízení vypracovány znalecké posudky a výše plnění tak závisí na znaleckém dokazování. Navíc žalobkyně sama vzala v průběhu posuzovaného řízení žalobu zpět co do částky přesahující [částka] a zároveň její roli lze hodnotit jako pasivnější s prvky jisté nerozhodnosti, když nejprve nepožadovala výslech znalce, a následně jej požadovala. S ohledem na to nelze hovořit o zvlášť významném pocitu nejistoty a nebylo tak podle nalézacího soudu důvodu z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni základní částku zvýšit nebo naopak snížit. 7. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně snížil základní částku odškodnění o 55 % a žalobkyni přiznal částku [částka] spolu s příslušenstvím podle § 1970 o.z. ve spojení s § 15 odst. 1, 2 odškodňovacího zákona, když žalovaná se v tomto případě dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku, tj. od [datum]. Ve zbytku požadované částky ([částka] s příslušenstvím) tedy neshledal žalobu důvodnou a v tomto rozsahu ji zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. a výši těchto nákladů vyčíslil. 8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Vytkla soudu, že nevysvětlil, proč vyšel ze základní částky odškodnění ve výši [částka] za 1 rok trvání řízení a nezvolil např. částku [částka], ze které vycházela v žalobě. Podle ní nebylo řízení skutkově ani procesně komplikované, v řízení nebyl vysoký počet účastníků a provedení důkazu znaleckým posudkem je naprosto běžnou součástí řady soudních řízení. Navíc předmětem prvého řízení před soudem prvního stupně, soudem odvolacím a soudem dovolacím nebyl nárok co do jeho výše, ale jen základ nároku, tj. posouzení, zda původní restituční rozhodnutí byla nebo nebyla zrušena pro nezákonnost, a tedy zda je naplněn základní předpoklad pro případný úspěch žaloby. V tomto ohledu zcela zásadně pochybil soud prvního stupně i odvolací soud, když v rozporu s judikaturou dospěl k chybnému závěru o tom, že původní restituční rozhodnutí nebyla nezákonná. Nutnost prvního předložení věci dovolacímu soudu tedy nebyla výsledkem jednání účastníků, ale důsledkem nezákonného rozhodnutí obecných soudů, což se naopak musí projevit zvýšením základní částky odškodnění. Soud prvního stupně se nevypořádal ani s námitkou, že ač druhé dovolací řízení bylo zapříčiněno jednáním žalované, toto bylo dovolacím soudem odmítnuto pro vady a v důsledku toho bylo řízení prodlouženo o další rok. Jde-li o snížení základní částky odškodnění pro počet stupňů soudní soustavy, jde o kritérium složitosti věci a takto byla ve výsledku základní částka snížena z téhož důvodu dvakrát. Nalézací soud se dále nevypořádal s tím, že řízení je pro žalobkyni významné z důvodu jejího pokročilého věku, když z toho důvodu vnímá dlouhotrvající řízení intenzivněji, neboť takovéto osoby se obávají, zda se vůbec konečného rozhodnutí dožijí. Tuto argumentaci soud prvního stupně nevzal v úvahu a nijak se s ní nevypořádal. Stejně tak nevzal v úvahu ani argument, že v posuzovaném řízení se jedná o zaplacení vysoké částky. Nesouhlasila dále s tím, že by v posuzovaném řízení vystupovala pasivně, naopak podnikala kroky k tomu, aby bylo dosaženo posunu ve věci (urgovala nařízení jednání, předkládala znalecké posudky a aktivně upozorňovala na judikaturu). Domáhala se toho, aby byl rozsudek změněn tak, že žalobě bude zcela vyhověno, nebo aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila, při odvolacím jednání navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen. 10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl poté k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 11. Podle