54 CO 202/2022-310 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II) a vyslovil, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jeho advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalované poskytnutí částky [částka] jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce restitučního řízení o vydání pozemků (jak v průběhu řízení postavil najisto) vedeného opakovaně před správními orgány a před soudy o jeho restitučním nároku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, které bylo zahájeno jeho otcem jakožto jeho právním předchůdcem dne [datum], kdy uplatnil nárok na vydání pozemků a jiných nemovitých věcí náležejících k zemědělskému statku v [obec] v okrese [obec], nárok na poskytnutí náhrad za živý a mrtvý inventář, zásoby, steliva, osiva, hnojiva a náhrady za znehodnocené nemovité věci – stavby náležející k uvedenému statku a skončeno dne [datum], kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí správního (pozemkového) úřadu. 3. Žalobce uvedl, že do řízení vstoupil poté, co jeho otec zemřel dne [datum] (ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplývá, že [datum] – poznámka odvolacího soudu), že on ani jeho otec se na délce řízení nepodíleli, nejednalo se o mimořádně složitou věc, kdy k opačnému závěru nevede ani jednání dalšího z účastníků řízení Ing. [jméno] [příjmení], kdy se v důsledku jeho podání opakovaně na úrovni správních úřadů a následně i soudů řešil okruh oprávněných osob (byla napadána i závěť, o kterou opíral otec žalobce svoje nároky), ani to, že další z účastníků řízení [jméno] [příjmení] žila v zahraničí a ani počet instancí, na kterých byla věc řešena. 4. Žalobce dále uvedl (jakožto okolnosti svědčící o významu řízení o vydání pozemků pro žalobce a jeho právního předchůdce, jak v průběhu řízení postavil najisto), že neměl možnost po dobu, co po otci zdědil restituční nárok (ale i po dobu, co ho držel jeho otec) vyřídit příjem z nemovitostí, které bylo možné vydat, vyřídit pozemkovou náhradu za ty pozemky, které nebylo možné vydat, nemohl řešit i náhradu za odstraněné a znehodnocené objekty a za živý a mrtvý inventář. 5. Žalobce v průběhu řízení upřesnil, že částku [částka] požaduje za dobu řízení vedeného od [datum] do [datum]. 6. Žalobce konečně uvedl, že se na žalovanou obrátil se svým nárokem dne [datum]. 7. Žalovaná se k žalobě vyjádřila s tím, že nárok neuznala. 8. Žalovaná nejprve stvrdila uplatnění nároku žalobcem dne [datum], a to u Ministerstva spravedlnosti, které žádost v části tvrzeného nároku ve vztahu k řízení před správními orgány postoupilo Ministerstvu zemědělství Ministerstvo zemědělství žádost žalobce odmítlo s tím, že nárok není dán, neboť před správními orgány nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to jakkoliv řízení bylo vedeno dlouhodobě. Délku správního řízení ovlivnila především skutečnost, že Ing. [příjmení] od počátku zpochybňoval okruh oprávněných osob, probíhala tak zdlouhavá soudní řízení, přičemž správní řízení bylo přerušeno. Ing. [příjmení] využil všech řádných i mimořádných opravných prostředků, a to až do roku 2013, kdy podal poslední žalobu proti restitučnímu rozhodnutí. Ministerstvo spravedlnosti shledalo nepřiměřeně dlouhým jediné ve věci proběhlé soudní řízení, a to vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 96/2005, které bylo zahájeno dne [datum] žalobou Ing. [příjmení] proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Třebíč ze dne [datum], a skočeno dne [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího ze dne [datum], za což žalobci přiznalo finanční kompenzaci ve výši [částka]. V případě ostatních soudních řízení vedených ve vztahu k předmětnému restitučnímu řízení, Ministerstvo spravedlnosti neshledalo porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. 9. Žalovaná neshledala porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, když restituční řízení bylo mimořádně náročné jak co do složitosti skutkové, tak co do složitosti právního posouzení. V této souvislosti uvedla, že věc byla složitá co do rozsahu předmětu tvrzeného nároku, když byl uplatňován nárok na vydání rozsáhlého nemovitého majetku, patřícího k zemědělským nemovitostem tvořícím zbytkový statek [obec], a to jak celé řady pozemků v různých lokalitách, různého charakteru, u nichž bylo třeba šetřit jejich stav (tj. otázku zastavěnosti, otázku výměry, otázku vydání staveb). Dále byla složitá co do posouzení osob oprávněných nárok uplatnit, když bylo třeba vyřešit, zda oprávnění svědčí Ing. [jméno] [příjmení] jakožto právnímu předchůdci žalobce, který svůj nárok opíral o závěť, složité a obsáhlé dokazování si vyžádalo vyřešení právní otázky, zda za oprávněnou lze považovat žadatelku [jméno] [příjmení], bylo třeba se zabývat otázkou platného uplatnění nároku ve vztahu k další žadatelce [jméno] [příjmení], kde věc byla konečným způsobem vyřešena až po provedení znaleckého posudku ohledně pravosti podpisu na žádosti o vydání. Na délku řízení měla vliv i skutečnost, že v průběhu řízení Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] zemřeli a bylo třeba vyřešit i otázku okruhu dědiců, kteří vstoupí do nároku namísto osob oprávněných. Věc byla složitá i s ohledem na počet instancí, v nichž byla řešena. Potřeba vyřešit některé sporné právní otázky vyvolala několikeré řízení před soudy, pro které bylo řízení ve věci před správním orgánem vícekrát přerušováno. Vícekrát bylo řízení vedeno na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, ve vztahu k věci probíhal i kompetenční spor. Na délku řízení mělo vliv i chování Ing. [jméno] [příjmení], kdy mnohá řízení vyvolaná z jeho podnětu byla vedena opakovaně se záměrem, aby byl určen za jedinou oprávněnou osobu. 10. K významu řízení pro žalobce žalovaná uvedla, že se nejedná o žádnou z okolností, jež by v obecné rovině svědčily o zvýšeném významu předmětu řízení pro něj. Právní předchůdce žalobce, jakož i žalobce sám, byli v řízení pasivní, a dále zdůraznila skutečnost, že žalobce nebyl od počátku účastníkem restitučního řízení, tímto se stal až koncem roku 2009 v důsledku vstupu do nároku (zjevně procesního nástupnictví – poznámka odvolacího soudu) za oprávněného [příjmení] [jméno] [příjmení], který zemřel dne [datum] (ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplývá, že [datum] – poznámka odvolacího soudu). 11. Žalovaná tak neshledala existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, v opačném případě by však poskytnutá finanční kompenzace byla dostačující. 12. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobce vzal v průběhu řízení žalobu zpět co do částky [částka], kterou mu vyplatilo Ministerstvo spravedlnosti dne [datum], pročež usnesením ze dne 7. 5. 2019, č. j. 11 C 44/2018 - 73, které nabylo právní moci dne [datum], řízení částečně zastavil. 13. Soud I. stupně po provedeném dokazování, po citaci ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí na straně jedné v zákonem stanovené lhůtě a na straně druhé v přiměřené lhůtě a zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, po citaci čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen„ Úmluva“) – kdy tak zjevně posuzoval i to, zda lze na délku posuzovaného (správního) řízení aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy, přičemž zjevně dospěl k pozitivnímu výsledku – poté, kdy soud I. stupně popsal průběh namítaného řízení (všech jeho fází řešených před správními orgány i soudy) a kdy zdůraznil podstatu požadovaného jediného restitučního nároku (jakkoliv byla vydána řada správních rozhodnutí), poté kdy rozhodné období řízení vymezil daty [datum], kdy řízení bylo zahájeno, a [datum], kdy se jednalo o žalobcem vymezenou dobu, když v té době řízení ještě neskončilo a trvalo tak cca 25 let a 1 měsíc, a poté, kdy provedl srovnání s obdobnými věcmi k výši přiznaného zadostiučinění, dospěl k závěru, že celková doba řízení není dobou přiměřenou. V dané věci tak došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Soud I. stupně při rozboru jednotlivých kritérií (k těmto více níže) stanovených v ust. 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. uvedl, že v projednávaném případě není dostačující pouhé konstatování porušení práva a uvedl, že při stanovení zákl