54 CO 206/2022-130 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce]; parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [část obce], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec]; parc. [číslo] parc. [číslo] [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce]; parc. [číslo] parc. č. 1900 v k. ú. [část obce], parc. [číslo] v k. ú. [část obce], parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnictví ke shora specifikovaným pozemkům s odůvodněním, že pozemky byly nesprávně vydány oprávněným osobám nad rámec jejich restitučního nároku. K tomu došlo v důsledku spáchání nedbalostního trestného činu zaměstnanců Pozemkového úřadu České republiky při vydání správních rozhodnutí o vydání náhradních pozemků, čímž došlo k přečerpání restitučního nároku oprávněných osob. Oprávněné osoby ([jméno] Šindelářová, [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) zastoupené Ing. [jméno] [příjmení] na základě Smlouvy o sdružení nároků ze dne [datum], se bezdůvodně obohatily, neboť jejich restituční nárok byl maximálně ve výši [částka]. Ing. [jméno] [příjmení] v návaznosti na vydaná správní rozhodnutí o vydání náhradních pozemků podal řadu civilních žalob proti Pozemkovému fondu České republiky na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy k bezúplatnému převodu náhradních pozemků. Na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci sp. zn. 7 C 166/2010 a Obvodního soudu pro Prahu 10 ve věci sp. zn. 23 C 182/2010, byly oprávněným osobám vydány náhradní pozemky (včetně předmětných pozemků) v celkové hodnotě [částka] Tyto pozemky byly následně převedeny na žalovanou, a to na základě kupních smluv ze dne [datum] a dne [datum]. Žalovaná je personálně propojena s Ing. [jméno] [příjmení] a advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], a proto nemohla být v dobré víře při nabývání pozemků. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, vznesla námitku promlčení bezdůvodného obohacení, které mělo nastat na její straně. Dále poukázala na to, že věc se netýká žalované, neboť pozemky nabyla v prosinci roku 2012 od Ing. [jméno] [příjmení], a tudíž vůči ní nelze dovozovat právní následky a vznášet nároky s odkazem na správní rozhodnutí, která byla vydána v důsledku nedbalostního trestného činu zaměstnanců Pozemkového fondu. Pozemky byly Ing. [příjmení] vydány na základě pravomocných rozsudků na nahrazení projevu vůle, čímž byl dán právní titul předchůdce žalované. Správních rozhodnutí bylo dosaženo nedbalostními trestnými činy, avšak tato rozhodnutí neobohatila právního předchůdce žalované o konkrétní pozemky dnes vlastněné žalovanou. Obohatit se mohly pouze osoby oprávněné ze správních rozhodnutí, nikoliv žalovaná. Závěrem žalovaná uvedla, že bezdůvodným obohacením je pouze samotný nárok na náhradu, který svědčil oprávněným osobám, nikoliv konkrétní pozemky, které žalovaná řádně nabyla. Žalovaná se ve vztahu ke státu nikterak neobohatila. 4. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaná nabyla předmětné pozemky na základě kupních smluv o převodu pozemků uzavřených dne [datum] a [datum] s prodávajícím Ing. [jméno] [příjmení] Tyto smlouvy byly podkladem pro zápis vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí. Ing. [příjmení] pozemky získal na základě pravomocného rozsudku o nahrazení projevu vůle žalobce (státu) vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 C 166/2010-179, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 378/2012-346, předmětné rozsudky nabyly právní moci dne [datum] a rozsudkem o nahrazení projevu vůle žalobce (státu) Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 182/2010-290, který nabyl právní moci dne [datum]. V uvedených řízeních nebyl podán žádný z mimořádných opravných prostředků. Na základě těchto rozsudků byl proveden vklad vlastnického práva Ing. [příjmení] k těmto pozemkům. K vydání pozemků oprávněným osobám došlo v důsledku nedbalostních trestných činů, resp. v důsledku nesprávných správních rozhodnutí, neboť jak je v nich nesprávně uvedeno, se nejednalo o oprávněné osoby dle zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Trestní řízení vůči zaměstnancům Pozemkového fondu je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], a vůči Ing. [jméno] [příjmení] není dosud pravomocně skončeno. Oprávněným osobám, zastoupeným Ing. [příjmení], tak byly vydány v soudních řízeních náhradní pozemky v hodnotě [částka], tedy nad rámec jejich restitučního nároku, který činil pouze [částka]. 5. Uvedená zjištění posuzoval soud prvního stupně podle příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., neboť k bezdůvodnému obohacení žalované i k převodu předmětných pozemků mělo dojít v r. [rok]. Nejprve se zabýval vznesenou námitkou promlčení, kterou považoval za nedůvodnou, neboť v daném případně se jedná o určení vlastnického práva, které se podle § 100 odst. 2 obč. zák. č. 40/1964 Sb. nepromlčuje. 6. Dále dovodil, že k uzavření smluv o převodu náhradních pozemků došlo na základě rozhodnutí soudů, která jsou pravomocná a která nebyla odklizena v rámci opravných prostředků. Tato soudní rozhodnutí jsou ve smyslu ust. § 159a odst. 3 o. s. ř. pro soud závazná, soud je nemůže v rámci probíhajícího řízení určit neplatnými či nicotnými ani je jinak odklidit. Přestože tedy pokladem pro zápis vlastnického práva na oprávněné osoby do katastru nemovitostí byly smlouvy, byly tyto smlouvy obsahem soudních rozhodnutí, proto platí shora uvedené. To, že správní rozhodnutí byla vydána v důsledku nedbalostního trestného činu zaměstnanců Pozemkového fondu, není skutečností, která by mohla bez dalšího sama o sobě zpochybnit převody pozemků, ke kterým následně došlo. Posuzování dobré víry žalované při nabytí předmětných pozemků považoval soud prvního stupně za irelevantní, neboť i pokud by byly smlouvy, na základě kterých žalovaná pozemky nabyla, neplatné, zůstal by vlastníkem pozemků Ing. [jméno] [příjmení] a nikoliv stát. Žalovaná se pak nabytím předmětných pozemků nemohla (ani ve vztahu ke státu) nijak bezdůvodně obohatit, neboť pozemky od Ing. [příjmení] nabyla za úplatu. Obohaceny ze správních rozhodnutí mohly být pouze osoby oprávněné, kterých se tato rozhodnutí týkala a nikoliv žalovaná. 7. O nákladech řízení soud rozhodl nalézací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal náklady řízení v souhrnné výši [částka]. 8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyřešil otázku, zda je možné zkoumat platnost smlouvy, u které byl projev vůle jedné ze smluvních stran nahrazen rozsudkem soudu. Žalobkyně souhlasí s tím, že v nyní projednávané věci nelze zneplatnit či ignorovat pravomocné rozsudky. Titulem Ing. [příjmení] k nabytí předmětných nemovitostí však nebyly rozsudky, ale smlouvy, které byly v souvislosti s těmito rozsudky uzavřeny. Smlouva je pak neplatná podle § 49a obč. zák. č. 40/1964 Sb., neboť Ing. [příjmení] zjevně zneužil omylu právního předchůdce žalobkyně. Je nepochybné, že o omylu Pozemkového úřadu věděl a neupozornil na něj. Stejnou vědomost o tomto převodu měla prostřednictvím Ing. [příjmení] i žalovaná a tudíž je vyloučeno, aby kupní smlouvy, kterými měla nabýt vlastnické právo k předmětným pozemkům, byly platné. Pokud by smlouvy o převodu vlastnického práva k náhradním pozemkům byly uzavřeny bez ingerence soudu, platil by tento závěr bez výjimky. Žalobkyně měla za to, že uvedené musí platit i v případě, kdy byly uvedené smlouvy uzavřeny na základě rozsudku o nahrazení projevu vůle. Jak Ing. [příjmení], tak i žalovaná nabyli svého vlastnického práva ve zlé víře a takové nabytí nemůže požívat právní ochrany. Zároveň měla žalobkyně za to, že jak Ing. [příjmení], tak i žalovaná získali bezdůvodné obohacení z nepoctivých zdrojů ve smyslu ust. § 451 odst. 2 obč. zák., neboť Ing. [příjmení] využil trestné činnosti úředníků Pozemkového úřadu a na základě jejich nesprávných rozhodnutí uplatňoval neexistující nárok, který tehdy Pozemkový fond považoval za oprávněný. Jednání Ing. [příjmení] tak bylo v rozporu s dobrými mravy. Stejné závěry platí ohledně žalované. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když souhlasila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Měla za to, že jestliže bylo právní jednání žalobkyně nahrazeno rozhodnutím soudu, žalobkyně při uzavírání smluv nejednala, a proto nelze o omylu vůbec uvažovat. J