54 CO 252/2022-77 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud rozhodl, že z exekuce nařízené exekučním příkazem pověřeného soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad] [město], [anonymizována dvě slova] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], se vylučuje vozidlo tovární značky Suzuki [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], (výrok I.). Zároveň výrokem II žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka]. 2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tak, že po skutkové stránce vzal za prokázané, že dne [datum] uzavřela žalobkyně jako kupující s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej vozidla tovární značky [příjmení], [registrační značka], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za účelem koupě tohoto vozidla dne [datum] 2015 uzavřel smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba], přičemž ve smlouvě byl sjednán zajišťovací převod vlastnického práva k zajištění pohledávky [anonymizováno] na vrácení poskytnutého úvěru ze smlouvy. Převzetím vozidla kupujícím od dodavatele vlastnické právo přešlo na [anonymizováno]. Následně dne [datum] vydal soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad] – [město], [anonymizována dvě slova] č. j. [číslo jednací] v rámci vedené exekuce proti povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení] k uspokojení pohledávky žalovaného [jméno] [příjmení], a to prodejem movitých věcí, čímž pojal do soupisu věcí i předmětné vozidlo. Dne [datum] rozhodl soudní exekutor usnesením č. j. [číslo jednací] o zamítnutí návrhu žalobkyně na vyškrtnutí vozidla pojatého do soupisu. 3. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 267 o. s. ř., tedy, že žalobkyně musí prokázat, že v poměrech řešené věci má k vozidlu takové právo, které nepřipouští exekuci, tedy že je vlastníkem či oprávněným držitelem předmětného vozidla. Nalézací soud konstatoval v souladu s ustanovením § 326 odst. 3, § 331a odst. 1 a § 332 odst. 2 o. s. ř., že vozidlo mohlo být pojato do soupisu, neboť není v rozporu se zajišťovacím účelem zajišťovacího převodu vlastnického práva, je-li dotčená věc exekučně postižena a zpeněžena při současném přiznání práva zajištěnému věřiteli na uspokojení jeho pohledávky z výtěžku zpeněžení. Podle § 47 odst. 6 ex. řádu nesmí povinný převést na jiného majetek, který je postižen exekučním příkazem. Právní jednání, kterým povinný tento zákaz porušil je jednáním neplatným a proto kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a povinným je neplatná. Žalobkyně tak nemohla vozidlo nabýt v dobré víře. Zároveň nalézací soud konstatoval, že vozidlo není věc, kterou by k výkonu advokacie nutně potřeboval dle § 332 odst. 3 o. s. ř. povinný. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle [ustanovení pr. předpisu] 4. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. V odvolání uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za nesprávné a v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně vozidlo na základě uzavřené kupní smlouvy řádně nabyla, zaplatila za něj kupní cenu a převzala jej. Věc nabyla v dobré víře. Povinný vozidlo nutně potřeboval k výkonu advokacie, kdy navíc vozidlo bylo zakoupeno na identifikační číslo advokáta. Před koupí si žalobkyně ověřila, zda na vozidle nevázne zástava, prodávající uvedl, že veškeré jim sdělené údaje jsou pravdivé, vozidlo nebylo kradené, v záznamech městského úřadu nebyla uváděna žádná exekuce na vozidlo a zároveň neměla žalobkyně možnost zjistit, zda nějaký exekutor o vozidlo nemá zájem. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí změnil tak, že automobil vyloučí z exekuce. 5. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí. Žalobkyně nemohla být v dobré víře, neboť si dostatečně neprověřila osobu prodávajícího [anonymizováno] [příjmení]. Ten jako advokát vozidlo nutně k výkonu povolání nepotřeboval, navíc v té době vlastnil ještě jedno vozidlo, jak vyplynulo z jeho výpovědi. V rozporu s dobrými mravy nemůže být počínání soudního exekutora či věřitele, ale pouze dlužníka, který zamlčel skutečnosti, že automobil je zahrnut do soupisu movitých věcí. 6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 7. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, na základě něhož náležitě zjistil skutkový stav, který i správně posoudil po právní stránce. S ohledem na zjištěný skutkový stav bylo v posuzovaném případě rozhodné, zda došlo kupní smlouvou ze dne [datum] k převodu vlastnického práva k osobnímu automobilu z povinného [příjmení] [jméno] [příjmení] na žalobkyni. Podstatná v projednávané věci je skutečnost, že na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a povinným [příjmení] [příjmení] byla vlastníkem daného vozidla [právnická osoba], neboť smluvní strany smlouvy o úvěru se dohodly, že povinný [příjmení] [příjmení] k zajištění pohledávky [právnická osoba] na navrácení poskytnutého úvěru převádí vlastnické právo k předmětnému vozidlu. [ulice] podmínky pak hovořily tak, že [anonymizováno] nabývá vlastnické právo k zajištění svých pohledávek již okamžikem převzetí vozidla klientem od dodavatele. Další ujednání hovořilo o tom, že okamžikem, kdy klient zaplatí veškeré své závazky vzniklé na základě smlouvy, dojde ke zrušení dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva a klient se stává vlastníkem. Zajišťovacím převodem práva tak došlo – byť podmíněně - ke změně v osobě vlastníka, a to do doby, než bude zajištěný závazek splněn. Z uvedeného vyplývá, že povinný [příjmení] [příjmení] se mohl stát vlastníkem až po doplacení všech svých závazků z úvěrové smlouvy. Pokud v době uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a povinným [příjmení] [příjmení] dne [datum] byla vlastníkem [právnická osoba] (jak vyplývá z technického průkazu, který je ve spise založen), nemohlo platně dojít k převodu vlastnického práva na žalobkyni. Platí, že základní podmínkou pro převod vlastnického práva je, aby osoba, která hodlá převést věc na jiného, disponovala vlastnickým právem k ní. Pokud k takovému převodu dojde, jedná se o absolutní neplatnost. Žalobkyně tudíž nemohla vlastnické právo nabýt a s žalobou na vyloučení předmětného vozidla z exekuce nemohla být úspěšná. Zároveň v souladu s tím, co uvedl soud prvního stupně ve svém odůvodnění rozhodnutí, mohl soudní exekutor pojmout do soupisu předmětné vozidlo, byť bylo ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] 8. Pro případ, že došlo ke splnění závazku z úvěrové smlouvy, tj. že povinný [příjmení] [příjmení] uhradil celý úvěr, a vlastnické právo na něj zpět přešlo, nemohlo ani tehdy dojít k platnému převodu vlastnického práva na žalobkyni, a to z důvodů uvedených v ustanovení [ustanovení pr. předpisu]. Tzv. generální inhibitorium (§ 44a ex. řádu) slouží k ochraně oprávněného a případných dalších věřitelů. Povinnému je zakázáno po doručení vyrozumění o zahájení exekuce nakládat se svým majetkem, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Pokud dojde k porušení povinnosti uložené v § 47 odst. 3 ex. řádu, jedná se o právní jednání neplatné. I v tomto případě tedy nemohla žalobkyně platně nabýt vlastnické právo, jako nutnou podmínku pro úspěch s excindační žalobou. 9. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že vozidlo, byť si jej povinný pořídil jako fyzická osoba podnikající, nemuselo sloužit k výkonu advokacie, jako věc, která je k tomu nezbytně nutná, když výjimky uvedené v ustanovení § 44a odst. 1 ex. řádu je třeba vykládat značně restriktivně a omezit je jen na nejdůležitější předměty osobní potřeby, či věci, nezbytně nutné k výkonu povolání. 10. Pokud se žalobkyně domáhala své ochrany z titulu její dobré víry, že vozidlo kupuje od advokáta, který ji ujistil, že na věci neváznou žádné právní i jiné vady, v rámci svých možností se pokusila zjistit vše potřebné před převodem vozidla, odvolací soud tuto dobrou víru žalobkyně neshledal. V technickém průkazu bylo uvedeno, že vlastníkem vozidla je společnost [právnická osoba] To samo o sobě již je skutečnost, pro kterou žalobkyně v okamžiku uzavření kupní smlouvy s [anonymizováno] [příjmení] nemohla být v dobré víře, že vozidlo kupuje od vlastníka. 11. Ze všech shora uvedených důvodů považuje odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně za správné a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení. 12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a [ustanovení pr. předpisu], když žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný. Náklady řízení představují mimosmluvní odměnu advokáta žalovaného za jeden úkon právní služby po [částka] (sepis vyjádření k odvolání) stanovený z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. a) a dále § 7 bod 5., [ustanovení p