54 CO 3/2022-117 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit a vyklizený předat žalobci byt [číslo] o dvou pokojích a kuchyni s ústředním vytápěním všech obytných místností a s příslušenstvím nacházející se v 6. podlaží domu [adresa], ulice [ulice] v [obec a číslo], katastrální území Nové Město (dále jen„ Byt“). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II) a České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů řízení ve výši stanovené samostatným usnesením (III). Výrokem II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 C 160/2018-91, byla výše nákladů státu, k jejichž úhradě je povinován žalovaný, stanovena částkou [částka]. 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobce, jako vlastník, domáhal vyklizení Bytu s odůvodněním, že žalovaný k jeho užívání nemá žádný právní titul, neboť nájemní vztah skončil dne [datum]. Se žalovaným byla k Bytu dne [datum] uzavřena nájemní smlouva č. NAB/11/02 [číslo] (dále též jen„ Nájemní smlouva“), a to na dobu určitou dvou let, tedy do [datum], s možností prolongace. Žalobce neměl na dalším trvání nájemního vztahu se žalovaným zájem, proto jej dopisem ze dne [datum], sp. zn. S – MHMP [číslo], vyzval k vyklizení a protokolárnímu předání bytu do patnácti dnů od obdržení výzvy (dále též jen„ Výzva“). Dle dodejky žalovaný [příjmení] převzal dne [datum], avšak Byt do dnešního dne nevyklidil. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítl, že mu Výzva nebyla nikdy doručena a že podpis na doručence od Výzvy není jeho. Při nedoručení výzvy k vyklizení Bytu se tak nájem ze zákona prodloužil o dva roky. Zdůraznil též, že své povinnosti nájemce, spočívající zejména v úhradě nájemného, řádně plní. 4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na jejich základě vzal za prokázané, že mezi žalobcem, jako pronajímatelem, a žalovaným, jako nájemcem, byla dne [datum] uzavřena k Bytu nájemní smlouva č. NAB/11/02 [číslo] na dobu dvou let, tj. do [datum], s možností prodloužení nájmu o sjednanou dobu nájmu v případě, že nájemce pokračuje v užívání Bytu alespoň tři měsíce po uplynutí sjednané doby nájmu a pronajímatel ho v této době písemně nevyzve, aby Byt opustil. Nájem Bytu skončil dne [datum], neboť žalobce žalovaného vyzval [datum] k vyklizení Bytu a žalovaný [příjmení] dne [datum] převzal. Prvostupňový soud současně poukázal na skutečnost, že otázka převzetí výzvy k vyklizení Bytu se stala bezpředmětnou dne [datum], neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1082/2017, dosud trvající řízení o vyklizení bytu zahájené dříve, nežli měl nájem bytu uplynutím doby skončit, nahrazuje (písemnou) výzvu k jeho opuštění. V případě prolongace nájmu Bytu do [datum] by tedy tento nejpozději dnem [datum] skončil, neboť na doručenou žalobu o vyklizení Bytu je třeba nahlížet jako na výzvu k vyklizení Bytu. 5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na ust. § 2285 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a vycházeje ze zjištěného skutkového stavu shledal žalobu důvodnou. Plně úspěšnému žalobci přiznal dle § 151 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z paušální náhrady ve výši [částka] dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za každý z 10 úkonů (výzva k plnění, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum], dne [datum] a dne [datum], a příprava účasti na těchto). Výrok, jímž byla žalovanému uložena povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši, jež byla následně stanovena samostatným usnesením, nebyl po právní stránce odůvodněn. 6. Žalovaný napadl rozsudek v celém jeho rozsahu včasným a přípustným odvoláním, v němž namítl, že prvostupňový soud založil své rozhodnutí na nesprávných skutkových zjištěních. Poukázal na závěr znaleckého posudku č. MB [číslo] ze dne [datum] z oboru písmoznalectví, odvětví zkoumání ručního písma, ohledně žalovaným sporovaného podpisu na doručence k Výzvě, dle kterého nelze vyloučit, že by se v nízké rovině pravděpodobnosti mohlo jednat o podpis vyhotovený žalovaným. V rovině vysoké pravděpodobnosti se tak dle žalovaného uzavřelo, že sporovaný podpis na doručence k Výzvě nebyl jeho podpisem. S přihlédnutím k závažnosti následků tak měl prvostupňový soud uzavřít, že doručení Výzvy žalovanému prokázáno nebylo. Dále žalovaný namítl, že soud prvního stupně při svém rozhodnutí věc nesprávně právně posoudil, když neaplikoval ust. § 2230 odst. 1, 2 o. z., dle kterého užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouvy byla znovu uzavřena za podmínek sjednaných původně s tím, že byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší, platí, že byla uzavřena na tuto dobu. Za situace, kdy výzva k vyklizení žalovanému nebyla doručena, došlo k automatickému prodloužení nájemní smlouvy nejméně do [datum]. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil, se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně se zcela ztotožnil. Navrhl napadený rozsudek potvrdit a přiznat žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zdůraznil, že žalovaný si zásilku s Výzvou po neúspěšném pokusu o doručení dne [datum] osobně převzal na příslušné pobočce České pošty s. p., přičemž při převzetí se musel prokázat průkazem totožnosti. Nadto dle judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 26 Cdo 1082/2017) nájem bytu skončil nejpozději dnem [datum], neboť tato doba již v době rozhodování soudem prvního stupně uplynula. Odkaz žalovaného na ust. § 2230 odst. 1, 2 o. z. označil žalobce za nepřípadný s ohledem na speciální úpravu obsaženou v § 2285 o. z. 8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal odvolání žalovaného nedůvodným. 9. Vyšel při tom ze skutkových zjištění popsaných soudem prvního stupně, na něž odkazuje, a shodně jako prvostupňový soud dospěl k závěru, že žalovaný byl dopisem ze dne [datum], sp. zn. S – [spisová značka] [číslo] vyzván k opuštění bytu ve smyslu § 2285 o. z., přičemž tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum], kdy si ji osobně vyzvedl na příslušné pobočce České pošty s. p. Nájem Bytu tak skončil dne [datum]. Soud prvního stupně při hodnocení důkazů postupoval zcela v souladu s § 132 o. s. ř., kdy důkazy vztahující se k převzetí výzvy (doručenku k písemnosti [spisová značka] [číslo] OBF-ŠVE, znalecký posudek č. MB [číslo] ze dne [datum], vypracovaný Mgr. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru písmoznalectví se specializací na zkoumání ručního písma, a sdělení České pošty s. p. ze dne [datum]) hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, a na základě tohoto hodnocení dospěl ke shora uvedenému závěru o osobním převzetí Výzvy žalovaným. Odvolací soud se proto nemohl ztotožnit s námitkou žalovaného, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když tyto spolu naopak plně korespondují a současně ve svém souhrnu poskytují dostatečný podklad pro spolehlivý závěr o skutkovém stavu. 10. Soud prvního stupně současně správně uzavřel, že pro rozhodnutí ve věci samé se posouzení mezi stranami sporné otázky převzetí Výzvy žalovaným stalo neaktuálním, když v době od podání žaloby ([datum]) do rozhodnutí soudu prvního stupně uplynula doba, po kterou bylo možno zvažovat prolongaci nájmu (do [datum]). Správně v této souvislosti odkázal na přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1082/2017, dle kterého je-li proti nájemci pronajímatelem vedeno řízení o vyklizení bytu ke dni, kdy měl nájem uplynutím doby skončit, k obnovení nájmu podle § 2285 o. z. nedojde, i když nájem skončil až po podání a doručení žaloby a (další) výzva podle § 2285 o. z. nebyla podána. 11. Nepřípadnou shledal odvolací soud též námitku nesprávného právního posouzení vznesenou žalovaným s odkazem na ustanovení § 2230 odst. 1, 2 o. z. Je třeba přisvědčit žalobci, že ust. § 2285 o. z., vážící se ke skončení nájmu bytu, je speciálním k ust. § 2230 o. z., upravujícím skončení nájmu obecně. Speciální právní úprava (stanovící dobu tří měsíců ode dne, kdy měl nájem bytu skončit, a po kterou je třeba nájemce vyzvat k opuštění bytu) tak má v daném případě přednost před aplikací ust. § 2230 o. z. 12. Soud prvního stupně výrokem II. napadeného rozsudku též správně uložil žalovanému povinnost nahradit žalobc