54 CO 327/2022-70 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), a co do částky [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % od [datum] do zaplacení a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,5 % ročně od [datum] do [datum], žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.). 2. Částečně tak soud vyhověl žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala peněžitého zadostiučinění ve výši [částka] za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ namítané řízení“). Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Při mimosoudním projednání uplatněného nároku žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení. Měla za to, že nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá vyvrátit domněnku nepřiměřené délky řízení, a proto bylo třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Na druhou stranu dospěla žalovaná k závěru, že řízení je po stránce skutkové [anonymizováno] stránce právní složité, a proto se domnívala, že vyslovení konstatování porušení práva a samotná omluva jsou dostatečnou formou nápravy. Žalobkyni žádná závažnější nemajetková újma nevznikla, ani dál nevzniká. Žalobkyně rovněž ani nevyčkala na úplné skončení namítaného řízení, naopak ho ihned zažalovala s cílem se obohatit. 3. Soud prvního stupně vyšel z následujícího, mezi stranami nesporného, skutkového [anonymizováno]. Namítané řízení bylo zahájeno dne [datum] tak, že žalobkyně podala proti [příjmení] [příjmení], své nevlastní matce, návrh na vydání směnečného platebního rozkazu na částku [částka]. Návrhu soud vyhověl vydáním směnečného platebního rozkazu dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací]. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podala [příjmení] [příjmení] námitky, ve kterých popřela pravost svého podpisu na směnce a uvedla, že jednání žalobkyně odporuje dobrým mravům. Ze znaleckého posudku podaného v namítaném řízení dne [datum] vyplývá, že podpis na směnce je pravý. Nato byl v řízení zpracován znalecký posudek z oboru [anonymizováno], podle něhož [příjmení] [příjmení] při podpisu uvedené směnky jednala v [anonymizována tři slova] přesto však byl po dalším doplnění dokazování dne [datum] vyhlášen rozsudek, kterým byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. Vrchní soud v Praze dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně k odvolání [příjmení] [příjmení] zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, protože soud prvního stupně nejednal s jejím opatrovníkem, ač byla omezena na svéprávnosti. Dne [datum] byl vyhlášen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl směnečný platební rozkaz ponechán opět v platnosti. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] k odvolání [příjmení] [příjmení] směnečný platební rozkaz zrušil s tím, že žalovaná [příjmení] [příjmení] jednala při podpisu směnky v [anonymizována dvě slova]. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, o kterém dovolací soud dosud nerozhodl. V namítaném řízení žalovaná [příjmení] [příjmení] dne [datum] zemřela, pozůstalostní řízení v době vyhlášení rozsudku před soudem prvního stupně skončeno nebylo. 4. Po právní stránce odkázal soud prvního stupně v rámci svého posouzení na ust. § 1 odst. 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 22 odst. 1, a [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský [anonymizováno]) /dále jen„ OdpŠk“ /. Přednostně se zabýval tím, zda došlo v namítaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk ve spojení čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal přitom na skutečnost, že řízení bylo ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk složité jak po skutkové stránce, kdy bylo prováděno složité dokazování, tak po stránce procesní. Soud prvního stupně se rovněž zabýval otázkou případného porušení dobrých mravů. Měl za to, že pouhé konstatování porušení práva, není (vzhledem ke všem okolnostem případu) dostačující formou zadostiučinění, jelikož do této doby soudy, respektive Městský soud v Praze byl v přesvědčení, že shora uvedená směnka je platná. Je ale otázkou za jakých okolností, [příjmení] [příjmení] fakticky uvedenou směnku podepsala a v jaké psychické a [anonymizováno] kondici. Toto však nemohlo být kladeno k tíži žalobkyni, jak namítá žalovaná, když stejně tak ani žalobkyně nevěděla, resp. si nemohla být jistá psychickou kondicí původní žalované. 5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v namítaném řízení v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 OdpŠk došlo (délka přes 7 let a 7 měsíců). Bylo tedy na místě dle ustanovení § 31a odst. 3 zákona OdpŠk a stanoviska Nejvyššího soudu [stanovisko NS] přistoupit k zadostiučinění v penězích. Soud prvního stupně žalobkyni přiznal částku [částka] za každý rok trvání řízení, za první 2 roky částku poloviční. Soud prvního stupně tak dospěl k částce [částka] s tím, že tuto částku moderoval dle parametrů ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk s tím, že ji ponížil o 20% z důvodu počtu stupňů [anonymizováno] soustavy, které ve věci fakticky rozhodovaly, přičemž nešlo o tzv. [anonymizováno] ping pong. Dále soud tuto částku snížil o dalších 20% z důvodu složitosti, a to jak procesní, tak právní, ve věci bylo nutné vypracovat několik znaleckých posudků z různých odvětví, zejména za účelem určení pravosti podpisu a dále za účelem zjištění psychické kondice [příjmení] [příjmení] v době podpisu směnky. Soud prvního stupně proto přiznal žalobkyni částku [částka] (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.). 6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle [ustanovení pr. předpisu]“) a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souhrnné [částka]. 7. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku I. a III., podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž vytýkala soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci a nesprávné zjištění skutkového [anonymizováno]. Zopakovala svou předešlou argumentaci, zejména nesouhlasila se závěrem, že je namístě žalobkyni přiznat zadostiučinění v penězích. Potud poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (dále na sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Akcentovala zavrženíhodné jednání žalobkyně vůči [příjmení] [příjmení]. Dále zdůraznila, že [příjmení] [příjmení] (adoptivní matka žalobkyně) od počátku posuzovaného řízení namítala nedostatek vážnosti vůle a schopnosti právně jednat a uváděla, že žalovanou částkou ani nedisponuje. V průběhu namítaného řízení byla žalovaná omezena ve svéprávnosti. Nepříznivý [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] musel být žalobkyni znám již v době podpisu předmětné směnky, a to vzhledem k blízkému rodinnému vztahu účastnic namítaného řízení. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 8. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila toliko tak, že akceptovala rozhodnutí soudu prvního stupně, [anonymizováno] když dle jejího názoru nebyl a není důvod k ponížení uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy, způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. V závěru svého vyjádření s rozhodnutím ve věci samé souhlasila a navrhla jeho potvrzení. 9. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212, § 212a odst. 1 a 5, § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu, v němž byl odvoláním dotčen, tj. ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 10. Odvolání bylo přitom dle jeho obsahu posouzeno tak, že se odvolací soud v rámci přezkumu rozsudku soudu prvního stupně zaměřil podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. na (nesprávné) právní posouzení věci. Ačkoliv žalovaná v odvolání namítala také to, že soud prvního stupně, v rámci svého rozhodování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, neuvedla žádná konkrétní zjištění, která by považovala za nesprávná. 11. Soud prvního stupně si [anonymizováno] své rozhodnutí opatřil relevantní skutková zjištění, získaná z nesporných tvrzení účastníků a z obsahu spisu namítaného řízení. Zjištěný skutkový [anonymizováno], pokud jde o průběh namítaného řízení, odpovídá obsahu spisu. V podrobnostech proto odvolací soud na skutkové záv