54 CO 361/2022-163 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I), a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalobce je povinen na jejich náhradu zaplatit žalované částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Takto bylo rozhodnuto o dosud pravomocně nerozhodnuté části žalobcem podané žaloby, kterou se původně domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o úschově, které bylo vedeno u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 65 Sd 19/2002. Dle žalobních tvrzení bylo toto řízení zahájeno v červnu 2002 a pravomocně skončilo až po 13 letech, neboť předmět úschovy, tj. akcie [právnická osoba] [obec] a. s., o jejichž vydání žalobce usiloval, mu na základě příslušného výroku usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 65 Sd 19/2002-107, který nabyl právní moci dne [datum], byly fakticky vydány až [datum]. Žalovaný nárok na náhradu škody žalobce vystavěl na tvrzení, že coby vlastník majoritního balíku akcií [právnická osoba] [obec] a. s. měl rozhodující vliv na rozhodování uvedené společnosti, který fakticky ztratil poté, co byl dne [datum] přepaden a při této příležitosti mu bylo odcizeno zhruba 7 000 ks akcií této společnosti. Uvedené akcie, konkrétně v množství 6 668 ks, byly sice následně orgány činnými v trestním řízení zajištěny, avšak z toho důvodu, že o jejich vydání kromě žalobce usilovaly i další subjekty, a panovaly tedy pochybnosti o tom, kdo je jejich skutečným majitelem, došlo k jejich složení do zmíněné soudní úschovy. Vlivem uvedeného tudíž žalobce i pro období, než bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že se mu uvedené akcie vydávají, ztratil rozhodující vliv na řízení předmětné společnosti, což mělo mimo jiné za následek, že dne [datum] byl v rámci konání náhradní valné hromady obchodní společnosti odvolán z funkce předsedy představenstva a posléze byl odvolán i z pozice ředitele společnosti, což by se dle žalobce nikdy nestalo, kdyby reálně disponoval všemi vlastněnými akciemi, tedy i těmi, které byly uloženy do úschovy u Okresního soudu v Olomouci. Žalobce tvrdí, že v důsledku odvolání z funkce předsedy představenstva společnosti, jakož i z pozice jejího ředitele mu byla způsobena škoda ve výši ušlého příjmu představovaného výší odměny předsedy představenstva v částce [částka] měsíčně a mzdy ředitele společnosti ve výši [částka] měsíčně, k níž kromě toho náležela ještě odměna ve výši dalších 40 %, tj. celkem [částka] hrubého měsíčně. Jelikož žalobce byl přesvědčen o tom, že Okresní soud v Olomouci měl již ke dni zahájení řízení o úschově k dispozici veškeré podklady, na jejichž základě mu uvedené akcie mohly být v zásadě ihned vydány, avšak vlivem nepřiměřené délky řízení se tak stalo až dne [datum], požadoval po žalované zaplacení náhrady škody ve výši [částka], jež dle žalobních tvrzení odpovídá součtu zmíněného ušlého měsíčního příjmu za dobu od července 2002 do [datum] (zahrnující kromě jistiny [částka] též blíže nekonkretizované„ příslušenství“ ve výši [částka]). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 214/2018-72, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 97/2020-124, byla předmětná žaloba co do částky [částka] spolu s 9% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení s ohledem na žalovanou důvodně vznesenou námitku promlčení pravomocně zamítnuta. Předmětem řízení nadále zůstal již jen požadavek žalobce stran zaplacení částky [částka] s 9% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, tedy požadavek žalobce na náhradu ušlé mzdy ředitele společnosti za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], požadavek žalobce na náhradu ušlé odměny předsedy představenstva společnosti za totéž období ve výši [částka] a požadavek žalobce na zaplacení částky [částka] představující část jím kapitalizovaného„ příslušenství“ za kalendářní měsíce duben, květen a červen 2015. 3. Soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu zjevného nedostatku příčinné souvislosti mezi nadále žalovanou škodou (ušlým příjmem) a žalobcem tvrzeným nesprávným úředním postupem, jenž představuje jednu z obligatorních podmínek vzniku jakékoliv odpovědnosti za škodu. Existenci předmětné příčinné souvislosti vylučuje již jen to, že dle jím učiněných zjištění žalobce byl z funkce předsedy představenstva [právnická osoba] [obec] a. s. odvolán v roce 2002 a jeho pracovní poměr u téže obchodní společnosti skončil ke dni [datum], aniž by kdykoli poté byl kterýkoli z těchto vztahů, z nichž žalobci měl plynout tvrzený příjem, obnoven. V posuzovaném období by mu tak nárok na tvrzený příjem vzniknout nemohl. O povinnosti k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud prvního stupně ve věci zcela procesně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v souhrnné výši [částka]. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Příčinnou souvislost mezi uloupením zhruba 7 000 ks akcií [právnická osoba] [obec] a. s., resp. jejich následným zadržováním u Okresního soudu v Olomouci na straně jedné a vznikem jím tvrzené škody na straně druhé považuje za zcela zřejmou, evidentní, o níž není namístě pochybovat. Pokud by totiž mohl s uvedenými akciemi nakládat v přiměřené lhůtě následující poté, co byly složeny do úschovy soudu, nepochybně by ze své pozice majoritního akcionáře zajistil, aby funkci předsedy představenstva a ředitele společnosti zastával i v rozhodném období. Navíc usnesení valné hromady [právnická osoba] [obec] a. s., kterými byl odvolán z pozice předsedy představenstva, byla posléze v roce [rok] pravomocným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci zrušena. Závěr soudu prvního stupně o tom, že pozbyl postavení předsedy představenstva, je tudíž chybný. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. 5. Žalovaná v reakci na odvolání žalobce uvedla, že se plně ztotožňuje s napadeným rozhodnutím soudu prvního stupně, které by odvolacím soudem jako věcně správné mělo být potvrzeno. 6. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté co v rámci konaného odvolacího jednání poukázal na to, že z veřejně dostupných informací uveřejněných v obchodním rejstříku plyne, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], byl konkurs na majetek dlužníka [právnická osoba], [IČO] dle ust. § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona zrušen z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, a žalobce v reakci na poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázat vztah příčinné souvislosti mezi jím označeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou, představované nyní již jen ušlou mzdou ředitele společnosti za období od [datum] do [datum] a ušlé odměny předsedy představenstva za totéž období, zejména za situace, kdy obchodní společnost [právnická osoba], od níž by se žalobci, nebýt údajně předmětného nesprávného úředního postupu žalovaného peněžitého plnění mělo dostat, byla již předtím pravomocně zrušena pro nedostatek majetku, z něhož by bylo možné uspokojit její dlužné závazky po splatnosti (doprovázené poučením, že v opačném případě může být v řízení neúspěšný z důvodu neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního), stručně řečeno uvedl, že uvedený závěr o nemajetnosti obchodní společnosti považuje za chybný, neboť byly-li by řádně vymáhán majetek, který byl ze společnosti neoprávněně vyveden či odčerpán, disponovala by uvedená společnost majetkem a finančními prostředky, které by uspokojení jeho nároku na mzdu ředitele společnosti a odměnu předsedy představenstva umožňovaly, shledal odvolání žalobce nedůvodným. 7. Soud prvního stupně na daný případ správně aplikoval svou povahou speciální hmotněprávní úpravu odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem, neboť § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen„ OdpŠk“, za nesprávný úřední postup považuje též porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a rovněž tak zcela správně právní posouzení věci samé založil na závěru, že pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou zmíněným nesprávným úředním postupem je zapotřebí kumulativního splnění tří podmínek, a to: 1. existence zmíněného nesprávného úředního postupu (§ 5 písm. b) a § 13 od