54 CO 456/2021-247 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení ze dne 31. srpna 2021, č. j. 12 C 70/2021-213, soud prvního stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II), úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok III), a částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok [příjmení]), a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] žalobu zamítl (výrok V). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] (výrok VI.). 2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě ze dne [datum], o které bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 24/2018, a o žalobě ze dne [datum], ohledně níž bylo původně vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 146/2019, kdy usnesením citovaného soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 24/2018-74, byla obě tato řízení spojena ke společnému projednání a nadále vedena pod sp. zn. 12 C 24/2018. Uvedenými žalobami se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím, která dle žalobních tvrzení odpovídala součtu dílčích nároků z titulu náhrady škody a náhrady nemajetkové újmy souvisejících s jeho trestním stíháním zahájeným proti němu usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení hospodářské kriminality, [číslo jednací], ze dne 2. 2. 2012 ve spojení s usneseními o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a ze dne [datum] (dále též jen„ usnesení o zahájení trestního stíhání“), na jejichž základě byl stíhán pro zvlášť závažný zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku dle § 255 odst. 2, 4 trestního zákoníku Trestní stíhání žalobce pokračovalo podáním obžaloby projednávané u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a pravomocně skončilo zproštěním obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], když dovolání Nejvyššího státního zástupce bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], zamítnuto. Žalovaná částka konkrétně sestávala z žalobcem uplatněného nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši [částka] ([částka] uplatněno žalobou ze dne [datum] a [částka] uplatněno žalobou ze dne [datum]), nároku na náhradu nákladů za znalecké posudky ve výši [částka] ([částka] uplatněno žalobou ze dne [datum] a [částka] uplatněno žalobou ze dne [datum]), nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši [částka] (každou ze shora uvedených žalob uplatněno po [částka]), jež dle tvrzení žalobce odpovídá míře zásahu předmětného trestního stíhání do jeho osobního, rodinného a profesního života, nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího dle žalobce v nepřiměřené délce trvání předmětného trestního řízení, a konečně nároku na náhradu ušlého zisku za pozastavení práva vykonávat znaleckou činnost ve výši [částka]. Usnesením vyhlášeným při ústním jednání konaném dne [datum] byly do samostatného projednání vyloučeny nároky na náhradu nákladů obhajoby ve výši [částka], na náhradu za znalecké posudky ve výši [částka], na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši [částka] a na náhradu ušlého zisku ve výši [částka], ohledně nichž bylo řízení dále vedeno pod sp. zn. 12 C 70/2021 (předmětné řízení), aby však následně řízení o posledně uvedeném nároku na náhradu ušlého zisku bylo opětně vyloučeno k samostatnému projednání. 3. V průběhu řízení žalovaná uznala důvodnými a žalobci plnila na nároky na náhradu nákladů obhajoby částku [částka], na náhradu nákladů za znalecké posudky částku [částka] a na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí částku [částka], v důsledku čehož vzal žalobce žalobu zpět co do částky [částka] podáním ze dne [datum] a co do částky [částka] podáním ze dne [datum], a v tomto rozsahu, co do částky [částka], bylo řízení soudem prvního stupně zastaveno (výrok I. napadeného rozsudku). Spornou tak byla toliko otázka výše peněžité náhrady nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí, jíž se mělo žalobci dostat, kdy předmětem řízení z tohoto titulu zůstal požadavek žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. 4. Soud prvního stupně v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby zcela vyhověl požadavku žalobce na poskytnutí zadostiučinění v peněžité formě za nemajetkovou újmu, kterou utrpěl v důsledku vydání usnesení o zahájení trestního stíhání doručeného mu dne [datum]. Vyšel při tom ze zjištění, že proti žalobci bylo v souvislosti s jeho působením ve [právnická osoba] a.s. zahájeno trestní stíhání pro již výše zmíněný zvlášť závažný zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku s hrozbou trestu odnětí svobody v trvání pět až deset let. Trestní stíhání bylo proti žalobci vedeno po dobu 8 let a 1 měsíce, do [datum], kdy bylo jeho právnímu zástupci doručeno rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] o zamítnutí dovolání Nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze vydanému v řízení vedeném pod sp. zn. 6 To 66/2017 dne 8. 10. 2018, kterým byl z podnětu odvolání žalobce v celém rozsahu zrušen odsuzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a žalobce byl podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. 5. Soud uzavřel, že předmětné trestní stíhání negativně zasáhlo do celé řady osobnostních složek žalobcova života. Zřejmě nejvíce byl postižen v oblasti rodinného života, kdy pro hrozbu trestu odnětí svobody odkládal s manželkou početí druhého potomka, pročež je věkový odstup mezi jeho dětmi v délce sedmi let. Vztahy žalobce s manželkou byly narušeny, rovněž tak jeho vztahy s dalšími členy rodiny. Trpěl výčitkami, že kvůli němu přišel otec o firmu, kterou založil s dědou žalobce. Trestní stíhání mělo vliv i na žalobcův profesní život, když po určitou dobu nemohl vykonávat činnost soudního znalce, byl ztížen jeho kariérní postup a došlo u něj ke snížení mzdy. V neposlední řadě pak bylo poškozeno žalobcovo dobré jméno v zaměstnání a v jeho okolí. Pokud žalobce poukazoval na medializaci a její důsledky, odkázal prvostupňový soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, dle kterého medializaci nelze bez dalšího přičítat státu, tato je důsledkem zásady veřejnosti trestního stíhání. Největší důraz pak kladl soud prvního stupně na specifické okolnosti trestního stíhání žalobce, jež spatřoval v nestandardně vedeném trestním stíhání pro žalobcem namítané a Vrchním soudem v Praze ve zprošťujícím rozhodnutí vyjádřené pochybnosti o nepodjatosti orgánů činných v trestním řízení a názoru o kriminalizaci žalobce na základě objednávky třetích osob. 6. Nároky na peněžité náhrady, které žalobce učinil předmětem tohoto řízení, byly uplatněny u žalované nejednotně, dne [datum] a dne [datum]. Pokud jde o náhradu za nezákonné trestní stíhání, tato byla uplatněna ve dvou fázích, dne [datum] v částce [částka] a dne [datum] v částce [částka]. V zákonné šestiměsíční lhůtě určené k předběžnému projednání nároku se žalovaná k požadavkům žalobce nevyjádřila, mj. ve vztahu k nároku na náhradu za nezákonné trestní stíhání tak učinila až svým stanoviskem ze dne [datum], na jehož základě žalobci na uvedené dobrovolně vyplatila částku [částka], ohledně které již bylo řízení výrokem I. napadeného rozsudku pravomocně zastaveno. 7. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně, zejména s odkazem na ust. § 1, § 3 písm. a), § 5 písm. a), § 7, § 8 odst. 1, a § 31 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen„ OdpŠk“), dospěl k závěru o důvodnosti žaloby stran uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy. Implicitně přitom vyšel ze závěru, že usnesení o zahájení trestního stíhání lze ve smyslu ustálené soudní judikatury podle § 8 OdpŠk považovat za nezákonné, jestliže byl žalobce obžaloby zproštěn. Uvedená podmínka byla v daném případě splněna, ostatně mezi stranami nebyla ani sporná, žalovaná sama žalobce částečně odškodnila. Soud prvního stupně měl na základě jím provedeného dokazování za prokázaný vznik nemajetkové újmy žalobce v příčinné souvislosti s uvedeným trestním řízením a zabýval se otázkou oprávněné výše její relutární kompenzace vycházeje ze tří základních kritérií – povaha trestn