54 CO 7/2020-242 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni [částka] (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na jejich náhradě [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] jako přiměřeného zadostiučinění z titulu odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného Krajským soudem v [obec] pod sp. zn. 19/ 16 Cm 163/2004 s tím, že řízení trvalo 10 let a 5 měsíců a nebylo pravomocně skončeno, žalobkyni vznikla nemajetková újma a svůj nárok uplatnila u žalované dne [datum]. 3. Žalovaná se proti žalobě bránila tím, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, věc byla do jisté míry skutkově složitá, byl vypracován znalecký posudek, délka řízení byla ovlivněna i rušením rozhodnutí, žalobkyně se na délce řízení podílela tím, že nezaplatila soudní poplatek, soud řízení zastavil a pak musel rozhodnutí rušit, žalobkyně byla vyzývána k odstranění vad žaloby, teprve k výzvě soudu vyčíslila smluvní pokutu a také vzala žalobu částečně zpět, význam nebyl zvýšený. Žalovaná poskytla žalobkyni v rámci předběžného projednání nároku zadostiučinění formou konstatování porušení práva na spravedlivý proces, přičemž k poskytnutí peněžitého zadostiučinění neshledala důvod. 4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkového závěru, že řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo ode dne podání žaloby dne [datum] do pravomocného ukončení dne [datum], tj. 13 let a 9 měsíců. Přitom řízení o věci samé skončilo pravomocně již dne [datum] a včetně dovolacího řízení dne [datum]; následně bylo řízení vedeno po dovolacím řízení pouze ohledně nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že řízení bylo zatíženo průtahy v podobě bezdůvodné nečinnosti soudu v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], od [datum] do [datum]. Projednávaná věc byla skutkově i právně složitá, v průběhu řízení byla provedena řada listinných důkazů, dokumentace ohledně oken, bylo vyslechnuto velké množství svědků, byl prováděn i výslech účastníků a byla i potřeba znaleckého zkoumání. V průběhu znaleckého zkoumání bylo problematické, že nebyla dodaná technická dokumentace ani jednou ze stran sporu a problémem byl i ztížený přístupem do bytového prostoru se zabudovanými okny. Tato skutečnost pak měla vliv na složitost posuzovaného řízení. Právní složitost věci spočívala v řešení právních otázek týkající se bezdůvodného obohacení, k nimž se vyslovoval i Nejvyšší soud. Řízení bylo složité i po procesní stránce, soud musel opakovaně vyzývat k opravě žaloby, doložení plné moci zástupce či doplnění žalobních tvrzení, v průběhu řízení účastníci neplnili své poplatkové povinnosti současně s jejich vznikem, ale až na výzvy soudu, žalobce nezaplatil soudní poplatek za podanou žalobu ani na základě výzvy, tedy řízení muselo být zastaveno, když poplatek byl zaplacen až ve lhůtě pro podání odvolání a usnesení soudu prvního stupně muselo být zrušeno, byly řešeny otázky osvobození od soudních poplatků a další procesní otázky, např. bylo rozhodováno o svědečném. Soud prvního stupně nezjistil, že by se žalobkyně na délce řízení podílela svým postupem. Řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy, v meritu věci na třech stupních soudní soustavy, opakovaně bylo rozhodováno Vrchním soudem v Praze a čtyřikrát i dovolacím soudem. V řízení bylo také rozhodováno Ústavním soudem. 5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil po právní stránce podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“, přičemž shledal celkovou délku řízení nepřiměřenou a uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou. Při stanovení formy či výše přiměřeného zadostiučinění dospěl k závěru, že v tomto případě konstatování porušení práva není dostačující formou zadostiučinění za nemajetkovou újmu, proto je třeba nahradit újmu v penězích. Přiměřené zadostiučinění stanovil na základě judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (zejména postupem dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010), určil nejprve základní částku odškodnění ve výši [částka] za řízení v délce trvání 13 let a 9 měsíců, přičemž vzal za základ odškodnění částku [částka] za první dva roky, dále částku [částka] za každý další rok řízení a částku [částka] za jeden měsíc řízení; přitom přihlédl k tomu, že právě tato výše základního odškodnění odpovídá celkové délce posuzovaného řízení, jakož i skutečnosti, že meritorně řízení skončilo již v roce 2015. Následně soud prvního stupně modifikoval základní částku odškodnění na základě kritérií uvedených v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž ponížil základní částku odškodnění o 30 % z důvodu skutkové a právní složitosti věci a o dalších 20 % z důvodu procesní složitosti. Kritéria jednání poškozeného, významu řízení pro žalobkyni a postupu soudu v řízení nepovažoval v tomto případě za skutečnosti mající vliv na výši zadostiučinění, neboť žalobkyně svým jednáním nepřispěla k prodloužení řízení, význam řízení byl běžný, nikoliv typově zvýšený v intencích citované judikatury ESLP a stanoviska Nejvyššího soudu. Konečně soud prvního stupně snížil základní částku odškodnění o 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, které byly do rozhodování zapojeny. Ohledně kritéria postupu soudu v posuzovaném řízení soud prvního stupně uzavřel, že kromě zjištěných průtahů v řízení činnost soudu nebyla zatížena obdobími bezdůvodné nečinnosti, žalobkyně si na průtahy v řízení nestěžovala ani nevyužila postup dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, a ve zbytku byl postup soudů v zásadě plynulý. Takto soud prvního stupně stanovil konečnou výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu částkou [částka], tedy 30 % základní částky, ohledně níž žalobě vyhověl a ve zbývající části, tj. co do [částka] žalobu zamítl. Zároveň přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení byla žalobkyně úspěšnou, když neúspěšnou pak byla v části, jejíž výše závisela na úvaze soudu. 6. Rozsudek soudu prvního stupně napadly včasným a přípustným odvoláním žalobkyně i žalovaná, žalovaná později vzala odvolání zpět. 7. Žalobkyně ve svém odvolání nesouhlasila se způsobem stanovení přiměřené částky zadostiučinění, jak jej učinil soud prvního stupně v napadeném rozsudku, a to jak s určením základní částky odškodnění, tak následnou modifikací na základě kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Žalobkyně namítala, že stanovení základní částky odškodnění postupem dle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 v částce [částka] za rok řízení (a polovinou této částky za každý rok z prvních dvou let řízení) neodpovídá současným poměrům České republiky v době, kdy uplynulo již více než 8 let od vydání stanoviska. Dále žalobkyně nesouhlasila se způsobem aplikace jednotlivých kritérií modifikace základní částky odškodnění a namítala, že snížení základní částky o desítky procent z důvodu skutkové a právní složitosti věci není přezkoumatelné, žalobkyně poukázala na to, že se žalobou v předmětném řízení domáhala zaplacení faktury za dodaná okna, jednalo se o předmět řízení běžný v oblasti obchodního práva, důvodem pro snížení odškodnění nebylo ani provádění dokazování, pokud by soud v posuzovaném řízení postupoval správně a provedl by veškeré důkazy a správně by věc hodnotil po právní stránce, nemusela by věc být několikrát rušena a vracena zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení ze strany odvolacího, příp. dovolacího soudu a k dalšímu provádění důkazů. Rovněž ani soudem prvního stupně popisovaná procesní složitost není důvodem ke snížení odškodnění, šlo o běžné úkony, které provádějí soudy prvního stupně v jakémkoliv řízení a nezakládají složitost věci po procesní stránce. Nadto soud prvního stupně snížil základní částku dvakrát ze stejného důvodu, tj. z důvodu složitosti skutkové a právní stránky věci a z důvodu procesní složitosti. Celková složitost řízení je však pouze jedním kritériem pro snížení nebo zvýšení základní částky. K tomu soud prvního stupně ještě snížil odškodnění za počet stupňů soudní soustavy, na nichž byla věc projednávána, přitom jde opět o kritérium složitosti věci. Naopak soud prvního stupně nezohlednil zjištěné průtahy v řízení v podobě dlouhodobé bezdůvodné nečinnosti soudu v posuzovaném řízení. Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že soud prvního stupně zohledni