54 CO 72/2022-148 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované náhrady škody ve výši [částka] a náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 4 C 350/2002. V řízení, které trvalo 16 let a 9 měsíců, vystupovala v procesním postavení žalobkyně, žaloba, podaná [datum], směřovala proti Zemědělskému družstvu [obec] a předmětem žaloby bylo zaplacení částky [částka] z titulu vypořádání restitučního nároku na mrtvý a živý inventář. Okresní soud v Berouně sice nejprve vydal předběžné opatření, kterým zemědělskému družstvu zakázal dispozici s majetkem, avšak poté po dobu 14 měsíců nevydal platební rozkaz, přestože to žalobkyně navrhovala. V únoru 2004 bylo řízení přerušeno z důvodu prohlášení konkurzu na zemědělské družstvo, v řízení se pokračovalo po skončení konkurzu v r. [rok] a řízení skončilo až v roce [rok]. Žalobkyně svou pohledávku přihlásila do konkurzu, v jehož rámci byla pohledávka uspokojena pouze co do částky [částka]. Žalobkyně měla za to, že pokud by Okresní soud v Berouně vydal platební rozkaz před prohlášením konkurzu na zemědělské družstvo, byla by její pohledávka uspokojena, neboť byla zajištěna předběžným opatřením. V důsledku průtahů v řízení se tak své pohledávky nedomohla a vznikla jí škoda ve výši, v níž nebyla pohledávka v konkurzním řízení uspokojena. Zároveň jí v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení vznikla nemajetková újma. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť s ohledem na složitost konkurzního řízení, po jehož trvání bylo posuzované řízení přerušeno, je třeba délku obou řízení považovat za přiměřenou. Pokud jde o náhradu škody, namítala dále, že nebyla prokázána příčinná souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody, neboť je pouhou spekulací, zda mohlo být posuzované řízení pravomocně skončeno před prohlášením konkurzu na zemědělské družstvo. K náhradě nemajetkové újmy dále namítala, že význam předmětu řízení byl pro žalobkyni snížený, neboť byla uspokojena co do zanedbatelné částky. 3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nemajetkové újmě částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku; co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] žalobu zamítl (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu o náhradu škody ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum]. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na jejich základě vzal za prokázané, že řízení vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 4 C 350/2002 bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí], žalobkyně v něm vystupovala v procesním postavení žalobkyně. Dne [datum] byl prohlášen konkurz na majetek žalovaného u Krajského soudu v Praze pod č. j. 40 K 54/2003 a řízení u Okresního soudu v Berouně bylo proto přerušeno. V konkurzu se dostalo žalobkyni uspokojení pohledávky ve výši [částka] dne [datum]. Konkurz byl pravomocně ukončen ke dni [datum] a v přerušeném řízení bylo pokračováno. Dne [datum] byl vydán rozsudek, který byl k podanému odvolání zrušen, a následně bylo řízení zastaveno z důvodu ztráty způsobilosti být účastníkem řízení na straně žalovaného. Věc byla pravomocně ukončena ke dni [datum]. 5. Po právní stránce odkázal soud prvního stupně na příslušná ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. Pokud jde o délku posuzovaného řízení, uvedl, že řízení sice trvalo 15 let, avšak ve vztahu k žalobkyni je podstatná jeho část od [datum], kdy bylo řízení zahájeno, do [datum], kdy obdržela plnění v rámci konkurzního řízení, neboť od té doby již nemohla očekávat, že by byla její pohledávka dále uspokojena a posuzované řízení již probíhalo pouze formálně. Takovouto délku řízení považoval soud prvního stupně za nepřiměřenou, přičemž s ohledem na délku řízení téměř 15 let žalobkyni podle náleží finanční zadostiučinění. Při výpočtu výše peněžitého zadostiučinění vyšel soud z částky [částka] za každý rok trvání sporu (s výjimkou prvních dvou let, kdy se přiznává částka poloviční), základní částku určil ve výši [částka], kterou snížil o 50% z důvodu složitosti konkurzního řízení (pro velký počet věřitelů), o dalších 30% pro nízký význam řízení pro žalobkyni (neboť se jednalo o konkurzní řízení, v němž byla žalobkyně uspokojena zanedbatelnou částkou) a dospěl ke konečnému zadostiučinění ve výši [částka]. 6. Naproti tomu nárok na náhradu majetkové újmy není dle soudu prvního stupně dán, neboť neshledal příčinnou souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Podle jeho názoru není zřejmé, zda charakter nároku žalobkyně, kterého se v posuzovaném řízení domáhala, umožňoval vydání platebního rozkazu a už vůbec není postaveno najisto, zda by vydaný platební rozkaz, případné jiné meritorní rozhodnutí, nabylo právní moci ještě před prohlášením konkurzu na majetek žalovaného, to s ohledem na skutkovou a právní složitost věci; přitom doba řízení od jeho počátku do prohlášení konkurzu činila pouhých 14 měsíců. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., s tím, že úspěch obou účastníků byl pouze částečný. 8. Proti tomuto rozsudku podaly obě účastnice včasné a přípustné odvolání. 9. Žalobkyně se odvolala proti zamítavé části výroku I, proti výroku II. a výroku o nákladech řízení. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy, nesouhlasila s názorem soudu prvního stupně, že význam předmětu řízení byl pro žalobkyni snížený. Naopak, s ohledem na to, že se jednalo o řízení restituční, bylo třeba shledat význam předmětu řízení zvýšený. K tomu žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které nelze restituční řízení stavět na roveň běžnému majetkoprávnímu sporu a soudy jsou povinny jednat tak, aby bylo řízení co nejrychleji skončeno pravomocným rozhodnutím. Význam předmětu řízení pro žalobkyni ilustruje skutečnost, že se žalobkyně ve svém pokročilém věku aktivně účastní soudního řízení. Žalobkyně rovněž odmítla názor soudu prvního stupně, že v konkurzním řízení nehraje stěžení roli soudce. Naopak je to soudce, kdo vykonává dohled a schvaluje jednotlivé úkony správce konkurzní podstaty. V předmětném konkurzním řízení soudce 19x rozhodl o prodloužení lhůty správci konkurzní podstaty, tedy sám umožňoval správci prodlužovat řízení. Od roku [rok] správce konkurzní podstaty pouze žádal o prodloužení lhůty, o poskytnutí odměny nebo zálohy a podával zprávy o průběhu konkurzu, nevykonával však žádnou činnost, která by vedla k rychlému ukončení konkurzu. Soudce měl podle žalobkyně vést správce konkurzní podstaty k tomu, aby konkurz probíhat rychle a efektivně, takovou snahu však nevyvinul. Dobu konkurzu pak nelze považovat za kritérium složitosti posuzovaného řízení; naopak posuzované řízení vůbec složité nebylo, o čemž svědčí vydaný rozsudek pro uznání. Zejména však měl být vydán nejpozději do 30 dnů platební rozkaz, tak jak žalobkyně navrhovala. Pokud jde o náhradu škody, nesouhlasila žalobkyně se závěrem soudu prvního stupně, že nebyla dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Délka řízení do doby vyhlášení konkurzu činila 14 měsíců, což je dost dlouhá doba, aby žalobkyně svůj nárok vymohla nebo jej zajistila soudním či exekutorským zástavním právem; nadto byl její nárok zajištěn předběžným opatřením na nemovité věci. Pokud by soud postupoval, jak měl, měla by žalobkyně velkou šanci se svého nároku domoci. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobě plně vyhoví. 10. Žalovaná své odvolání směřovala proti výrokům I. a III. napadeného rozsudku. Měla za to, že délka konkurzního řízení, po jehož trvání bylo předmětné posuzované řízení přerušeno, byla přiměřená jeho složitosti, kdy se jednalo o konkurz zemědělského družstva, bylo zde větší množství konkurzních věřitelů a incidenčních sporů a rozsáhlejší zpeněžování značné majetkové podstaty a na straně soudu nebyly žádné průtahy. Délka samotného posuzovaného řízení, bez jeho přerušené části, pak rovněž nebyla nepřiměřená a řízení samotné lze považovat za vykazující určitou dávku složitosti, neboť bylo projednáváno na dvou stupních soudní soustavy. Soud pak nesprávně posoudil význam předmětu řízení pro žalobkyni. V rámci souvisejícího konkurzního řízení byla žalobkyně uspokojena pouze co do částky [částka], tedy co do zanedbatelné výše vzhledem k přihlášené částce, tedy význam konkurzního řízení pro žalobkyni byl zcela zásadně snížený, tudíž ani v případě existence nesprávného úředního postupu by nebylo na místě přiznání peněžitého zadostiučinění. Uvedené lze podle žalované obdobně aplikovat i na posuzované nalézací řízení, kdy po prohlášení konkurzu na žalovaného ztratilo posuzované řízení pro žalo