55 CO 254/2022-71 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta co do zbytku úroku z prodlení od [datum] do [datum] z částky [částka] a výrokem III. soud uložil žalované nahradit žalobcům náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení]. 2. Žalobci se domáhali tohoto peněžního plnění vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení žalované, která si bez právního důvodu ponechala tzv. blokační úhradu uhrazenou žalobci. Účastníci uzavřeli smlouvu o podmínkách koupě nemovitosti a poskytování služeb, a to žalobci v postavení zájemců a žalovaná jako zprostředkovatel ohledně převodu bytové jednotky. 3. Soud I. stupně po provedeném dokazování zjistil, že účastníci v červnu 2017 uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo zprostředkování převodu bytové jednotky z převodce na zájemce, jimiž byli oba žalobci, prostřednictvím zprostředkovatele (žalované). Ve smlouvě byly sjednány podmínky uhrazení blokační úhrady a zaplacení provize za zprostředkování obchodu, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum]. Do data uzavření žádné zprostředkovávané smlouvy nedošlo a nedošlo ani k uzavření smlouvy o úvěru. Žalobci zaplatili blokační úhradu ve výši [částka] dne [datum]. K vrácení této blokační úhrady žalobcům nedošlo, neboť žalovaná si výši blokační úhrady započetla na uhrazení provize a tento postup žalovaná odůvodnila tím, že provizi jí byli žalobci povinni uhradit, neboť k uzavření smlouvy nedošlo z důvodu na jejich straně. 4. Právní věc soud obvodní soud posuzoval dle ustanovení § 555, § 556 odst. 1, § 574, § [číslo] odst. 1, § 2048, § [číslo], § 2445 a § 2991 občanského zákoníku v platném znění. 5. Vyšel z toho, že mezi žalobci a žalovanou byla uzavřena písemně zprostředkovatelská smlouva obsahujících i prvky smlouvy o smlouvě budoucí. Tato smlouva je smlouvou zprostředkovatelskou ve smyslu ustanovení § 1812 odst. 1 občanského zákoníku a při výkladu obsahu smlouvy je proto nutno vycházet z výkladu pro žalobce jako spotřebitele nejpříznivějšího. Žalovaná neuplatnila vůči žalobcům ustanovení o smluvní pokutě a blokační úhradu si ponechala z jiného důvodu, jak bylo již shora uvedeno, započetla si uhrazenou blokační úhradu na provizi, když i v řízení tvrdila, že k uzavření zprostředkovávané smlouvy nedošlo z důvodu na straně žalobců. Soud však vycházel z toho, že z komunikace mezi žalobci a pracovníkem žalované panem [příjmení] vyplynulo, že žalobci nestáli o pojištění úvěru a byli ujišťováni, že pojištění úvěru nebude požadováno a očekávali, že v úvěrové smlouvě nebude pojištění úvěru zahrnuto. Za situace, kdy jim bylo přislíbeno, že pojištění nebude součástí úvěrové smlouvy, měli žalobci důvod k tomu, aby úvěrovou smlouvu s pojištěním nechtěli uzavřít za situace, kdy sjednání úvěru před podpisem kupní smlouvy bylo pro žalobce stěžejní. Jestliže za této situace žalobci nepodepsali smlouvu o úvěru, nelze v jejich postupu shledat porušení povinnosti poskytnout součinnost při vyřizování hypotečního úvěru. Stejně tak bylo zjištěno, že po uzavření rezervační smlouvy, k níž bylo přiloženo standardní znění kupní smlouvy na bytovou jednotku a následně došlo k podstatným změnám ve znění kupní smlouvy ohledně vyplacení kupní ceny, nelze klást k tíži žalobcům, že toto opravované znění kupní smlouvy nepodepsali a že i tomto jejich jednání nebylo možno spatřovat důvod, z něhož by bylo možno dovodit, že jejich vinou k uzavření zprostředkovatelské smlouvy nedošlo. V souladu s ustanovením § 1813 občanského zákoníku soud vycházel z toho, že nepřípustným ujednáním ve smlouvě jsou ustanovení umožňující podnikateli, aby si ponechal, co mu spotřebitel poskytl, v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu nebo od ní odstoupí. Tato nepřiměřená ujednání jsou zakázána, při porušení zákazu se k nim nepřihlíží, a hledí se na ně jako na právně bezvýznamná. S ohledem na tyto závěry dospěl obvodní soud k tomu, že žalované nevznikl ze strany žalobců nárok na provizi, neboť k uzavření smlouvy nedošlo z důvodu na straně žalobců a nebylo tedy možné ze strany žalované započíst tuto blokační úhradu z titulu provize. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, když právní důvod k plnění odpadl a žalovaná je tak povinna toto po bezdůvodné obohacení vrátit žalobcům. Žalobě bylo proto vyhověno s výjimkou částečného zamítnutí žaloby ohledně úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž uvedla, že rozhodnutí spočívá na nedostatečném zjištění skutkového stavu věci, z něhož soud I. stupně dospěl k nesprávným právním závěrům. Neztotožnila se se skutkovým závěrem soudu I. stupně, který měl za prokázané, že finanční poradce žalované komunikoval s žalobci tak, že ti nabyli přesvědčení, že smlouva o úvěru nebude obsahovat pasáž o jeho pojištění. Výslovně uzavření smlouvy o úvěru tím nepodmiňovali. Stejně tak odvolatelka nesouhlasila s tím, že nelze přikládat k tíži žalobcům, že opravené znění kupní smlouvu nepodepsali a že v jejich jednání nelze spatřovat důvod, proč k uzavření zprostředkovatelské smlouvy nedošlo. Naopak dle žalované žalobci zjevně jednali v rozporu s uzavřenou smlouvou a neplnili si své povinnosti, čímž došlo k neuzavření kupní smlouvy. Byli tak povinni uhradit žalované provizi ve výši 5 % z kupní ceny předmětu převodu, tedy [částka] a k žádnému bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 7. Žalobci se k odvolání žalované písemně vyjádřili, poukázali na pasáže z uzavřené smlouvy z [datum], které považují za absolutně neplatné, které fakticky vylučovaly podmínky, které si smluvní strany prostřednictvím e-mailové komunikace dohodly, mimo výslovné znění písemné smlouvy. Zprostředkovatel úvěru na základě těchto dohod účastníků měl být vázán a měl zajistit úvěr bez pojištění. Pokud tak neučinil nelze shledat v jednání žalobců tvrzené porušení povinnosti poskytnout součinnost při vyřizování úvěru. Stejně tak popřeli i tvrzení žalované, že nejevili dostatečný zájem o uzavření kupní smlouvy a o její znění, neboť v řízení provedené dokazování e-mailovou komunikací účastníků umožnilo soudu I. stupně dospět k jinému závěru. [ulice] verze kupní smlouvy obsahující změny oproti předchozím dohodám, obsahovala nestandardně rizikové ustanovení ohledně placení kupní ceny a takové zněních smlouvy bylo pro žalobce neakceptovatelná. Jestliže žalobci kupní smlouvu neuzavřeli ve znění, která neodpovídala v podstatných částech smlouvy, k jejímuž uzavření se zavázali, nelze jejich jednání klást k jejich tíži. Navrhli, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen. 8. Odvolací soud se nejprve zabýval odvoláním žalované ve vztahu k zamítavému výroku ohledně části příslušenství pohledávky pod bodem II. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. K tomu lze uvést, že legitimaci k odvolání, má jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu I. stupně vyhověno popřípadě, jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena jiná újma na jeho právech. V daném případě výrok II. byl příznivý pro žalovanou a fakticky konvenoval jejímu procesnímu stanovisku a je tak evidentní, že odvolání proti takovému rozhodnutí soudu postrádalo smysl a bylo proto odvolacím soudem odmítnuto. 9. Ve vztahu k výrokům I., III. odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně meritorně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle ustanovení § 212, § 212a odst. 1, 5 a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 10. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou dostatečná pro právní posouzení věci a neshledal důvod pro opakování či doplnění dokazování. 11. Po právní stránce se odvolací soud ztotožňuje s přesvědčivým právním hodnocením věci ze strany obvodního soudu, když vzal v úvahu i judikaturu Nejvyššího soudu upravující činnost zprostředkovatelů podle zprostředkovatelských smluv (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 844/2017, 32 Cdo 2842/2018 i rozhodnutí další). Z těchto rozhodnutí je zřejmé, že nárok na provizi vzniká samotným zajištěním příležitosti. Je však nutno současně vzít v úvahu, že obstaráním příležitosti se rozumí vyhledání takové třetí osoby, s níž má zájemce reálnou možnost zprostředkovávanou smlouvu uzavřít. K tomu, aby možnost uzavřít smlouvu byla reálná, nestačí, že třetí osoba, kterou zprostředkovatel vyhledá, projeví zájem o uzavření zprostředkovávané smlouvy, obstarání příležitosti současně předpokládá, že třetí osoba splňuje požadavky stanovené zájemcem a je rozhodnuto za jím stanovených podmínek zprostředkovávanou smlouvu uzavřít, tedy akceptovat návrh na uz