55 CO 323/2021-626 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že Česká republika je vlastníkem v pozemku parc. [číslo] zahrada a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům, pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr, vedené na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce] obec Praha, zapsané v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha. 2. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 55 Co 123/2017-223. K dovolání žalobce byly rozsudky soudu prvního stupně i soudu odvolacího zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Cdo 3197/2018-304, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uvedl, že neobstojí závěr, že v řízení o určení vlastnického práva dle § 18 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb., zákonné podmínky přechodu vlastnického práva přezkoumávat nelze, a důkazní břemeno stran nenaplnění podmínek tíží žalobce. V případě, že se obci nepodaří podat důkaz, že na ni předmětný pozemek přešel, v pochybnostech je třeba uzavřít, že k přechodu nedošlo. Naopak oprávněná osoba dle § 18 odst. 1 zák. č.428/20212 Sb., která se domáhá určení vlastnického práva jako procesně legitimovaný subjekt, musí prokazovat jednak fakta k nabytí vlastnictví sporných objektů státem, jednak okolnosti, které zakládají její oprávnění návrh ve smyslu uvedeného ustanovení vznést, zejména tedy, že věc byla alespoň část rozhodného období v jejím vlastnictví nebo jejího právního předchůdce, které rovněž naplňuje definiční znaky oprávněné osoby. 3. Soud se v první řadě zabýval tím, zda je žalobce ve věci aktivně legitimován, tedy zda pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, byly alespoň část rozhodného období v jeho vlastnictví nebo jeho právního předchůdce. Z knihovní vložky [číslo] z níž je na první straně patrné č. katastrální [číslo] (geometrickým plánem ze dne [datum], [číslo] byl pozemek parc. [číslo] rozdělen na pozemky p. [číslo]), na další straně je uvedeno označení parc. 786 s poznámkou zahrada, vše katastrální území Smíchov. Na listině označené„ vklad“ č. listiny [číslo] je v poli 1 uveden název žalobce v němčině. Tato knihovní vložka se váže k žalobci a majetek zde v ní zapsaný byl majetkem žalobce. [ulice a číslo] je uvedeno, že ke dni [datum] se poznamenává zamýšlené převzetí celého majetku žalobce v této knihovní vložce. V prohlášení Náboženské matice ze dne [datum] je uvedeno, že nemovitosti uvedené v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území Smíchov se stavební plochou č. k. [číslo] s domem [číslo] stavební plochou č. k. [číslo] se stodolou, zahradou [číslo] 7N náboženská matice postoupila na Československý stát darem, se schválením státního úřadu pro věci církevní z [datum] Československému státu do neomezeného vlastnictví se všemi právy a povinnostmi. Totéž vyplývá ze zápisu v knihovní vložce [číslo] kde se nachází poznámka v poli 5 ze dne [datum], dle níž se podle darovacího prohlášení ze dne [datum] a výměru odboru místního hospodářství rady ONV v [obec a číslo] ze dne [datum] vkládá vlastnické právo ke zde zapsaným nemovitým věcem pro československý stát – ONV v [obec a číslo]. 4. Dále se soud zabýval tím, zda byly splněné zákonné podmínky pro přechod nemovitých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obce ve smyslu § 2 či § 3 zák. č. 172/1991 Sb., Z provedeného dokazování (svědeckých výpovědí) zjistil, že se v daném případě jednalo o bytový dům [číslo] ve kterém se nacházely minimálně čtyři domácnosti, z toho dvě v přízemí a dvě v prvním patře. Žalovaný proto postupoval správně dle § 3 zák. č. 172/199 Sb. Vlastnické právo k předmětným nemovitostem zapsaným na knihovní vložce [číslo] přešlo na Československý stát již v roce 1957, a soud ze zprávy hospodářského odboru rady obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne [datum] zjistil, že všechny nemovitosti v tomto obvodu, které jsou vlastnictvím Československého státu, a u nichž je napsána v pozemkových knihách správa bytového podniku h. m. [obec] nebo Obvodního národního výboru v [obec a číslo] spravuje od [datum] Obvodní podnik bytového hospodářství v [obec a číslo] jako právní nástupce uvedených bytových podniků. Obvodní zastupitelstvo Městské části [obec a číslo] podalo dne [datum] žádost o zápis vlastnického práva záznamem, žádost se týkala pozemku č. parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] zast. plocha, [část obce], objekt bydlení, v této žádosti bylo uvedeno v souladu s dalšími zjištěními soudu, že předmětný objekt k bydlení je obytným domem a pozemky s ním tvoří jeden funkční celek. Ve vztahu splnění podmínky funkčního celku pozemku s bytovým domem prokazuje zápis v katastru nemovitostí ve spojení s katastrální mapou, z níž je patrné, že pozemek parc. [číslo] je zcela zastavěn bytovým domem, pozemky parc. [číslo] [číslo] s ním tvoří dvůr a zahradu, jsou určeny k užívání s bytovým domem, což bylo zjištěno svědeckými výpověďmi. Na pozemcích se nacházely například kůlny a dřevník, celý areál byl oplocený a užíván obyvateli domu [číslo]. Pozemky kolem domu„ spravovala obec“, tzn., docházelo zde rovněž k faktické správě pozemků ze strany obecního zařízení, což původně žalobce rovněž sporoval. 5. [příjmení] pozemků byl stát, což vyplývá ze žádosti o zápis vlastnického práva adresované Obvodním zastupitelstvem MČ [obec a číslo] Katastrálnímu úřadu [okres] dne [datum], tam se uvádí, že pozemky byly ve vlastnictví České republiky. V době účinnosti zák. č. 172/1991 Sb., tj. po vzniku [obec] a Slovenské Federativní Republiky, byl majetek vypořádán pro ČR a SR. Majetek tzv. federální byl pouze takový, který sloužil k zabezpečování úkolů federativní republiky, jednalo se pouze o vybrané pozemky, které měly celorepublikovou důležitost (např. letiště v [obec]). Předmětné pozemky rozhodně nesloužily k zabezpečování úkolů federativní republiky, jednalo se tedy o majetek ČR. Splnění podmínky, že k pozemkům svědčilo právo hospodaření organizacím, na něž přešla funkce jejich zakladatele či pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace vzal soud za prokázané jednak žádostí o zápis vlastnického práva ze dne [datum], a dále ze sdělení Katastrálního úřadu pro hl. m. [obec] ze dne [datum], ve kterém se uvádí, že parcely [číslo] [číslo] vznikly oddělením od parc. [číslo] Tyto parcely byly v roce 1991 vedené na [list vlastnictví] ve vlastnictví Československého státu – bytový podnik v [obec a číslo]. Veškeré předmětné pozemky se nachází v katastrálním území Smíchov, který je částí Hlavního města Prahy. Soud vzal, proto za prokázané splnění všech podmínek § 3 zák. č. 172/1991 Sb., a pro úplnost uvedl, že se ztotožnil s tvrzením žalovaných, že u předmětných pozemků by byly rovněž splněné podmínky pro přechod dle § 3 odst. 4 zák. č. 172/1991 Sb., ale předmětné pozemky přešly na stát již v r. 1991 dle § 3 odst. 1 citovaného zákona. Pokud by k přechodu těchto pozemků nedošlo již v r. 1991 dle § 3 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., přešly v r. 1993 dle § 3 odst. 4 téhož. 6. Soud dospěl k závěru, že žalobce se domáhá předmětného určení s odkazem na § 18 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb., když v řízení bylo zjištěno, že k přechodu předmětných pozemků došlo ex lege na základě zák. č. 172/1991 Sb. ke dni účinnosti tohoto zákona, tj. [datum]. Pokud jde o dobu zápisu pozemků do evidence nemovitostí, jde o lhůtu pořádkovou, když navíc vlastnické právo přešlo na obec ze zákona (NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2233/2000, 28 Cdo 19/2014)). V posuzované věci ke dni účinnosti zák. č. 172/1991 Sb. byly splněny všechny podmínky přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem do vlastnictví obcí a k tomuto právnímu následku došlo bez dalšího, přičemž dodatečné zakotvení zákazu dispozic s předmětným majetkem v § 29 zák. č. 229/1991 Sb., ani uplatnění restitučních nároků dle zák. [číslo] Sb., nemohlo retroaktivně způsobit jeho opětovné odnětí a zpětný přechod na stát (NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4946/2015). Žalovaní po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. prokázali zákonné předpoklady pro přechod majetku ze státu na obec dle zák. č. 172/1991 Sb., proto soud nárok žalobce shledal jako nedůvodný a žalobu v celém rozsahu zamítl. 7. K tzv. blokačnímu ustanovení dále konstatoval, že pozemky byly řádně převedeny z majetku Hlavního města Prahy, tomuto převodu žádné blokační ustanovení nebránilo, neboť blokační ustanovení § 29 zák. č. 229/1991 Sb. dopadalo pouze na zemědělský majetek (netvrdil ani žalobce), a § 3 zák. č. 92/1991 Sb., dopadalo pouze na velkou privatizaci, což není daný případ. Pro úplnost soud konstatoval, že v daném případě shledal důvod pro zamítnutí žaloby i v tom, že předmětné pozemky byly v průběhu řízení vydraženy, a i v případě dražby smluvní se jedná o originární nabytí vlastnického práva. První žalovaná nabyla toto vlastnické právo, nikoliv odvozeně od vlastnického práva svého předchůdce. Nejvyšší soud Č