55 CO 325/2021-94 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně napadeným rozsudkem výrokem I. zamítl žalobu na určení, že na žalobce přešlo z [jméno] [příjmení], zemřelé [datum] právo nájmu k bytu [číslo] o velikosti 1+1 s příslušenstvím ve čtvrtém podlaží domu [adresa] v katastrálním území Podolí, obec Hlavní město Praha. Výrokem II. soud zamítl žalobu na určení, že žalobce je nájemcem uvedeného bytu a výrokem III. soud uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované. 2. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že po smrti matky žalobce [jméno] [příjmení] dne [datum] žalobce požádal žalovanou o přechod nájmu bytu. [jméno] [příjmení] části [obec a číslo] na svém zasedání nevzala na vědomí přechod nájmu a rozhodla se podat žalobu na vyklizení bytu. Toto řízení proběhlo u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 371/2015. V řízení byl schválen soudní smír, v němž se žalobce zavázal byt, jež je předmětem sporu vyklidit, do čtyř měsíců od právní moci rozhodnutí. Toto usnesení nabylo právní moci [datum]. Na základě tohoto vykonatelného rozhodnutí bylo vedeno exekuční řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka], v rámci něhož dne [datum], bylo provedeno vyklizení předmětného bytu. 3. Tato skutková zjištění soud po právní moci posuzoval dle aktuálního znění ustanovení § 80 o. s. ř. z hlediska, zda na požadovaných určeních měl žalobce naléhavý právní zájem. Dospěl k závěru, že nikoliv, neboť určení, že na žalobce přešlo právo nájmu, by nijak nemohlo ovlivnit poměry žalobce. Navíc by se jednalo pouze otázku předběžnou k otázce, zda žalobce je nadále nájemcem bytu. Ani v případě druhého požadovaného výroku na určení, že žalobce je nájemcem bytu, nebyl žalobní požadavek shledán důvodným. V době úmrtí matky žalobce přicházelo v úvahu ve smyslu tehdy platného ustanovení § 706 odst. 2 občanského zákoníku, že právo nájmu mohlo přejít pouze na dobu dvou let. Žaloba však byla podána [datum] a v té době již nájemní vztah k předmětnému bytu žalobci svědčit nemohl. Žaloba byla proto i v tomto výroku II. zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle zásady úspěchu ve věci a náklady řízení spočívaly v odměně advokáta vypočtené dle advokátního tarifu. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž nesouhlasil s tím, jak věc soud posoudil po stránce právní. Na požadovaném určení dle svého přesvědčení žalobce měl naléhavý právní zájem a je porušením jeho ústavních práv způsob, jakým se soud s jeho žalobním tvrzením vypořádal. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen, případně změněn a žalobě vyhověno. 5. K odvolání žalobce se žalovaná písemně vyjádřila tak, že žalobce v minulosti předmětný byt užíval bez právního důvodu a vyklizen byl až dne [datum], když žalobce využíval opakovaně všech procesních prostředků, aby exekuci oddálil. Žalovaná neuznala přechod práva nájmu a nárok na užívání bytu žalobcem ke dni rozhodnutí soudu I. stupně neexistoval. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně z podnětu odvolání žalobce v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce zcela nedůvodné ohledně rozhodnutí ve věci samé, zčásti důvodné je pouze ve vztahu k výroku o nákladech řízení, byť z důvodů, které v něm nejsou uvedeny. 7. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování. Pro právní posouzení věci, obvodní soud dostatečně zjistil skutkový stav věci. 8. Po právní stránce soud I. stupně správně posuzoval, zda ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je u žalobních požadavků dán naléhavý právní zájem. Ten, jak obvodní soud správně zdůraznil, je dán v případech, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce a jeho právní postavení se stalo nejistým. Určovací žaloby nemají vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na určení je proto současně dán i v případech, jestliže je objektivně způsobilý odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. 9. Při nesporném zjištění soudu, že v jiném soudním řízení proběhl spor stejných účastníků ohledně vyklizení žalobce z předmětného bytu, který byl ukončen soudním smírem, dle něhož se žalobce zavázal předmětný byt vyklidit je zřejmé, že soud v tomto rozhodnutí vycházel z toho, že žalobci nesvědčil žádný právní důvod, pro který by mohl předmětný byt užívat. Jestliže byl následně z tohoto bytu vyklizen, tak není dán naléhavý právní zájem ani na určení nájemního práva k předmětnému bytu (II.). Žalobce nemohl být v právní nejistotě ohledně svého nájemního práva k bytu v situaci, kdy proběhlo soudní řízení, které bylo ukončeno jeho vyklizením, které následně i fakticky proběhlo. Nejde o žádné porušení ústavně chráněných práv žalobce, který měl možnost relevantní skutečnosti ohledně případného přechodu práva nájmu bytu uplatnit ve shora uvedeném řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 371/2015. Navíc obvodní soud si správně zvážil skutečnost, že žaloba na určení nájemního vztahu k bytu byla podáno po uplynutí dvouleté lhůty uvedené v § 706 odst. 2 občanského zákoníku, platného do [datum]. 10. Ve vztahu k výrokům I., byl proto rozsudek soudu I. stupně potvrzen jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. 11. Ke změně došlo pouze ve vztahu k výroku III. o nákladech řízení dle § 221a o. s. ř. když předmět sporu lze považovat za běžnou věc správy majetku obce a v takovém případě se dle judikatury ústavního soudu nepovažuje za účelně vynaložené náklady spočívající v zastoupení advokátem. Žalované byly proto přiznány pouze náklady za tři úkony (převzetí zastoupení a dvě písemná vyjádření ve věci) po [částka] za jeden úkon v paušální výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., když úspěšné žalované byly přiznány náklady za dva úkony po [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), celkem [částka].