55 CO 369/2022-42 — Městský soud v Praze

Napadeným rozsudkem pro uznání soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodnutí odůvodnil tím, že ve věci vydal elektronický platební rozkaz, v němž byla žalovaná poučena a možnosti podání odporu s tím, že pokud se bez vážného důvodu ve lhůtě 30 dnů od doručení nevyjádří ve věci samé, ani nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je vůči ní žalobou uplatňován uznává. Žalovaná podala včas blanketní odpor, nicméně ve stanovené třicetidenní lhůtě se k žalobě nevyjádřila. Nastala tak dle § 153a odst. 4 o. s. ř. fikce uznání a soud rozhodl rozsudkem pro uznání. V projednávané věci byla mezi účastníky uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem mobilní chemické toalety na místě a v období specifikovaných v žalobě. Jde o věc, kdy povaha věci umožňovala i schválení soudního smíru. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání s tím, že nebyly naplněny důvody vydání rozsudku pro uznání, neboť výzva nebyla žalované řádně doručena a byla zmatečná. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žaloba zamítnuta. K odvolání žalované se žalobkyně písemně vyjádřila s tím, že byly dodrženy všechny zákonné podmínky nutné pro vydání rozsudku pro uznání a navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení předcházející jeho vydání dle § 212 § 212a o. s. ř. z důvodů uvedených v § 205 o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. U rozsudku pro uznání soudy pouze zkoumají, zda nárok žalobce byl uznán zákonem předvídaným způsobem či nikoliv. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu I. stupně vydal vyloučený soudce nebo soud I. stupně byl nesprávně obsazen) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání. V souzené věci bylo zjištěno, že usnesení s výzvou podle ustanovení § 114b o. s. ř. bylo žalované doručeno dne [datum] do datové schránky. Žalovaná dne [datum] soudu zaslala blanketní odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu. Podání však nelze považovat za vyjádření ve věci ve smyslu § 114b o. s. ř. Takové vyjádření musí obsahovat základní náležitosti, když žalovaná strana musí uvést skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a připojit důkazy, jichž se dovolává. Odpor žalované neobsahuje nic co, z čeho by bylo možno tyto relevantní skutečnosti dovodit. Za této situace soud I. stupně zcela správně rozhodl rozsudkem pro uznání za podmínek ustanovení § 155a odst. 3, 4 o. s. ř., dle něhož rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován uznal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku o věci samé i ve výroku o nákladech řízení potvrdil, aniž se mohl zabývat věcnou důvodností žalobních tvrzení. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla i v odvolacím řízení právně zastoupena a vznikly jí náklady za jeden úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání) a to za jeden úkon dle advokátního tarifu po [částka], jednu paušální náhradu hotových výloh [částka] a 21 % sazbu DPH [částka], celkem [částka].