55 CO 436/2021-365 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] spolu s příslušenstvím (výrok I.), výrokem II. žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka], a výrokem III. České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 na náhradu nákladů řízení [částka]. 2. Po provedeném dokazování, když soud nejprve řešil aktivní legitimaci žalobkyně k podané žalobě a vzal za prokázané, že došlo k přechodu vlastnických práv k předmětné přípojce na žalobkyni, když vyšel z listinných důkazů. Nad rámec tohoto uvedl, že odstraňovaný parovod je věc movitá ve smyslu § 509 zák. č. 89/2012 Sb., jako inženýrská síť. V takovém případě by s ohledem na dobu užívání této přípojky došlo na straně žalobkyně nabytí vlastnického práva uplynutím tří let dle § 134 zák. č. 40/1964 Sb. K námitce žalovaného, že vlastníkem předmětné přípojky nemůže být žalobkyně, když vlastníkem pozemků, kterými původně přechodná přípojka procházela, jsou třetí osoby, je tato argumentace lichá s odkazem na § 509 zák. č. 89/2012 Sb., který výslovně uvádí, že liniové stavby, kterou parovod bezpochyby je, nejsou součástí pozemků, tedy není v posouzení otázky vlastnictví parovodu rozhodující vlastnictví pozemků, kterými prochází. 3. Žalovaný v řízení prokázal svůj důvod pro odpojení od parovodu žalobkyně v souladu s § 16 odst. 7 zák. č. 201/2012 Sb. I přes prokázání tohoto důvodu nezanikla žalovanému povinnost dle § 77 odst. 5 zák. č. 458/2000 Sb. Žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni veškeré vyvolané jednorázové náklady na provedení změny způsobu vytápění a rovněž náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení včetně odstranění tepelné přípojky nebo předávací stanice (NS ČR sp. zn. 33 Cdo 4273/2013). Žalobkyně k odstranění předmětné přípojky a všech potřebných prací využila své dceřiné [právnická osoba] [obec] a. s., která toto dílo provedla a žalobkyně vyfakturovala částkou [částka]. V řízení bylo prokázáno, že cena byla v době a čase obvyklou a lze ji tedy považovat za cenu jednorázových nákladů vzniklých žalobkyni odpojením žalovaného od soustavy. V řízení bylo prokázáno jednotlivé rozpočítání nákladů na jednotlivé práce rozpočtem, kterým se zhotovitel řídil. 4. Faktura, vystavená žalobkyní, se stala splatnou dne [datum], v čase dostala do sféry vlivu žalovaného, jelikož na ni již [datum] reagoval odmítavým dopisem. Žalobkyni tak vzniklo právo dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. požadovat zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nař. vl. [číslo] Sb. 5. Soud nepřihlédl k argumentaci žalovaného a znaleckého ústavu oddělení nákladů, neboť havarijní stav přípojky není určující, když ani nebyl zcela přesvědčivým způsobem v řízení prokázán. Namítající osoby je odvozují od jediné fotografie, která byla přílohou stavebního deníku prováděného v řízení. Odstraňovaná přípojka sloužila pouze pro přenos tepla pro žalovaného, tedy, kdyby v budoucnu vyvstala nutnost výměny, žalobkyně by náklady spojené s jejím výměnou měla navratitelné prostřednictvím zisku z prodeje tepla žalovanému, tak měla tyto náklady kryty. Pokud ovšem došlo k odpojení žalovaného, přípojka již nebyla potřeba, neboť nesloužila jiným uživatelům. Pro rozhodnutí ve věci stav přípojky není rozhodným. Z uvedeného důvodu soud žalobě, včetně příslušenství vyhověl poté, kdy řízení bylo částečně zastaveno o [částka] s příslušenstvím usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 46 C 55/2019-75, pro zpětvzetí žalobkyně. 6. Proti rozsudku podal žalovaný včas odvolání. V něm uvedl a doložil soudu, že nový způsob vytápění jeho prostor pro podnikání je technicky i provozně řešitelný a pro žalovaného by změna vytápění byla finančně nesrovnatelně výhodnější, než byly stávající smluvní podmínky u žalobkyně. Odkázal na § 16 odst. 7 zák. č. 201/2012 Sb. s tím, že podle tohoto ustanovení není jeho povinností využívat teplo od žalobkyně, kdy to pro něj není ekonomicky přijatelné. To vše koresponduje i se stavebním povolením ke stavebním úpravám objektu žalovaného pro podnikání na adrese [adresa]. Soud se nevypořádal správně s výkladem tohoto ustanovení ve vztahu k požadavku žalobkyně na úhradu nákladů spojených s odpojením od centrálního vytápění, když ho shledal jako důvodný. Pokud žalovaný nemá povinnost využívat vynucené teplo od žalobkyně, nemá také povinnost k úhradě nákladů spojených s jeho odstraněním. Toto zákonné ustanovení s ohledem na skutkové okolnosti případu dopadá na daný případ. Žádná předchozí smluvní ujednání mezi účastníky neuváděla možnost vymáhání nákladů spojených s odstraněním přípojky tepla v neprospěch žalovaného jako odběratele tepla. Před uzavřením smlouvy žalovaný nebyl od žalobkyně upozorněn na toto, dostal se tak následně ve vztahu k žalobkyni do naprosto podřízeného a nevýhodného postavení jako běžný spotřebitel, který nemusel znát ustanovení energetického zákona. Soud nesprávně zhodnotil povinnost žalovaného k úhradě částky [částka] v plném rozsahu, a v tomto odkázal na znalecký a expertní posudek [číslo] [číslo] ze dne [datum] znalce [právnická osoba], k čemuž dále uvedl, že dle posudku k vybourání teplovodu došlo za situace, kdy ten byl zjevně na konci životnosti a bylo by nutné ho vyměnit tak jako tak. Sám znalec při ústním jednání u soudu doporučil hradit pro žalovaného jen polovinu nákladů spojených s odpojením havarijního teplou vodu. Soud k tomuto relevantnímu názoru znalce na rozdělení nákladů na výměnu teplovodu mezi účastníky na dva stejné díly nepřistoupil a nesprávně to zhodnotil tak, že vše musí hradit žalovaný, stejně, jako by šlo o výměnu teplovodu použitelného a nikoliv vadného. Rozdělení platby na 2 × [částka] by bylo nanejvýše spravedlivé, které by odpovídalo danému stavu věci. Rovněž tak soudu vytýkal, pokud odkazoval na příslušná ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., že nepostupoval hodnocení případu v návaznosti na dodržování dobrých mravů podle obecných zásad tohoto zákona. V tomto odkázal na nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 3653/11, který se k otázce dobrých mravů vyjadřoval. Dle žalovaného žalobkyně jednala právě v rozporu s dobrými mravy, když požaduje po žalovaném plnou náhradu za nevyhovující přípojku. Pokud by soud respektoval citovaný nález Ústavního soudu, jeho rozhodnutí by bylo nepochybně jiné. Dále namítl, že v řízení nebyla prokázána aktivní legitimace žalobkyně tedy přechod vlastnického práva k přípojce, tedy žalobkyni nesvědčilo právo k podání žaloby. Žalovaný k tomu navrhl jako důkaz privatizační projekt žalobkyně ve vztahu ke zmíněnému vlastnictví k přípojce, soudem však takový důkaz nebyl přijat. Privatizační projekt mohl prokázat historii přechodu vlastnického práva na zmíněný teplovod – přípojku. Dle odvolatele není přijatelné tvrzení soudu o vydržení vlastnictví, když soud uváděl, že nepřímo toto vzal za prokázáno i pomocí inventárních čísel. Rovněž tak za nesprávné označil rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, včetně úroků z prodlení. Věc je řešena od roku 2017, není vinou žalovaného, že rozsudek byl vydán až v listopadu 2021. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně uvedl, že přisouzená částka, zejména s ohledem na výši příslušenství je pro něj hraničně likvidační. 7. Žalobkyně v písemném vyjádření vyvracela argumentaci v odvolání uvedenou. Shrnula, že neupírá právo žalovaného na odpojení od zdroje tepla žalobkyně. Pokud příslušný stavební úřad a orgán ochrany životního prostředí rozhodly tak, že žalovanému bylo povoleno se od zdroje tepla zajišťovaného žalobkyní odpojit, toto žalobkyně respektuje. Pokud se však odběratel rozhodne změnit způsob vytápění svého objektu, je povinen nést náklady dodavatele tepla, které s touto změnou souvisí dle § 77 odst. 5 zák. č. 458/2000 Sb. Předmětem souzené věci není revize veřejnoprávních rozhodnutí, taková oprávnění civilnímu soudu nenáleží a žalobkyně by tato rozhodnutí ani nikdy nezpochybňovala. Rozsudek správně uvádí, že je nutné konstatovat, že i přes prokázání důvodu pro odpojení od zdroje tepla žalobkyně nezaniká žalovanému povinnost dle citovaného ustanovení energetického zákona. Pokud takový nárok mezi účastníky nebyl smluvně zakotven, na jeho oprávněnosti to nic nemění. Rovněž není významný tvrzený havarijní stav odstraněného zařízení, ostatně ten ani nebyl a nemohl být soudním znalcem řádně zjištěn. I kdyby zjištěn byl, není tato skutečnost pro řízení podstatná, a v tomto soud správně vychází ze závěrů soudního znalce, tedy, že stav odstraněného zařízení neměl vliv na cenu prací, které byly žalobkyní pověřeným zhotovitelem provedeny. V daném případě nešlo o žádnou výměnu tepelné přípojky, jak opakovaně mylně tvrdí žalovaný v odvolání, ale ryze o její odstranění, jak i správně, konstatoval soud. Odstraněná přípojka sloužila jen a pouze k dodávkám tepla do objektu žalovaného a po skončení dodávek tepla odpadl právní titul pro její další umístění na předmětném pozemku. 8. K námitce dobrých mravů připomněla, že žalobkyně se domáhá splnění zákonem stanovené povinnosti žalovaného, nikoliv například splnění nějaké povinnosti založ