58 CO 126/2022-150 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním vedeným převážně u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce byl obžalován ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255a odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen „tr. zák.“), trestného činu pletich při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., tedy pro trestné činy, za které bylo možno uložit souhrnný trest odnětí svobody v trvání až osmi let. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] byl žalobce dle ust. § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby, odvolání státního zástupce bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], zamítnuto. Věc byla pravomocně ukončena dne [datum]. Žalobce tvrdil, že byl takto na vrcholu svého života v prestižním postavení vystaven represi Policie ČR a státního zastupitelství na objednávku zvenčí, povědomí okolí žalobce, který žil společenským životem, bylo nezhojitelným způsobem narušeno. Výsledek řízení nebyl veřejnosti dán řádně na vědomí, což žalobce považoval za chybné, zdůraznil, že předsedkyně senátu v rámci veřejného zasedání dala intervenujícímu státnímu zástupci podnět k prověření zjevné trestné činnosti vyšetřujícího policisty, jeho nadřízených, dozorujících a dohledových státních zástupců, senátora Senátu parlamentu ČR, dvou náměstků ministrů a znaleckého ústavu, či ústavů. Do dnešní doby nebylo žádným způsobem žalobci dáno na vědomí, jak prověření probíhá či jestli vůbec bylo zahájeno. Žalobce požadoval výše uvedenou částku s tím, že se jednalo o mimořádný případ, dle žalobce srovnatelný s justiční vraždou [ulice]. Následky způsobené trestním řízením spočívaly v morálním narušení osobnosti v době trestního stíhání a narušení soukromé, rodinné, pracovní a dalších sfér života žalobce. 3. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní přípisem doručeným dne [datum] uplatnil prostřednictvím svého právního zástupce nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které vyčíslil ve výši [částka]. Důvod nároku spatřoval žalobce v nezákonném rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a poskytla žalobci zadostiučinění ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. Toto konstatování a omluva se vzhledem ke stavu věci jevilo žalované jako dostatečné s tím, že nemajetková újma musí být žalobcem tvrzena s konkrétními následky a dostatečně prokázána, což v tomto případě v rámci předběžného projednání nenastalo, žalobce se pouze obecně vyjadřoval o vzniku nemajetkové újmy a zásahu do jeho osobního života. Ohledně zájmu sdělovacích prostředků nic neuváděl, žádná konkrétní tvrzení o medializaci věci v rámci předběžného projednání nepředložil. Náhrada nemajetkové újmy za délku řízení byla v té době předmětem řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 212/2020. Z tohoto důvodu měla žalovaná za to, že k délce řízení nebylo možno při hodnocení intenzity nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání vůbec přihlížet. 4. Soud I. stupně vycházel z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [spisová značka], výslechu svědků – spoluobžalovaných v dané trestní věci a výslechu žalobce, dále z obsahu zpráv uveřejněných v médiích ohledně dané kauzy a dospěl ke skutkovému závěru, že proti žalobci a jeho bývalým spolupracovníkům bylo vedeno trestní stíhání na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a [datum] pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 255 odst. 1, 3 tr. zák. a trestného činu pletichy při veřejné soutěži a dražbě dle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Dne [datum] byla podána obžaloba pro uvedené trestné činy. Žalobce byl rozsudkem ze dne [datum] obžaloby zproštěn, což bylo potvrzeno unesením odvolacího soudu ze dne [datum]. V průběhu prověřování a vyšetřování do trestního řízení zasahovaly třetí osoby, konkrétně senátorka Parlamentu ČR a náměstek ministra financí, a to ve vztahu ke znaleckému ústavu, který pro policejní orgán zpracovával znalecký posudek. Probíhala zde i komunikace znaleckého ústavu s policejním orgánem ohledně obsahu a závěrů znaleckého posudku. Tyto skutečnosti kritizoval i odvolací soud. Žalobce v době zahájení trestního stíhání pracoval v pozici ekonomického náměstka ve společnosti Krajská zdravotní, a. s . Po odvolání ředitele Ing. [příjmení], byl žalobce na podzim [rok] pověřen řízením Krajské zdravotní, a. s . a na základě výběrového řízení se stal v roce [rok] jejím ředitelem a v této pozici působil až do roku [rok], kdy byl po dalších krajských volbách odvolán. Žalobce byl před zahájením trestního stíhání aktivně činný v politice. Byl předsedou oblastního sdružení ODS a za tuto stranu byl zvolen do zastupitelstva Ústeckého kraje. Po zahájení trestního stíhání již v žádných volbách nekandidoval. Před sdělením obvinění přednášel a zkoušel na vysoké škole a tuto činnost zamýšlel vykonávat i nadále, nicméně vysoká škola, se kterou dříve spolupracoval, již neměla o pokračování spolupráce se žalobcem zájem. Nejmladší syn žalobce se v době zahájení trestního stíhání a v jeho průběhu léčil s vážnou nemocí, přičemž manželka žalobce ukončila svou pracovní činnost, aby se o syna mohla starat a absolvovat s ním léčbu. Rodina žalobce byla v tuto dobu zcela finančně závislá na žalobci. O zahájení trestního stíhání, i se jménem žalobce jako možným obviněným, referovala dne [datum] celá řada médií na regionální i celostátní úrovni. Žalobce po skončení trestního stíhání uplatnil svůj nárok na náhradu újmy u žalované, která v zákonem stanovené lhůtě o jeho nároku nerozhodla, učinila tak až po podání žaloby, když konstatovala, že v trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila. 5. Na základě výše uvedeného soud I. stupně po citaci ustanovení § 1, § 3, § 5, § 14, § 15 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), shledal naplněné základní předpoklady pro náhradu nemajetkové újmy dle tohoto zákona, a to nezákonné rozhodnutí (za něž je třeba považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a [datum] s ohledem na následné zproštění žalobce obžaloby), a vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Vycházel přitom z toho, že existence nezákonného rozhodnutí byla mezi účastníky nesporná a nemajetková újma žalobce byla prokázána. Výpovědí svědků vzal za prokázané, že došlo k zásahu do osobní sféry žalobce, poukázal přitom na to, že žalobce a další spoluobžalovaní byli přesvědčeni o tom, že postupovali řádně, o čemž svědčil i prvotní znalecký posudek, následně nabyli dojmu, že je zde blíže neurčený zájem na jejich odsouzení bez ohledu na to, zda se něčeho dopustili, a to s ohledem na ovlivňování trestního řízení ze strany třetích osob. Žalobce žil ve stresu, trpěl nespavostí a úzkostí z nejistého výsledku trestního řízení. Došlo dále k významnému zásahu do jeho rodinné sféry, nejmladší syn v této době vážně onemocněl, manželka žalobce ukončila pracovní činnost kvůli péči o něj a žalobce tak byl jedinou osobou způsobilou rodinu finančně zabezpečit včetně nákladné léčby ve Spojených státech. Došlo k zásahu i do politické činnosti žalobce, který byl předsedou oblastního sdružení ODS a krajským zastupitelem. V dalším volebním období již nekandidoval, přestože jej tato činnost bavila a chtěl se těmto aktivitám dále věnovat. Nemohl ani pokračovat v pedagogické činnosti na vysoké škole. Do jeho práce ekonoma však trestní stíhání nezasáhlo, žalobce před zahájením trestního stíhání pracoval jako ekonomický náměstek v Krajské zdravotní a. s., následně byl již v průběhu trestního stíhání pověřen jejím řízením místo odvolaného Ing. [příjmení] a posléze uspěl ve výběrovém řízení na pozici ředitele této společnosti. Vykonával tedy výz