58 CO 23/2022-187 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok I) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody, jež jí měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí a nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení. Tvrdila, že v rámci trestního řízení vedeného proti obviněnému [jméno] [příjmení] bylo dne [datum] ze strany Policie České republiky nezákonně zajištěno vozidlo žalobkyně tov. zn. Porsche Panamera, které jí bylo vráceno zpět až dne [datum]. Žalobkyně požadovala zaplacení 1) částky [částka] jakožto nákladů na právní služby, které vynaložila na zrušení nezákonného zajištění vozidla, 2) částky [částka], kterou uhradila za (později již nevyužitelnou) diagnostiku vozidla, 3) částky [částka], kterou uhradila na pojistném v době zajištění vozidla, 4) částky [částka], kterou uhradila za autobaterii, její výměnu a odtah vozidla po jeho navrácení, 5) částky [částka] jakožto nájemného, které uhradila za pronájem obdobných vozidel pro účely výkonu své podnikatelské činnosti v době, kdy předmětné vozidlo bylo zajištěno, a 6) částky [částka], kterou uhradila na silniční dani v době zajištění vozidla. Celkově se takto žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka]. 3. Žalovaná nerozporovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a že v souvislosti s tím žalobkyni vznikla škoda ve výši [částka], jejíž náhradu žalobkyni dne [datum] poskytla (tato náhrada sestávala z částky za nájem jiných vozidel ve výši [částka] a z nákladů za právní služby ve výši [částka]). Zbylé nároky žalovaná odmítla s poukazem na nedostatek příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a odpovědnostním titulem. 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která podrobně popsal v odst. 4 až 15 napadeného rozsudku, na něž odvolací soud na tomto místě odkazuje. Ve stručnosti lze shrnout, že usnesením Policie České republiky ze dne [datum] došlo k zajištění osobního vozidla tov. zn. Porsche Panamera ve vlastnictví žalobkyně. K její stížnosti bylo toto rozhodnutí zrušeno usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne [datum] (které bylo z důvodu nemoci soudce expedováno až v březnu [rok]) a následně, usnesením policie ze dne [datum], bylo vozidlo vydáno zpět žalobkyni, která je jako funkční a nepoškozené převzala dne [datum]. Po dobu zajištění bylo vozidlo umístěno ve skladu Policie České republiky a průběžně byl kontrolován jeho stav. Konkrétně dne [datum] proběhla kontrola pneu a autobaterie, stejná kontrola se uskutečnila i dne [datum], dále proběhla kontrola pneu a projetí vozidla dne [datum], a kontrola pneu dne [datum]. Rovněž došlo ke kontrole startování dne [datum] a [datum]. K zajištění vozidla došlo v souvislosti s trestním řízením vedeným proti [jméno] [příjmení], neboť vozidlo bylo označeno jako výnos z drogové trestné činnosti na základě výpovědi svědka z Polska. Vozidlo koupila partnerka [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] (dle svých tvrzení za částku [částka]) a obratem je dne [datum] prodala žalobkyni (za [částka]). Dne [datum] bylo vozidlo předáno do autoservisu z důvodu špatného startování a zde došlo dne [datum] k jeho zajištění ze strany policie. Dne [datum] žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok u žalované. 5. Po právní stránce posuzoval soud I. stupně věc dle § 1, § 2, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a 2, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2 § 31 odst. 1 a § 26 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), a v prvé řadě se zabýval otázkou existence tvrzených odpovědnostních titulů. Dospěl k závěru, že usnesení Policie České republiky ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], na jehož základě došlo k zajištění vozidla žalobkyně, je nezákonným rozhodnutím, neboť bylo předběžně vykonatelné a bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v [obec] ze dne. [datum rozhodnutí], sp. zn. 9 To 537/2019, z jehož odůvodnění se podává, že policejní orgán pochybil, pokud správně nevyhodnotil skutečnost, že žalobkyně je skutečnou vlastnicí tohoto vozidla, což bylo přitom jinak řádně doloženo, a ani z ostatních důkazů se nepodávalo, že by vozidlo mohlo náležet [jméno] [příjmení] jakožto výnos z trestné činnosti. Odpovědnostní titul ve formě nezákonného rozhodnutí byl tudíž dán. Stejně tak došlo i k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, resp. nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a to konkrétně v řízení o stížnosti žalobkyně podané proti usnesení o zajištění vozidla. Při jejím projednání došlo ke dvěma průtahům, z nichž první spočíval v tom, že stížnost žalobkyně byla Krajskému soudu v [obec] předložena k rozhodnutí až v prosinci roku 2019, druhým průtažným obdobím pak bylo období od ledna do března roku 2020, kdy soud sice dne [datum] rozhodl o zrušení usnesení o zajištění vozidla, k jeho vypravení však přikročil až o 2 měsíce později. Ve věci je tak dán i odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. 6. Pokud se žalobkyně domáhala náhrady škody ve formě nákladů vynaložených na odstranění nezákonného rozhodnutí (ve výši [částka]), soud I. stupně shledal základ tohoto dílčího nároku po právu, neztotožnil se však s výší, kterou žalobkyně požadovala. Žalobkyni nepochybně (a nerozporovala to ani žalovaná) vznikl nárok na náhradu odměny za dva úkony právní služby, a sice za úkon dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení) a za úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 (podání stížnosti proti usnesení o zajištění věci). Výši této odměny bylo třeba určit z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť hodnotu úkonu právní služby směřující ke zrušení zajištění předmětného vozidla by bylo možno zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně uhradila za předmětné vozidlo dne [datum] částku [částka], o několik málo dnů dříve za ně [jméno] [příjmení] měla zaplatit částku [částka] a policie jeho hodnotu vyčíslila částkou [částka]. Pro stanovení relevantní hodnoty vozidla ke dni učinění úkonů právní služby v září roku [rok] by tak bylo nezbytné vozidlo ocenit znaleckým posudkem, neboť z listinných důkazů není jeho hodnota (cena) v době realizace úkonů právní služby zřejmá vůbec, anebo se (v období, které mu předcházelo) udává v různých částkách. Za této situace je namístě vyjít z tarifní hodnoty [částka] dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyni proto vznikl nárok na náhradu odměny v celkové výši [částka] ([částka] a [částka]), dvou režijních paušálů po [částka] a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem [částka]. Právě tuto částku jí ale žalovaná již dobrovolně uhradila (a žalobkyně vzala v tomto rozsahu svou žalobu zpět), a co se týče zbývající části nároku (ve výši [částka]), byla žaloba shledána jako nedůvodná a jako taková byla zamítnuta. 7. Druhým z uplatněných nároků byl nárok na náhradu škody ve formě nákladů vynaložených na diagnostiku vozidla ve výši [částka]. Ohledně něj však žalobkyně neunesla povinnost tvrzení, neboť byť bylo prokázáno, že shora uvedenou částku vynaložila, není zřejmé, proč jí tím měla vzniknout škoda (zda tato diagnostika nemohla být využita nebo zda musela být hrazena duplicitně či zda škoda vznikla jinak). Žalobkyni, jež se nezúčastnila jednání konaného dne [datum], nemohlo být v tomto směru poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a žaloba tak musela být pro neunesení povinnosti tvrzení co do vzniku škody zamítnuta. 8. Třetím nárokem byla náhrada škody tvořená platbou na pojistné vozidla ve výši [částka]. Ohledně tohoto nároku nebyla naplněna podmínka existence příčinné souvislosti, neboť pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je povinným smluvním pojištěním, které upravuje zákon č. 168/1999 Sb. Ten mimo jiné stanoví, že povinné ručení musí být uzavřeno pro každé vozidlo, které je provozováno, a to včetně vozidel, která jsou například pouze ponechána na pozemní komunikaci, a fakticky v provozu nejsou. Výjimku z povinnosti hradit povinné ručení tak mají pouze vozidla vyjmenovaná v § 5 tohoto zákona, případně povinnost hradit pojistné zaniká zánikem pojistného vztahu ve smyslu § 12 tohoto zákona Ani jedna z těchto skutečností však v posuzovaném případě nenastala, a žalobkyně tak byla povinna povinné ručení hradit proto, že je to její zákonná povinnost, a nikoliv v příčinné souvislosti s tím, že jí vozidlo bylo nezákonně zajištěno anebo že toto zajištění trvalo příliš dlouhou dobu. Toto povinné ručení by byla povinna hradit i tehdy, pokud by odpovědnostní tituly vůbec nenastaly. Soud I. stupně proto ohledně tohoto nároku žalobu zamítl. 9. V pořadí čtvrtým nárokem byla náhrada škody za cenu autobaterie, její výměnu a odtah v celkové výši [část