58 CO 335/2022-607 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [číslo] částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, představující finanční prostředky na zajištění obsluhy žalobkyně [číslo] od [datum] do [datum] (výrok I.), žalobu se žádostí o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení ve vztahu mezi žalobkyní [číslo] žalovanou zamítl (výrok II.), ve vztahu mezi žalobkyní [číslo] žalovanou, žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni [číslo] náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok III.). 2. Rozhodl v řízení, v němž se původně oba žalobci (správně označeni,,žalobkyně a), žalobce b)“ - takto budou nadále označeni v rozhodnutí odvolacího soudu) domáhali zaplacení [částka] představující náklady na léky, které vynaložili v období od [datum] do [datum] v příčinné souvislosti s úrazem, který utrpěla v roce 2005 žalobkyně a), kdy se účastnila zájezdu do Egypta, za nějž odpovídá žalovaná. Dále požadovali zaplacení částky [částka] představující náklady na zajištění základní obsluhy žalobkyně a) za období od [datum] do [datum], přičemž tuto pomoc žalobkyni a) poskytuje žalobce b) – její manžel. V žalobě tvrdili, že tuto pomoc poskytuje v rozsahu 15,5 hod. denně ([částka] za jednu hodinu), za což požadují [částka] denně ([částka] za celé rozhodné období). 3. Soud I. stupně konstatoval, že naposledy bylo ve věci rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 309/2019-468, jímž byl rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku II. o věci samé, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni a) [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a v nákladovém výroku V. zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak zůstal pouze nárok žalobkyně a), představující náklady za péči poskytovanou blízkou osobou – manželem žalobkyně a) (původně žalobcem b)) za období od [datum] do [datum] Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby postavil najisto, jaké úkony ve smyslu výčtu obsaženého ve vyhlášce [číslo] Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, si nad rámec běžné rodinné solidarity žádá péče o žalobkyni a) a jaká je jejich časová náročnost. V tomto směru bylo na soudu I. stupně, aby vyzval žalobkyni a) dle ust. § 118a odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“) k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Dále bylo prvostupňovému soudu uloženo, nechť se v této souvislosti vypořádá i s předloženým znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] ze dne [datum]. 4. Žalobkyně a) po poučení dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., jehož se jí dostalo prostřednictvím soudu I. stupně, doplnila svá tvrzení a vypracovala časový harmonogram jednotlivých činností, které pro žalobkyni a) vykonává její manžel a označila důkazy (viz č. l. 494 pozn. odvolacího soudu). 5. Žalovaná namítla nepřiměřený časový rozsah poskytovaných služeb ze strany manžela žalobkyně a) a nepřiměřenou výši účtovaných nákladů za tyto služby. 6. Soud I. stupně po doplnění dokazování vyšel ze zjištění, že žalovaná nezajistila bezpečnou dopravu při výletu do Káhiry dne [datum], kdy žalobkyně a) utrpěla škodu na zdraví při havárii autobusu. Žalobkyně a) v důsledku úrazu pozbyla soběstačnosti (trpí trvalým ochrnutím dolní poloviny těla (paraplegie), stav je trvalý, změny na míše jsou nevratné; trpí v důsledku popsané nehody poruchou svěračů močového měchýře - tj. porucha močení těžkého stupně a konečníku - tj. nedomykavost řitních svěračů, [určitou] dysfunkcí, atrofií svalstva dolních končetin, hypotrofií kůže se sklonem k tvorbě proleženin a defektů, rovněž i omezením hybnosti hrudníku těžkého stupně). Zlepšení jejího zdravotního stavu nelze očekávat; soud I. stupně vyšel ze znaleckého posudku a výpovědi MUDr. [jméno] [příjmení], který se vyjadřoval k míře soběstačnosti žalobkyně a) a vzal za prokázáno, že nepříznivý zdravotní stav žalobkyně a) je nevratný, potřebuje celodenní péči. K nesoběstačnosti žalobkyně a) a rozsahu poškození jejího zdraví se vyjádřil i znalecký posudek MUDr. [jméno] [jméno], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a znalecký posudek Fakultní nemocnice [část obce] [číslo] včetně jeho doplňku. Neustálou celodenní péči o žalobkyni a) zajišťuje její manžel – původně žalobce b), jak se podává z jeho výpovědi (viz odst. 13 napadeného rozhodnutí). Výpovědí manžela žalobkyně a) vzal tak za prokázáno, jaký je časový denní režim žalobkyně a) a jaké úkony manžel žalobkyně pro jmenovanou zajišťuje (pomoc při podávání jídla a pití, pomoc při oblékání a svlékání, pomoc při cvičení, pomoc při osobní hygieně, dovoz a příprava jídla, pomoc při ošetřovatelských úkonech – každé 3 hodiny cévkování, ruční vyprazdňování stolice, dohled nad užíváním léků, dovoz plen, léků, cévek). Dále učinil zjištění ohledně ceny poskytovaných služeb v místě bydliště žalobkyně a) v rozhodném období (viz zejména Ceník služeb osobní asistence Centra pro zdravotně postižené Karlovarského kraje, o.p.s, s platností od [datum] – cena služeb [částka] až [částka]). 7. Soud I. stupně posoudil vztahy mezi účastníky dle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen,,obč. zák.“), dovodil odpovědnost žalované za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou autobusu při plnění závazků z cestovní smlouvy (§ 852i obč. zák.). Věnoval pozornost posouzení rozsahu náhrady škody, spočívající v nákladech na pravidelnou péči o žalobkyni a) v období od [datum] do [datum], kdy uzavřel, že žalobkyně a) je v důsledku dopravní nehody nesoběstačná, odkázána na péči manžela, o jejím zdravotním stavu vypovídají výše uvedené znalecké posudky (zejména znalecký posudek MUDr. [příjmení] a MUDr. [jméno]). Pokud jde o znalecký posudek MUDr. [příjmení], který byl předložen žalovanou, jehož úkolem bylo vyjádřit se k časovému rozsahu poskytované péče žalobkyni a), pak tato otázka je otázkou právní nikoliv odbornou, nadto znalec nemá ani patřičnou odbornost k posouzení této otázky, proto soud I. stupně jeho výpověď považoval za nadbytečnou. Pokud jde o znalecký posudek Mgr. [příjmení] a jeho výpověď, pak s ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu nebylo prvostupňovému soudu uloženo se tímto posudkem zabývat. S odkazem na vyhl. č. 505/2006 Sb., ve znění účinném ke dni [datum] vyšel z limitu, který je stanoven pro ceny účtované profesionálními pečovatelskými službami ve výši [částka] za jednu hodinu, tento limit je tzv. stěžejním referenčním bodem pro náležitou a ústavně souladnou úvahu soudu ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. pro stanovení kompenzace za leden 2015 až červen 2015. Žalobkyně a) vycházela z částky [částka] za hodinu (prvostupňový soud zdůraznil, že tato částka rozhodně neobsahuje onen důležitý moment - láskyplnou a oddanou péči jejího manžela poskytovanou prakticky ve dne v noci), v souladu s výše stanoveným limitem (odst. 38), kdy časový rozsah péče činí 15,5 hodiny denně je zcela přiměřený (i s přihlédnutím k věku žalobců a jejich možnostem), žalobkyni a) náleží za každý den částka [částka]. Z celkového počtu dní je nutno odečíst dobu, kdy žalobkyně pobývala v rehabilitačním zařízení ode dne [datum] do [datum] (15 dní) a zohlednit příspěvek na péči, který jí byl poskytnut za 6 měsíců ve výši 6 x [částka], celkem [částka]. Žaloba je tak důvodná ohledně částky ohledně částky [částka], ve zbývajícím rozsahu prvostupňový soud žalobu ohledně částky [částka] zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na ust. 137 o. s. ř. a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a přiznal žalobkyni 99% účelně vynaložených nákladů řízení, kdy zohlednil, že zpočátku vystupovali na straně žalující dva žalobci, kteří byli zastoupeni jedním právním zástupcem. 8. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná blanketové odvolání s tím, že brojí proti výrokům I. a III., které následně doplnila. Předně namítla, že soud I. stupně nerozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou. Nezjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci v důsledku vadně vedeného dokazování, a proto je jeho meritorní rozhodnutí z důvodu předčasnosti právně nesprávné. Nesprávně také rozhodl o náhradě nákladů řízení. Významným mezníkem byl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 289/2020, který formou závazného právního názoru pro nižší soudy předurčil další vývoj řešení, žalovaná z jeho odůvodnění citovala. Při úvaze o výši náhrady, která náleží nesoběstačnému poškozenému za osobní péči (§ 449 odst. 1, 3 obč. zák.) poskytovanou mu rodinnými příslušníky nad rámec běžné rodinné spolupráce a solidarity, vychází soud ze zjištění o rozsahu potřebných pečovatelských úkonů, jejich časové náročnosti a