58 CO 418/2021-867 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náhradu nákladů státu ve výši [částka] (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že se jedná o náhradu škody a nemajetkové újmy, která jí vznikla v důsledku série opomenutí zaměstnanců žalované v souvislosti s následnou péčí po operaci Leksellovým gama nožem provedené dne [datum]. Požadovala bolestné a ztížení společenského uplatnění v celkové výši [částka], náhradu za ztrátu na výdělku [částka] a náhradu nemajetkové újmy [částka]. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, vylučovala, že by byla odpovědná za zdravotní obtíže žalované s tím, že k žádnému pochybení jejích pracovníků nedošlo. Tvrdila, že k poškození zdraví žalobkyně došlo v důsledku následné mikrochirurgické operace, nikoliv v důsledku předchozí léčby gama nožem. 4. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 42C 112/2016-456 soud I. stupně zamítl žalobu v celém rozsahu, rozhodl, že náklady státu nese Česká republika a žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení. 5. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 1. 2019, č. j. 58Co 437/2018-587, tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že soud I. stupně správně posuzoval nárok žalobkyně na náhradu škody na zdraví dle § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) a správně se zabýval naplněním předpokladů odpovědnosti za škodu dle tohoto ustanovení. Rovněž správně posuzoval, zda žalovaná při léčbě žalobkyně postupovala v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis). Vytkl však soudu I. stupně, že nedostatečně důsledně hodnotil všechny provedené důkazy ve vzájemné souvislosti ve smyslu § 132 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“), nevypořádal se s výpovědí svědka prof. [příjmení] a nevysvětlil, proč vycházel pouze ze znaleckého posudku a závěry prof. [příjmení] opomenul. Uložil soudu I. stupně doplnit stávající znalecký posudek, případně nechat vypracovat revizní znalecký posudek tak, aby bylo postaveno najisto, zda tvrzený postup žalované spočívající v chybně stanovené diagnóze a v léčebném postupu v rozhodném období od roku 2002 do roku 2013 byl v příčinné souvislosti s tvrzeným vznikem škody a nemajetkové újmy žalobkyně. 6. Soud I. stupně doplnil dokazování na základě pokynu odvolacího soudu a na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že žalobkyně trpěla od roku 2000 levostranným tinitem a závratěmi, v roce 2002 došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu - progredující levostranné nedoslýchavosti s vertigem bez dalších projevů vestibulární léze, Fakultní nemocnicí v [obec] (dále jen„ FN HK“) byl u žalobkyně diagnostikován neurinom acusticu vlevo a doporučena léčba na specializovaném pracovišti žalované. Dne [datum] žalobkyně podstoupila operaci Leksellovým gama nožem (dále jen„ LGN“), kdy došlo k ozáření neurinomu acusticu o velikosti 15x9x14 mm, zákrok byl označen jako úspěšný, kontrola byla stanovena za dva roky. Následně žalobkyně absolvovala kontroly u žalované dne [datum], kdy bylo provedeno kontrolní vyšetření na magnetické rezonanci (dále jen„ MR“), stav byl hodnocen jako dobrý, konstatováno zmenšení ozářeného objektu (10x9x7 mm), kontrola za tři roky. Dne [datum] proběhla další kontrola, vyšetření na MR, konstatováno zlepšení stavu, velikost tumoru 12x9x7 mm, další kontrola stanovena za deset let od ozáření. Žalobkyně pociťovala zhoršení zdravotních obtíží, v létě 2010 požádala o kontrolní vyšetření, které proběhlo [datum], na snímku z MR velikost tumoru 13x11x9 mm, ošetřující lékař Doc. MUDr. [příjmení] žádné zhoršení nezjistil. Při přetrvávajících obtížích byl lékař FN HK MUDr. [příjmení] při konzultaci se žalovanou ujištěn, že původcem potíží žalobkyně není ozářené ložisko. Dne [datum] došlo u žalobkyně k výraznému zhoršení zdravotního stavu, ochrnula na levou tvář a oko, došlo k paréze levé poloviny těla, měla křeče a částečně ztratila komunikační schopnosti. Následně bylo zjištěno, že za tento stav může tumor, který zasáhl a přerušil lícní nerv a přerušil slzení levého oka. Žalobkyně absolvovala vyšetření u prof. MUDr. [příjmení], Drsc. z FN [část obce] dne [datum] a na jeho doporučení prodělala dne [datum] operační zákrok ve FN [část obce], při němž byl tumor operativně odstraněn a dne [datum] byl proveden revizní zákrok. V současné době je v péči neurologa MUDr. [příjmení], u MUDr. [příjmení] z FN [část obce], kde jsou prováděna kontrolní vyšetření mozku na MR, dále dochází do FN HK k MUDr. Černému na ORL z důvodu částečného ochrnutí jazyka, je sledována nutriční a gastroenterologickou poradnou FN HK a je v péči psychiatra MUDr. [příjmení]. Žalobkyně je v plném invalidním důchodu. Svědek prof. MUDr. [příjmení] [jméno], který žalobkyni operoval, považoval stanovenou diagnózu neurinom akustiku neboli vestibulární schwannom za nesprávnou s tím, že se jednalo o meningiom mostomozečkového koutu, žalobkyně měla být operována, nikoli ozařována, ozáření gama nožem považoval za příčinu ztráty sluchu žalobkyně, postup žalované nepovažoval za lege artis, u žalobkyně měla být od počátku indikována operace. Dle výpovědi svědka [příjmení] [příjmení], CSc., který žalobkyni operoval a který byl ošetřujícím lékařem žalobkyně u žalované spolu s MUDr. [příjmení], žalovaná převzala diagnózu žalobkyně z FN HK, tato diagnóza byla stanovena na základě vyšetření MR a na základě vyšetření sluchu, žalobkyně měla nádor v mozkomozečkovém koutu a mohlo se jednat o vestibulární schwannom nebo meningiom, nedalo se to říci jasně. Konkrétní přesnou diagnózu nádoru lze stanovit pouze histologicky. V obou případech by byla stejná dávka použitého záření. V roce 2013 svědek doporučil žalobkyni buď opakování ozáření, nebo operaci, volba byla na žalobkyni. Průběh onemocnění u žalobkyně nebyl zcela typický, k recidivě nádoru může dojít jak po klasické operaci, tak i po ozáření. Nesouhlasil s tím, že by léčba ozářením LGN byla neúčinná. U žalobkyně nebyl zachován sluch již před operací. Odmítl, že mělo dojít k léčbě již dříve, např. v roce 2010. Ohledně kolapsového stavu žalobkyně v roce 2013 se pravděpodobně jednalo o souběh více věcí. Postup u žalované považoval za lege artis. Situace u žalobkyně jedenáct let po ozáření se neposuzuje jako komplikace léčby, ale může se jednat o recidivu. Sluchový nerv nebylo možno zachránit, nádor vrůstal do sluchového kanálku, žalobkyně byla hluchá již před léčbou v roce 2002. V roce 2010 nebyla progrese nádoru taková, aby mělo dojít ke znovuozáření. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví neurochirurgie, neurologie a radiologie University Karlovy, lékařské fakulty v [obec] vzal soud I. stupně dále za prokázané, že se u žalobkyně jednalo o správnou diagnostiku i léčbu, nedalo se od počátku poznat, o jaký typ nádoru se jedná, oba druhy nádoru by se léčily stejně při této velikosti gama nožem, další léčba nebyla chybná a výsledek včetně reziduálního postižení jí odpovídá. Z hodnocení obrazové dokumentace z let 2002 až 2010 dospěl znalecký ústav k závěru, že se jednalo o pomalu rostoucí vestibulární schwannom s vnitřní a zevní porcí, růst nádoru do roku 2010 nebyl patrný, od roku 2010 tzv. plíživý. Vyšetření v období od [datum] do [datum] nevykazovala známky recidivy tumoru mostomozečkového koutu vlevo. V dubnu 2013 se nejednalo o kolapsový stav pacientky, jednalo se o akutní periferní vestibulární syndrom. Přítomnost nádoru levostranného mostomozečkového úhlu měla rozhodně podíl na vzniku parézy nervu VII. (lícního), ale nemohla být jediným vyvolávajícím faktorem, přesné určení všech příčin vzniku parézy již nebylo možno určit. Léčbu ozářením LGN považoval za úspěšnou, i když z MR z roku 2010 byla zřejmá nepatrná progrese velikosti proti kontrole v roce 2007. Léčba LGN má vysokou pravděpodobnost úspěchu, ale na sto procent nevylučuje recidivu nádoru. Přípustná je i opakovaná léčba LGN. Vliv ozáření v roce 2002 na sluch žalobkyně nebyl žádný, již před ozářením zde byla úplná hluchota vlevo. Plán sledování pacientky žalovanou po ozáření nádoru označil za přiměřený a adekvátní, s výjimkou kontroly v dlouhých intervalech včetně MR dle vývoje subjektivních potíží a tumoru po roce 2012. Nejednalo se však o postup non lege artis, byla to věc individuálního posouzení a zkušeností. Obtíže pacientky vyplývaly z plíživé recidivy nádoru hlavně po roce 2012. Recidiva nádorového onemocnění nebyla zapříčiněna nesprávným postupem žalované. 7. Revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu Univerzity [ulice] v [obec], z oboru zdravotnictví, odvětví neurochirurgie, neurologie a radiologie vzal za prokázané, že dle nálezu na MR z roku 2002 byla diagnóza