58 CO 419/2021-425 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím. Tvrdil (a mezi účastníky o tom ani nebylo sporu), že usnesením policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání jeho osoby pro trestný čin zneužití informace v obchodním styku dle § 255 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku (dne [datum] došlo k překvalifikaci na přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku). Po podání obžaloby ze dne [datum] Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne [datum] trestní řízení podle § 172 odst. 1 písm. b) trestního řádu zastavil, ke stížnosti státního zástupce však bylo toto usnesení zrušeno a trestní řízení pokračovalo. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou vynesl dne [datum] odsuzující rozsudek, jímž byl žalobce uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 aliena 2 trestního zákoníku a byl mu uložen peněžitý trest [částka] a náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. K opakovanému odvolání žalobce byly tento a pozdější výrokově shodný odsuzující rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (ze dne [datum]) zrušený odvolacím soudem a věc byla vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Potřetí a opět stejně rozhodl Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou o žalobcově vině a trestu dne [datum], avšak i tento rozsudek Krajský soud v [obec] dne [datum] zrušil a současně žalobce zprostil obžaloby. Důvodem zproštění bylo to, že i když se skutek stal, není trestným činem. Žalobce tvrdil, že v důsledku nezákonného trestního stíhání mu byla způsobena škoda spočívající ve snížení hodnoty jeho jmění, konkrétně došlo ke snížení hodnoty jeho 100 % obchodního podílu ve [právnická osoba] export-import spol. s r. o. (dále jen„ [právnická osoba]“), v níž je jediným společníkem i jednatelem, a to o částku [částka], neboť informace o žalobcově trestním stíhání negativně ovlivnily dodavatelsko-odběratelské vztahy společnosti a utlumily její podnikatelské aktivity. Žalovaná, která potvrdila, že žalobce u ní dne [datum] svůj nárok předběžně uplatnil, navrhla zamítnutí žaloby s tím, že není jisté, že k poklesu hodnoty [právnická osoba] došlo v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce. Sestupný trend v jejích hospodářských výsledcích totiž započal ještě před zahájením žalobcova trestního stíhání, a to v důsledku ukončení její spolupráce se společnostmi [právnická osoba] (dále jen„ LACRUM“) a [právnická osoba] 3. Soud I. stupně, po provedeném dokazování, které se vedle listin opíralo rovněž o znalecké posudky předložené žalobcem a jeho účastnickou výpověď, dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odst. 5 až 19 napadeného rozsudku, na něž odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Především vzal za prokázaný v zásadě nesporný skutkový stav, pokud jde o průběh trestního stíhání (tak, jak byl stručně vylíčen shora a podrobněji pak zjištěn i z trestního spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. [spisová značka]), jakož i to, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum]. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného [právnická osoba] a doplněného výslechem znalců [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ znalecký posudek“ či„ znalci“), byl zjištěn pokles hodnoty 100 % obchodního podílu žalobce mezi roky 2012 a 2016, přičemž znalci vycházeli z předpokladu, že jediným faktorem, který tento pokles způsobil, bylo žalobcovo trestní stíhání v období od [datum] do [datum]. Dle znalců i po skončení spolupráce se [právnická osoba] (jejíž ukončení bylo v řízení prokázáno i dohodou o ukončení všech smluvních vztahů ze dne [datum]) nešly tržby [právnická osoba]„ na nulu“, společnost tedy musela vyvíjet i jiné obchodní aktivity, konkrétní smlouvy s jejími dodavateli či odběrateli ale neměli k dispozici, vycházeli jen z informací, které jim poskytl žalobce. Příčinu poklesu hodnoty společnosti v období od [datum] do [datum] nebyli schopni přesně určit, neboť neměli k dispozici mezitímní účetní uzávěrku. Znalci nevyloučili, právě naopak, že na goodwill [právnická osoba] mohlo mít zcela zásadní (devastující) vliv ukončení spolupráce se [právnická osoba], v jejímž důsledku byly dodavatelům [právnická osoba] rozesílány hanlivé dopisy. Pokud jde o„ klíčovost“ osoby žalobce v této společnosti, ta nebyla identifikována a znalci vycházeli z toho, že jeho know-how je po určitou dobu přenositelné na jinou osobu, a proto je možné vyjít z předpokladu„ nekonečného trvání a fungování společnosti“ oproti stavu, kdy by byla předmětem hodnocení fyzická osoba. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] pak vyplynulo, že u žalobce bylo koncem roku 2014 diagnostikováno kožní onemocnění (chronická idiopatická kopřivka), kdy znalkyně za jediný spouštěcí faktor označila psychický stres způsobený žalobci trestním stíháním, které v té době probíhalo. 4. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), a dospěl k závěru, že odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 5 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 tohoto zákona je dán. Nebyl však prokázán další z předpokladů odpovědnosti na straně státu, a sice že by tvrzená škoda vznikla v příčinné souvislosti s uvedeným odpovědnostním titulem. I přes poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), kterého se žalobci v řízení dne [datum] dostalo, nelze mít za to, že by k poklesu hodnoty 100 % obchodního podílu [právnická osoba] došlo výlučně v příčinné souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním, nebo-li že by škoda nenastala i v případě, že by trestního stíhání nebylo. Jak bylo zjištěno, v květnu 2011 [právnická osoba] ukončila podnikatelské aktivity se [právnická osoba], přičemž dle žalobcova tvrzení tržby [právnická osoba] představovaly 30 až 40 % tržeb [právnická osoba]. Po ukončení jejich spolupráce došlo k rozesílání hanlivých dopisů ze strany [právnická osoba] obchodním partnerům [právnická osoba], přičemž tomu, že rozvázání jejich obchodní spolupráce nebylo„ idylické“, nasvědčuje i jejich smluvní ujednání, dle něhož podání žaloby či trestního oznámení ze strany některé z nich vůči druhé bylo sankcionováno pokutou ve výši [částka]. To, že [právnická osoba], která měla do té doby stabilizovanou strukturu dodavatelů a odběratelů, následně musela hledat nové obchodní partnery i novou obchodní strategii, zmínil ve své účastnické výpovědi i sám žalobce. Právě tyto okolnosti tak mohly zapříčinit pokles tržeb a hodnoty [právnická osoba]. Nedostatek příčinné souvislosti pak nemohl být zhojen ani předložením znaleckého posudku, který se zabýval výší škody a vycházel jen z účetních závěrek [právnická osoba] a informací poskytnutých žalobcem. Aniž by soud I. stupně chtěl bagatelizovat dopady trestního stíhání do žalobcova života, měl za to, že samotné zahájení trestního stíhání žalobce nemohlo být objektivní překážkou pro pokračování jeho podnikání spjatého se [právnická osoba], když jednatelstvím ve společnosti mohla být pověřena jiná osoba (ostatně za dobu fungování společnosti se v této roli vystřídali již tři jednatelé). Žalobce pak přes poučení soudu netvrdil, natož aby prokázal, kteří obchodní partneři se o jeho trestním stíhání dozvěděli, ani že by kvůli tomu došlo k poklesu důvěry a„ ochlazení“ vztahů mezi nimi a žalobcem, resp. [právnická osoba]. 5. Za situace, kdy nebylo lze učinit závěr o tom, že by to bylo právě trestní stíhání, které zapříčinilo vznik tvrzené škody, nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a žalované coby nezastoupené účastnici byla přiznána jejich náhrada za 13 úkonů ve výši určené vyhl. č. 254/2015 Sb. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a žalobci byla uložena povinnost nahradit státu znalečné, které bylo placeno z rozpočtových prostředků soudu. 6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal, že soud I. stupně učinil nesprávné závěry stran nedostatku příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a škodou, když dílem jeho skutková zjištění neodpovídají provedenému dokazování, a dílem jsou doplněna jeho ryze vlastními úvahami, pro něž nelze v provedených důkazech najít oporu. Poukázal mimo jiné na to, že v odst. 9 napadeného rozsudku sám soud I. stupně zkonstatoval, že má za prokázané, že dle předlož