62 CO 209/2022-206 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení odstupného ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (ad I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (ad II.) a dále ho zavázal k povinnosti zaplatit [země] - Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (ad III.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po změně žaloby připuštěné soudem domáhal zaplacení částky [částka] z titulu odstupného poté, kdy s ním byl rozvázán pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, vzal za zjištěné, že žalobce byl na základě dekretu ze dne [datum] jmenován s účinností od [datum] do [datum] do funkce asistenta soudců Městského soudu v Praze Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] Dohodou o podmínkách pracovního poměru založeného jmenováním ze dne [datum] se účastníci dohodli, že pracovní poměr založený jmenováním vzniká dnem [datum] a sjednává se na dobu určitou do [datum]. Následně dohodou o změně podmínek pracovního poměru založeného jmenováním ze dne [datum] byl pracovní poměr žalobce u žalovaného s účinností od [datum] změněn na dobu neurčitou. Žalobce byl od [datum] do [datum] postupně jmenován a odvoláván z funkce asistenta soudce konkrétních soudců Městského soudu v Praze a jmenován do funkce asistenta soudce jiných soudců Městského soudu v Praze, naposledy se tak stalo dekretem z [datum], jímž byl žalobcem jmenován s účinností od [datum] do funkce asistenta soudce Městského soudu v Praze Mgr. Bc. [jméno] [příjmení]. Ten přípisem z [datum] navrhl, aby JUDr. [příjmení] žalobce odvolala z funkce asistenta soudce ke dni [datum], což se také stalo přípisem JUDr. [příjmení] z [datum]. Podle změny rozvrhu práce [číslo] Městského soudu v Praze pro rok [rok] ze dne [datum] byl na úseku správního soudnictví odvolán od soudce Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], asistent soudce – žalobce. Ing. [jméno] [příjmení], LL.M., přípisem z [datum] navrhl žalobci změnu pracovního zařazení v návaznosti na odvolání z funkce asistenta soudce ke dni [datum] a současně změnu [číslo] rozvrhu práce Městského soudu v Praze pro rok [rok] ze dne [datum], na pracovní pozici vyššího soudního úředníka správního úseku. Žalobce v přípisu potvrdil, že o nabízenou pracovní pozici vyššího soudního úředníka zájem nemá. Nato Ing. [jméno] [příjmení], LL.M. přípisem z [datum] s žalobcem rozvázal pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnavatele podle § 52 písm. c) zákoníku práce, a to v návaznosti na jeho odvolání z funkce ke dne [datum] a následné odmítnutí pracovní pozice vyššího soudního úředníka. Žalobce vyzval téhož dne žalovaného k zaplacení dlužného odstupného ve výši nejméně dvojnásobku průměrného výdělku z důvodu ukončení pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Poté probíhala mezi účastníky komunikace ohledně oprávněnosti uvedeného nároku. Soud I. stupně dále uvedl, kolik hodin žalobce odpracoval v měsících říjnu [rok] až leden 2021 a jaká byla jeho hrubá mzda v uvedeném období. 2. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů o soudech a soudcích (dále jen zákon o soudech a soudcích) a dále podle zák. č. 262/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zákoníku práce (dále jen ve zkratce zák. práce). Odkázal na § 36a odst. 1, 2, 4 a 5 zákona o soudech a soudcích, dále uvedl § 52 písm. c) a § 67 odst. 1 zák. práce a § 73a odst. 1 a 2 zák. práce. Tato zákonná ustanovení odcitoval a poté uvedl, že s přihlédnutím k uvedené právní úpravě primárně posuzoval, zda žalobci vznikl vůči žalovanému nárok na odstupné podle § 67 odst. 1zák. práce. Nebylo sporu o tom, že žalobce byl přípisem JUDr. [příjmení] z [datum] odvolán z funkce asistenta soudce Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] k [datum], čímž došlo k naplnění ustanovení § 36a odst. 2 zákona o soudech a soudcích, když k odvolání žalobce došlo k návrhu příslušného soudce, u něhož byl žalobce asistentem. Protože zákon o soudech a soudcích další průběh pracovního poměru asistenta soudce, s výjimkou možného opětovného jmenování na návrh soudce, neupravuje, je nezbytné postupovat podle § 36a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, tedy podle zákoníku práce. Soud I. stupně uzavřel, že pokud je asistent soudce odvolán, aniž by byl následovně opětovně jmenován k jinému soudci z důvodu absence konkrétního návrhu daného soudce, je nutno postupovat podle § 73a odst. 2 zákoníku práce. K tomu poznamenal, že uvedené ustanovení zákoníku práce se vztahuje podle svého obsahu pouze na vedoucí zaměstnance, neboť zákoník práce počítá s tím, že pracovní poměr může být založen jmenováním pouze u vedoucích zaměstnanců, kdy jde o případy stanovené zvláštním předpisem nebo případy uvedené v § 33 odst. 3 písm. a) až g) zákoníku práce. Pokud je však pracovní poměr asistenta soudce založen shodně jako u vedoucích zaměstnanců jmenováním, je podle přesvědčení nalézacího soudu nezbytné na jeho odvolání aplikovat § 73a odst. 2 zákoníku práce přesto, že asistent soudce vedoucím zaměstnancem není. Jestliže tedy žalovaný vůči žalobci postupoval po odvolání v souladu s § 73a odst. 2 zákoníku práce a navrhl mu změnu jeho dalšího pracovního zařazení u žalovaného, postupoval v souladu se zákoníkem práce a námitku žalobce, že mu žalovaný po odvolání a při absenci nového návrhu na jmenování k jinému soudci nenabídl práci odpovídající jeho odbornosti a praxi neshledal prvostupňový soud relevantní. K nabízené pozici vyššího soudního úředníka prvostupňový soud uvedl, že k ní je sice zapotřebí nižšího stupně vzdělání, když není vyžadováno výlučně vzdělání vysokoškolské, nicméně [anonymizováno] do předmětu, rozsahu činnosti a nezbytné dovednosti jsou pozice vyššího soudního úředníka a asistenta soudce srovnatelné. K tomu prvostupňový soud odkázal na § 36a odst. 4 zákona o soudech a soudcích a poznamenal, že současně je nezbytné přihlédnout k tomu, že platové ohodnocení obou pozic je v zásadě rovnocenné a výkon obou těchto pozic je významným prvkem odborné přípravy pro případný budoucí výkon funkce soudce. Podle soudu I. stupně v systému obecné justice neexistuje jiná vhodnější pozice, která by byla kvalifikačně srovnatelná s pozicí asistenta soudce. Protože žalobce o nabízenou pozici vyššího soudního úředníka neprojevil zájem, byl podle § 73a odst. 2 zákoníku práce dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce, když tento by byl dán i v situaci, kdyby žalovaný adekvátní pozicí nedisponoval. Takovýto závěr by bylo možno nepřímo učinit na základě stanoviska žalobce, pro kterého by byla zřejmě přijatelná pouze pozice asistenta soudce u jiného soudce, která však pro absenci návrhu jiného soudce nebyla k dispozici. V důsledku nepřijetí žalovaným nabízené pozice byl žalovaný oprávněn s žalobcem pracovní poměr zrušit výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce, jejíž platnost žalobce nezpochybnil. Nebylo prokázáno, že by v souvislosti s odvoláním došlo k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení [anonymizováno] zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, když samotné odvolání žalobce z pozice asistenta soudce za příslušnou organizační změnu považovat nelze. 3. Na základě těchto závěrů prvostupňový soud neshledal nárok žalobce na zaplacení odstupného opodstatněným. Pod bodem 10. odůvodnění svého rozsudku znovu zdůraznil, že na zjištěný skutkový stav aplikoval především zákoník práce s tím, že pro závěr o neopodstatněnosti žalobcem požadovaného nároku svědčí i právní úprava postavení asistenta soudce Ústavního soudu, podle které odstupné náleží podle počtu započatých let nejvýše však ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku pouze tomu asistentu soudce, jehož pracovní poměr zanikl zánikem funkce soudce, jehož asistentem byl jmenován podle § 9 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu. V ostatních případech, tedy při ztrátě bezúhonnosti, odvolání či uplynutí doby, na kterou byl asistent jmenován, byl-li jmenován na dobu určitou, odstupné asistentu soudce nenáleží. 4. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně žalobu zamítl. 5. Výrok o nákladech řízení účastníků odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalovanému, s tím že jde o paušální náhradu za pět úkonů po [částka], celkem [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. 6. V souvislosti ze změnou žaloby pak prvostupňový soud žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek z rozšíření žaloby. 7. Opravným usnesením ze dne [datum] soud I. stupně opravil svůj rozsudek z [datum] v jeho záhlaví tak, že uvedl správné jméno žalobce, které zní JUDr. PhDr. [jméno] [příjmení] Odvolací soud bude v dalším textu pro stručnost pro rozsudek i opravné usnesení soudu I. stupně užívat souhrnné označení – rozsudek soudu I. stupně. 8. Proti