62 CO 271/2022-109 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem prvostupňový soud zamítl žalobu s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrokem I/) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrokem II/). 2. Rozhodoval o žalobě na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou požadovala žalobkyně z titulu náhrady nemajetkové újmy kvůli nepřiměřené délce daňového řízení ve věci vedené u [anonymizována dvě slova] pro [územní celek] stran dodatečného daňového přiznání žalobkyně k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období [anonymizováno] [rok] (dále také jen„ naříkané řízení“). 3. Po stránce skutkové vyšel soud I. stupně ze zjištění, která učinil z listin předložených [anonymizována dvě slova] pro [územní celek] stran dodatečného daňového přiznání žalobkyně k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období [anonymizováno] [rok] a která zevrubně zrekapituloval v odůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 5 až 17. 4. Z těchto zjištění vzal za prokázané, že žalobkyni byla žalovanou dodatečně doměřena daň z přidané hodnoty a současně jí byla uložena i povinnost zaplatit penále. Toto řízení bylo zahájeno dne [datum] a bylo pravomocně ukončeno dne [datum]. 5. Soud I. stupně po právní stránce poukázal na zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), /dále jen„ OdpŠk“ /, jakož i judikaturu Nejvyššího soudu – aktuální rozsudek [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum] a závěry stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“). 6. Uzavřel, že v daném případě byla jednoznačně splněna podmínka první, tj. existence nesprávného úředního postupu spočívající jednak v procesním pochybení při doručování rozhodnutí odvolání přímo žalobkyni namísto jejímu právnímu zástupci, tak i v nepřiměřené délce řízení v trvání 4 let a 3 měsíců. 7. Posuzoval následně, zda v daném konkrétním případě mohlo dojít ke vzniku nemajetkové újmy žalobkyně, kdy aplikoval rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] (sp. zn. uvedena zjevně chybně, pozn. odvolacího soudu) a posuzoval věc s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Uzavřel, že žalobkyně byla ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení fakticky toliko v období od [datum] do [datum] (tj. od podání odvolání do zaslání rozhodnutí o odvolání), neboť od [datum] věděla, že správce daně vyhověl v rozhodnutí ze dne [datum], které jí bylo téhož dne doručeno, jejímu odvolání a zrušil povinnost uhradit penále. Je pravdou, že při doručování rozhodnutí o odvolání došlo u správce daně k procesnímu pochybení, kdy bylo doručeno přímo žalobkyni namísto jejího právního zástupce, nicméně na ukončení stavu nejistoty žalobkyně to nemělo žádný vliv. Vzhledem k těmto okolnostem případu má prvostupňový soud za to, že i jiná osoba v obdobném postavení jako žalobkyně by se nemohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce či právnické osoby. Jinak řečeno i jiná osoba v obdobném postavení by se vzhledem k okolnostem případu necítila v nejistotě ohledně výsledku řízení o dodatečné výměře DPH. Z těchto důvodů prvostupňový soud dovodil, že i když samo daňové řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, nedošlo v případě žalobkyně ke způsobení nemajetkové (morální) újmy. [jméno] okolnost, že žalobkyně resp. její právní zástupce vyčkával 32 měsíců, než podal podnět na ochranu před nečinností, ještě nezpůsobuje vznik (obnovení stavu) nejistoty žalobkyně ve výsledku daňového řízení ohledně doměření DPH za rok [rok]. Z těchto důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl, když dovodil, že nedošlo k nemajetkové újmě žalobkyně. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) dle úspěchu ve věci, žalované přiznal náhradu jí vzniklých nákladů, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. 9. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Nejprve zrekapitulovala skutkový stav věci a následně poukázala na objektivní nejistotu o výsledku řízení, která vzniká ode dne vzniku daně do dne marného uplynutí lhůty pro stanovení daně dle [ustanovení pr. předpisu], ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ daňový řád“). Odkázala na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dle kterého právní moc dosavadních rozhodnutí o stanovení daně není jejímu doměření na překážku. Dne [datum] tak neskončila nejistota žalobkyně o definitivním výsledku řízení o dani z přidané hodnoty za zdaňovací období [anonymizováno] [rok], když správce daně ani nedoručil tomu, komu měl. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a přiznal žalobkyni zadostiučinění ve výši [částka] s požadovaným příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. 10. Žalovaná odkázala na svá předchozí vyjádření, kdy pokud žalobkyně odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], pak je zde mylně podosuván závěr v rozporu se zásadou ne bis idem, pokud by správce daně mohl opakovaně doměřovat daně. To je v rozporu s § 101 odst. 4 daňového řádu, který jednoznačně stanoví, že přiznat stejné právo nebo uložit povinnost lze ze stejného důvodu témuž příjemci rozhodnutí pouze jednou. Žalobkyně se dne [datum] s rozhodnutím prokazatelně seznámila a žádné další„ jiné“ rozhodnutí být vydáno nemohlo. Rozhodnutí – v rámci autoremedury – potvrdilo původně dodatečně tvrzenou daň a bylo tak konečné. Objektivní nejistota žalobkyně proto nemohla být na místě, neboť jde o legitimní omezení základního práva na vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (LZPS) za účelem spojeným s naplněním funkce státu. Poukázala též na dobrou víru žalobkyně, která se prokazatelně seznámila s konečným rozhodnutím ve věci. Navrhla proto odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je co do základu důvodné. 12. Podle obsahu odvolaní žalobkyně soudu I. stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci / § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu. 13. Skutkový děj je v dané věci mezi účastníky nesporný. Průběh tohoto řízení soud I. stupně podrobně popsal ve svých skutkových zjištěních. Dne [datum] podala žalobkyně u správce daně dodatečné přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období [anonymizováno] [rok], které bylo zaevidováno pod [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] správce daně (FÚ pro [územní celek], [anonymizováno] pracoviště [okres]) vyhotovil úřední záznam o výsledku postupu k odstranění pochybností za zdaňovací období [anonymizováno] [rok] u žalobkyně. Dne [datum] správce daně zaslal žalobkyni seznámení s výsledkem postupu k odstranění pochybností u dodatečného daňového přiznání. Dne [datum] vydal správce daně dodatečný platební výměr [číslo jednací], kterým bylo žalobkyni uloženo uhradit rozdíl mezi doměřenou a dodatečně tvrzenou daní ve výši [částka] a dále penále ve výši [částka]. Dne [datum] udělil daňový subjekt plnou moc advokátní daňové kanceláři [anonymizováno], a to ve věci daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až [anonymizováno] [rok], plná moc byla doručena správci daně dne [datum]. Dne [datum] si žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru podala odvolání. Správce daně rozhodnutím [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] odvolání vyhověl. Rozhodnutí bylo dne [datum] doručeno místo zmocněnci daňovému subjektu. Na základě podnětu na ochranu před nečinností, který [anonymizována tři slova] zaslal zmocněnec daňového subjektu, správce daně písemností [číslo jednací] sdělil zmocněnci daňového subjektu, že rozhodnutí o odvolání [číslo jednací] bylo zasláno pouze do datové schránky daňového subjektu z důvodu, že správce daně opomněl zohlednit plnou moc ze dne [datum] a zmocněnci výše uvedené rozhodnutí nezaslal. K tomuto sdělení správce daně připojil rozhodnutí o odvolání. Písemnost byla doručena zmocněnci dne [datum]. Zmocněnec žalobkyně podal dne [datum rozhodnutí] odvolání proti rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] z