62 CO 292/2022-111 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem částečně zastavil řízení do požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] (výrok ad I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad II.), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,75 % ročně od [datum] do zaplacení a dále v části žalobního požadavku na úhradu úroků z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok ad III.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok ad IV.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu vyvolanou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. 2. Soud prvního stupně vyšel z některých nesporných tvrzení účastníků a dále především ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka], z něhož zjistil průběh odškodňovaného řízení (dále jen též naříkané řízení). Svá skutková zjištění podrobně popsal v bodě 5. odůvodnění svého rozhodnutí, na které odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Z podstatných bodů je třeba uvést, že řízení bylo zahájeno dne [datum] žalobou podanou [jméno] [příjmení] proti žalovanému [právnická osoba], předmětem sporu bylo zaplacení částky [částka] s 0,5 % úrokem z prodlení za každý kalendářní den od [datum] do zaplacení, které se žalobce [jméno] [příjmení] domáhal z titulu smlouvy o dílo, na jejímž základě dodal žalovanému [právnická osoba] stavební práce. V průběhu odškodňovaného řízení původní žalobce [jméno] [příjmení] smlouvu opostoupení pohledávky ze dne [datum] převedl pohledávku, která je předmětem sporu, na žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] (žalobce v této věci), tedy v řízení došlo k právnímu nástupnictví na straně žalobce. Řízení bylo pravomocně skončeno odmítnutím dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze v [obec] ze dne [datum] rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, žalobce proti usnesení Nejvyššího soudu ČR podává ústavní stížnost, která je odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], čímž řízení končí. 3. Soud prvního stupně dále zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem žalobce jako účastníka řízení a výslechem jeho manželky jako svědkyně s odkazem na to, že žalobce při jednání dne [datum] poučil o nutnosti doplnit skutková tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k nimž by žalobce a jeho manželka měly být slyšeni, k čemuž žalobce uvedl, že jeho účastnickým výslechem by mělo být prokázáno, že pokud by soud rozhodl dříve, tak v roce [rok] by řízení po věcné stránce dopadlo jinak a žalobce by byl se zbytkem svého nároku na úhradu 165,5 % úroku z původně žalované částky úspěšným. Dále obecně namítal, že se řízení promítlo do jeho osobnostní a rodinné sféra, což ovšem nedoplnil. Soud prvního stupně tyto důkazní návrhy zamítl jako nadbytečné s tím, že z výpovědi žalobce jako účastníka řízení a ani z výpovědi jeho manželky by nebylo možno učinit závěr o tom, zda by věcné rozhodnutí bylo jiné, pokud by soudy přistoupily již v roce [rok] k vydání rozhodnutí ve věci samé. Relevantní to není ani za situace, kdy výsledkem řízení je neúspěch žalobce ve zbytku žalobou uplatněného nároku. Konkrétní skutková tvrzení týkající se zásahu do rodinné a osobnostní sféry žalobce ani přes poučení soudu nedoplnil. 4. Soud prvního stupně dále zamítl návrh na provedení důkazu exekuční spisy vedenými proti otce žalobce [jméno] [příjmení] jako povinnému, a to proto, že tyto nejsou pro předmět řízení relevantní. Rovněž nehodnotil jako relevantní důkaz úmrtní list matky žalobce, když z toho rovněž nelze učinit pro toto řízení významný závěr. 5. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalovaného dne [datum] a žalovaný na základě stanoviska z [datum] žalobci uhradil za nepřiměřenou délku řízení celkem [částka], a to dne [datum]. V tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět a soud prvního stupně proto řízení částečně zastavil výrokem I. napadeného rozsudku. 6. Zjištěný skutkový stav prvostupňový soud posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk). Odkázal na § 1, § 2, § 5 písm. a) a b), § 13 odst. 1, § 26, § 31a, § 14 odst. 1 a 3 a § 15 odst. 2 uvedeného zákona; tato zákonná ustanovení odcitoval. Výsledně uzavřel, že bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalovaného předběžně uplatnil podle § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk, věc proto může být projednána před soudem. Dále uvedl předpoklady o povinnosti státu za škodu, a to: 1) existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Poté konstatoval, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, když s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR, kterou označil, je délka naříkaného řízení nepřiměřená. K tomu uvedl, že tuto je třeba počítat v případě žalobce od [datum], kdy se začal řízení účastnit, a to v důsledku postoupení pohledávky z [datum], do [datum], kdy bylo vydáno poslední rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Soud prvního stupně nezohlednil předchozí část řízení do [datum], kdy se ho na straně žalobce účastnil jeho otec. Žalobce v něm vystupoval toliko jako zástupce svého otce, újmu způsobenou délkou řízení proto nevnímal, za toto období proto nemůže být odškodněn. Odškodnění proto přiznal žalobci až od [datum] do skončení řízení, tedy za řízení v celkové délce 22 let a 6 měsíců. 7. Dále se prvostupňový soud zabýval výší odškodnění ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk. Základní částku odškodnění za každý rok trvání řízení určil ve výši [částka], a to s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], když přihlédl k celkové délce řízení, která přesáhla 20 let. Judikatura Nejvyššího soudu ČR stanoví výši odškodnění v základním rozmezí 15 000 až [částka] za každý rok trvání řízení, za první dva roky řízení jde o částku poloviční, v daném případě ovšem soud prvního stupně zvolil částku na horní hranici tohoto rozmezí s poukazem na extrémně dlouhou dobu řízení. 8. K jednotlivým kritériím podle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk uvedl následující. Zohlednil skutkovou, právní a procesní [anonymizováno], počest soudních instancí – § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk, kdy řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové, z tohoto důvodu odškodnění snížil o 20 %. Dále poukázal na procesní [anonymizováno] naříkaného řízení, kdy soudy musely obsáhle zjišťovat majetkové poměry žalobce pro účely osvobození soudních poplatků, komplikované bylo i zjištění okolností, které nastaly v roce [rok], kdy soud původně doručoval usnesení Vrchního soudu v Olomouci z [datum] a musela být zjišťováno, zda toto usnesení bylo doručeno řádně, v rámci tohoto řízení probíhala další dvě řízení o žalobách pro zmatečnost, dvakrát soud rozhodoval o změně účastníka v řízení na straně žalovaného, po procesní stránce se dále musel zabývat tím, zda původní žalovaný s žalobcem skutečně uzavřeli dohodu v tom směru, že řízení bude ukončeno a žaloba bude vzata zpět, respektive zabýval se tvrzením žalobce, že jeho podpis na dohodě je falešný, pro procesní [anonymizováno] tak soud ponížil základní odškodnění o 30 %. Dále prvostupňový soud zdůraznil počet instancí, které v této věci rozhodovaly, a to 5x Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně, 6x odvolací Vrchní soud v Olomouci, 4x Nejvyšší soud a 3x Ústavní soud. Pro toto kritérium by bylo možno přistoupit k modifikaci o 50 %, soud prvního stupně však zohlednil to, že počet instancí byl dán zejména pochybeními na straně soudů ohledně doručení usnesení Vrchního soudu v Olomouci z [datum]; proto prvostupňový soud z důvodu počtu instancí snížil odškodnění toliko o 20 %. Ohledně jednání poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/, soud prvního stupně k modifikaci odškodnění nepřistoupil, naopak odškodnění navýšil o 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, když v této souvislosti zejména akcentoval pochybení při doručování usnesení Vrchního soudu v Olomouci z [datum], které výsledně bylo řádně doručeno až [datum]. K tomu prvostupňový soud uvedl, že se jedná o zásadní pochybení odůvodňující navýšení odškodnění právě o 20 %. Jinak ovšem naříkané řízení probíhalo plynule, v činnosti soudu soud prvního stupně neshledal žádné další období průtahů či jiných pochybení, úkony směřovaly k jeho ukončení, soudům tak nelze ničeho vytknout. Ohledně významu předmětu řízení pro poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/ soud prvního stupně zdůraznil, že nejde o řízení, které by mělo zvýšený význam pro účastníky ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva; k tomu rozebral charakter naříkaného řízení. Uvedl, že to, že