62 CO 415/2021-477 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně mezitímním rozsudkem ze dne [datum] rozhodl, že základ nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, po skončení pracovní neschopnosti a nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění je dán s tím, že o výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Takto rozhodl mezitímním rozsudkem poté, když dovodil, že zákonné podmínky pro tento postup jsou splněny. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval již podruhé. Jeho předchozí rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl k odvolání žalobce a vedlejšího účastníka usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována tři slova], [číslo], zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu prvního stupně vytkl nedodržení postupu podle § 119 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy v průběhu řízení docházelo při jednáních ke změnám v obsazení soudu, absenci poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy soud prvního stupně žalobu zamítl též pro neunesení důkazního břemene, nedostatečné odůvodnění a částečnou nepřezkoumatelnost rozsudku. V neposlední řadě odvolací soud soudu prvního stupně uložil ujasnit si postavení vedlejšího účastníka, který v řízení není druhým žalovaným, za něhož ho soud prvního stupně považoval. Dále odvolací soud konstatoval chybný postup soudu při rozhodování o připuštění změny žaloby. 2. Soud prvního stupně poté řízení doplnil zejména výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Po provedeném dokazování uzavřel, že účastníci spolu uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, na jejímž základě žalobce pracoval pro žalovaného na pozici tunelář – stavební dělník, den nástupu do práce [datum] Pracovní smlouvy byla změněna dohodou ze dne [datum], kdy pracovní poměr byl změněn na dobu neurčitou. Dne [datum] došlo k závalu v tunelu [jméno], při němž byl zavalen zaměstnanec žalovaného. Žalobce se v té době nacházel v blízkosti tunelu [jméno] v automobilu a byl připraven vjet do tunelu. V dalších dnech se u něj projevily různé zdravotní komplikace, na jejichž základě byl uznán práce neschopným od [datum] do [datum]. Podle znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] se u žalobce projevila posttraumatická stresová porucha. Je pravdou, že proti žalobci bylo vedeno„ mnoho exekucí“, což sice mohlo způsobit, že byl náchylnější k projevům vzniku této poruchy, ale rozhodně to nebylo její příčinou. Posttraumatická stresová porucha je vázána na specifický stres, čemuž odpovídá i charakter obtíží. Soud prvního stupně popsal zdravotní stav žalobce tak, jak byl tento uveden ve znaleckém posudku. Dovodil, že žalobce byl uznán dne [datum] invalidním, invalidita třetího stupně mu byla přiznána ke dni vzniku [datum]. Mezi účastníky bylo sporné, zda příčinou onemocnění žalobce posttraumatickou stresovou poruchou, pro kterou byl výsledně uznán invalidním, byla jeho přítomnost na pracovišti v době, kdy došlo k závalu v tunelu [jméno], a zda tedy existuje příčinná souvislost mezi vznikem škody žalobce a pracovním úrazem v podobě onemocnění posttraumatickou stresovou poruchou, či zda příčinou tohoto onemocnění byly jiné skutečnosti, např. to, že proti žalobci bylo vedeno několik exekucí. 3. Soud prvního stupně odkázal na § 366 odst. 1, § 369 a § 380 odst. 1 zákoníku práce platného v době vzniku škody, uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Dále zmínil judikaturu Nejvyššího soudu ([anonymizováno] [číslo], [spisová značka]) a uvedl, že předpokladem odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci jsou: a) existence pracovního úrazu (nemoci z povolání), b) vznik škody, c) příčinná souvislost mezi pracovním úrazem (nemoci z povolání) a vznikem škody. 4. Všechny tyto předpoklady musí být splněny současně. Soud prvního stupně, vysvětlil jednotlivé předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, zejména uvedl, co se rozumí pojmem pracovní úraz podle § 380 odst. 1 zákoníku práce a uzavřel, že žalobce tvrdil a prokázal, že dne [datum] pracoval na stavbě tunelu [jméno] a v okamžiku, kdy se nacházel na pracovišti - a není podstatné, v jaké vzdálenosti od místa závalu byl; podstatné je pouze to, že tento zával vnímal a byl o něm informován, - došlo k situaci, kdy byl zavalen jeho kolega. I když žalobce nadále docházel do zaměstnání, jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval tak, že dne [datum] nastoupil do pracovní neschopnosti, která byla ukončena přiznáním invalidity ve čtvrtém stupni (správně třetím stupni – pozn. odvolacího soudu). Existence pracovního úrazu byla prokázána znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], a to, že dne [datum] došlo k závalu v tunelu [jméno], je obecně známo. Soud prvního stupně tak dovodil příčinnou souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou, když tato je opět dokázána znaleckým posudkem MUDr. [příjmení]. 5. Za tohoto stavu soud prvního stupně rozhodl o základu nároku s tím, že o jeho výši bude rozhodnuto v konečném rozsudku. 6. Proti rozsudku podal se souhlasem žalovaného odvolání vedlejší účastník. Soudu prvního stupně vytkl především neúplně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení, čímž uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. V odůvodnění odvolání nejprve vymezil pojem pracovního úrazu podle platné judikatury, dále stručně zrekapituloval skutková zjištění soudu prvního stupně, zejména okolnosti závalu v tunelu [jméno] a následné zdravotní problémy žalobce. Uzavřel, že zával sice představoval mimořádnou událost, avšak bez tragických následků pro zavaleného zaměstnance a již z tohoto vyplývá, že psychická reakce organismu žalobce na uvedenou událost, kdy v krátkém časovém bylo zřejmé, že u postiženého zaměstnance nedošlo k závažnému poškození jeho zdraví, je ovlivněna hlavně osobnostními rysy žalobce. Žalobce podstatnou část pracovní kariéry vykonával práci v podzemí, kdy již samotný charakter tohoto pracovního prostředí je atypický a klade zvýšené nároky na osobnost žalobce. Nelze přehlédnout ani to, že žalobce od předmětné události vykonával nadále práce pro žalovaného podle uzavřené pracovní smlouvy celý následující rok, invalidním byl uznán až s účinností od [datum], tedy necelé dva roky od předmětné události, přičemž mu byla přiznána invalidita ve třetím stupni pro těžkou posttraumatickou stresovou poruchu, tedy v nejtěžší formě, což podle názoru vedlejšího účastníka vylučuje to, aby takováto osoba byla schopna výkonu práce v podmínkách, za kterých došlo k uváděnému psychickému postižení. Nebylo ani prokázáno, že by po ukončení výkonu práce žalobce pro žalovaného došlo k tak rychlému negativnímu vývoji jeho psychického stavu. 7. V další části odvolání žalovaný vysvětlil pojem posttraumatické stresové poruchy, okolnosti jejího vzniku, její projevy a akcentoval, že bez rozhodujícího vlivu osobnostních predispozic žalobce by nemohla předmětná událost s brzy známým pozitivním stavem postiženého zaměstnance u žalobce vyvolat tak rychlý negativní vývoj jeho psychického stavu. [ulice] účastník proto dovozoval, že mezi mimořádnou událostí ze dne [datum], jejímuž vzniku nebyl žalobce bezprostředně přítomen a po příjezdu k již vzniklému závalu byl následně odeslán na povrch a diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchou, je pouze časová souvislost, nikoli však příčinná souvislost. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR – usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Z obou judikátů citoval a zejména zdůraznil, že příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou nelze dovodit ze skutečnosti, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu. Odvolatel zmínil dále rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí]. V uvedeném rozhodnutí dovolací soud dospěl k závěru, že mezi předmětnou událostí – smrtí nezletilého syna – a poškozením zdraví žalobkyně doloženého znaleckým posudkem není dána příčinná souvislost a tím ani odpovědnost žalovaného. Podle vedlejšího účastníka při zjišťování příčinné souvislosti je třeba zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou právní úprava odpovědnost v daném případě spojuje. V případě žalobce se jedná ve své podstatě o následek následku, který nemůže jít k tíži žalovanému, kdy vedlejší účastník s odkazem na výše uvedené sporuje úplnost a správnost skutkových zjištění, z nichž prvostupňový soud vycházel. Podle odvolatele tak absentuje příčinná souvislost mezi příčinou a následkem, kdy příčinná souvislost je mezi předmětnou událostí a závalem pracovníka, nikoliv však již s [anonymizována dvě slova] žalobce. Závěrem vedlejší účastník žádal, aby odvolací soud napadený mezitímní rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá. 8. Žalobce ve svém písemném vyjádření