62 CO 9/2022-103 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s příslušenstvím z titulu náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 24/2012. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 27 C 24/2012 a dále z některých nesporných tvrzení účastníků, zkonstatoval průběh odškodňovaného (naříkaného) řízení pod bodem 6. odůvodnění svého rozsudku, na které odvolací soud plně odkazuje. Z podstatných mezníků jeho průběhu je třeba uvést, že řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum] a žalobce se v něm domáhal zaplacení částky [částka] vůči žalovanému z titulu finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem a délkou řízení s tvrzením, že u Krajského soudu v [obec] je vedeno insolvenční řízení, v rámci něhož žalobce zjistil, že v elektronicky veřejně přístupném insolvenčním rejstříku v oddílu D jsou vedeny osobní údaje týkající se žalobce, k jejichž zveřejnění žalobce neposkytl souhlas. Obvodní soud pro Prahu 2 svým rozsudkem ze dne [datum] žalobu zamítl, Městský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze [datum] k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dne [datum] dovolání, o němž [datum] rozhodl Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací tak, že dovolání zamítl. Žalobce podal dne [datum] ve věci ústavní stížnost, kterou Ústavní soud svým usnesením ze [datum] odmítl jako neopodstatněnou. 2. Soud prvního stupně zkonstatoval závěr o skutkovém stavu, který je shodný s jeho skutkovými zjištěními. Skutkový stav pak posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk). Odkázal na jeho § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 15 a § 31a odst. 1 až 3; uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Dále uvedl čl. 6 odst. 1 věty prvé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb. – správně sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí [číslo] Sb. o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů [číslo] – pozn. odvolacího soudu, dále jen Úmluva), zmínil Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010. Výsledně uzavřel, že posuzované řízení začalo běžet dne [datum], když konec rozhodného období prvostupňový soud určil zářím 2018, kdy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobce. Celková doba v rozhodném období tak činila 6 let a 7 měsíců. Řízení probíhalo ve třech stupních soudní soustavy a rovněž u Ústavního soudu, po stránce skutkové i hmotněprávní bylo složitější, jednalo se o problematiku zveřejňování osobních údajů ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku, žalobce žalobu opakovaně rozšiřoval, podával k soudu různá podání a změny žaloby, s nimiž se soudy musely vypořádat. Soud proto hodnotil řízení složitější po stránce procesní. Na celkové délce řízení se žalobce nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti, naopak žádal urychlení posuzovaného řízení, podal stížnost na průtahy a návrh na určení lhůty. Z hlediska významu předmětu řízení soud prvního stupně tento hodnotil pro žalobce jako standardní. 3. Za klíčové kritérium označil prvostupňový soud postup soudů a k tomu konstatoval, že v řízení shledal ojedinělý průtah, a to od [datum] – zaslání námitky promlčení žalobci - do [datum] – nařízení jednání, - průtah 7 měsíců. Jinak ovšem řízení bylo podle prvostupňovéhpo soudu plynulé, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách, když sice je pravdou, že obvodní soud mohl zejména v počátku řízení postupovat rychleji a efektivněji, nicméně se nejedná o závažné prodlevy, které by nebylo možno tolerovat. K průtahům nedocházelo ani v rámci dovolacího řízení či řízení u Ústavního soudu. K tomu soud prvního stupně akcentoval ojedinělou funkční příslušnost Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu. Závěr o tolerovatelnosti výjimečných a ojedinělých průtahů či jinak nekoncentrovaného postupu v původním řízení soud opřel o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva - viz např. rozhodnutí„ [příjmení] proti České republice ze dne [datum]“. 4. Po zhodnocení všech relevantních kritérií jednotlivě i v jejich souhrnu s přihlédnutím ke všem skutečnostem posuzovaného řízení a k relevantní zákonným ustanovením dospěl prvostupňový soud k závěru, že délka namítaného řízení je ještě přiměřená, byť nikoliv krátká; v odškodňovaném řízení tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Na základě toho uzavřel, že nebylo porušeno právo žalobce projednání věci v přiměřené lhůtě a žalobu zamítl. 5. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal žalovanému s tím, že tyto sestávají z paušální náhrady jeho hotových výdajů za 1 úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 6. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. V jeho úvodu obecně namítl, že napadený rozsudek vydal soud, soudce, který byl podjatý, nebyl nezávislý a nestranný, dále uplatnil podle obsahu odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. a) - e) a g) o. s. ř. Soudu prvního stupně vytkl, že se nevyjádřil k žalobcovým argumentům ohledně jednoduchosti řízení a k tomu, že žalobci nelze nic vytknout, ba naopak, řízení mělo pro žalobce„ obrovský význam“, v řízení docházelo k nečinnostem. Soud prvního stupně se nevyjádřil k argumentům žalobce k vyjádření žalovaného, které žalobce uvedl ve svém podání ze dne [datum]. Dospěl tak k nesprávnému závěru, že že délka napadaného řízení není nepřiměřená a nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. K tomu žalobce znovu odkázal na své podání, ze dne [datum] a uzavřel, že názor soudu prvního stupně o přiměřené délce řízení je nesprávný z hlediska právního i skutkového. Soud prvního stupně neprovedl dokazování a ani nezdůvodnil, proč takto nepostupoval ohledně změny soudce v napadeném řízení – původní soudce Mgr. [příjmení], jeho nástupcem byla Mgr. [příjmení],„ uvedené“ žalobce navrhoval podání ze dne [datum], změna soudce mimo jiné způsobila nepřiměřenou délku napadeného řízení u soudu prvního stupně, když žalobce měl podezření, že tento soudce se věnoval své budoucí práci na Nejvyšším soudu v Brně a nevěnoval se napadenému řízení, nový soudce se pak musel s věcí seznámit, což způsobilo délku napadaného řízení, změna soudce není ani uvedena ve výčtu úkonů soudu v napadeném soudním řízení. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 7. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu řízení, které jeho vydání předcházelo. Jednání nenařizoval postupem podle § 214 odst. 3 o. s. ř., když účastníci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolání žalobce neshledal opodstatněným. 9. K odvolacím důvodům podle § 205 odst. 2 pím. a) – e) o. s. ř. odvolací soud uvádí, že je žalobce označil toliko citací zákonného ustanovení bez bližšího zdůvodnění a byť podle § 212a odst. 1 o. s. ř. platí, že se rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé přezkoumává i z důvodů, které nebyly uplatněny (§ 205 odst. 2 o. s. ř.), tak je nutno konstatovat, že jejich naplnění odvolací soud neshledal. K odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 pím. a) o. s. ř. odvolací soud toliko v obecné rovině uvádí, že podjatost soudce nelze spatřovat pouze v tom, že jde o soudce téhož soudu, u něhož odškodňované řízení probíhalo. 10. V neposlední řadě žalobce uplatnil odvolací důvod uvedený § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., když soudu prvního stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popřípadě neaplikuje adekvátní právní normu. 11. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, který vyplývá především ze spisu vedeného u vedeného Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 24/2012. V odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval průběh odškodňovaného řízení. V tomto směru ostatně mezi účastníky nebylo ani sporu, když průběh řízení žalovaný nezpochybňoval. Neuvedení změny soudce, jemuž byla věc podle rozvrhu práce nově přidělena, odvolací soud nepovažuje za podstatné. 12. Zjištěný skutkový stav prvostupňový soud po právní stránce posoudil správně. Uzavřel, že délka řízení činila 6 let a 7 měsíců počítáno od data zahájení řízení dne [datum] do rozhodnutí Ústavního soudu ČR o ústavní stížnosti žalobce dne [datum]. Byť lze připustit, že takto stanovená délka řízení není krátká, což ostatně soud prvního stupně uvedl rovněž, tak ji nelze hodnotit, s ohledem na rozsah řízení a všechny relevantní okolnosti, které j