68 CO 301/2022-101 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobcům [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, napadeným doplňujícím rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně doplnil svůj rozsudek ze dne [datum] o výrok, jímž soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud I. stupně uvedl, že tak rozhodl o žalobě, jíž se žalobci po žalované domáhali poskytnutí částky [částka] s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu způsobenou jim nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení (žalobci se poskytnutí zadostiučinění z titulu porušení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí nedomáhali – poznámka odvolacího soudu) vedeného před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] (dále i jen„ posuzované řízení“), jež trvalo od [datum] do [datum], tedy více než 38 měsíců, a jehož předmětem bylo posouzení (ne) platnosti smlouvy o investičním životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím, v řízení došlo k průtahům, když finanční arbitr nedodržel lhůtu pro vydání nálezu ani lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách /přičemž žalobci vyslovovali názor o počátku běhu lhůt pro vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách, jejich skončení a také vydání rozhodnutí po uplynutí zákonných lhůt; dále žalobci důvody pro navýšení peněžitého zadostiučinění v základní částce [částka] celkově o 30 % spatřovali v tom, že finanční arbitr nevyužil možnosti prodloužení lhůty pro vydání nálezu (10 %) ani pro vydání rozhodnutí o námitkách (10 %) a že řízení bylo zatíženo nedůvodnými průtahy (10 %) /. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila s tím, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť délku posuzovaného řízení, jak ji mohli žalobci vnímat, lze hodnotit jako přiměřenou (žalovaná rovněž vyslovovala názor o počátku běhu lhůt pro vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách, a kdy tak tyto lhůty skončily – poznámka odvolacího soudu). V této souvislosti uvedla, že pro účely rozhodování o nároku žalobců na zaplacení nemajetkové újmy v penězích je nutné posuzované řízení rozdělit: a) na část, která probíhala s právním předchůdcem žalobců (ve které finanční arbitr vydal jak nález, tak rozhodnutí o námitkách, které byly později zrušeny v přezkumném řízení), tj. řízení v délce cca 20 měsíců ve dvou instancích, o němž žalobci nevěděli, b) na samotné přezkumné řízení, které je svou povahou mimořádným řízením a které by nenastalo, kdyby ze strany právního zástupce původního navrhovatele bylo v řízení postupováno řádně, tj. řízení v délce cca 5 měsíců, v jehož průběhu žalobci zjistili existenci řízení, a c) na část, která probíhala se žalobci, tj. řízení v délce cca 10,5 měsíce ve dvou instancích. Žalovaná zdůraznila, že finanční arbitr nebyl informován o úmrtí původního účastníka řízení, ba naopak právní zástupce jeho jménem dále v řízení jednal a činil procesní úkony, a to včetně podaných námitek a přijmutí plnění určeného původnímu účastníkovi řízení. Původní účastník řízení zemřel dne [datum], o úmrtí byl finanční arbitr informován dne [datum] Institucí (žalovanou v posuzovaném řízení – poznámka odvolacího soudu), přičemž až dne [datum] žalobci sdělili, že chtějí pokračovat v řízení. Období více jak 12 měsíců bylo zapříčiněno chováním uvedeného právního zástupce, a nemůže tak jít k tíži žalované. Žalovaná podotkla, že v době, kdy se žalobci o řízení dozvěděli, již bylo fakticky ukončeno a úhrada byla vyplacena Institucí právnímu zástupci jejich předchůdce. Pocit nejistoty stran výsledku řízení tak byl minimální a další řízení ztratilo svůj význam, o čemž svědčí i přerušení řízení za účelem smírného jednání mezi žalobci a Institucí, i to, že Instituce opětovně částky uhradila, čímž opět snížila pocit nejistoty žalobců. Žalovaná uzavřela, že s ohledem na sdílenou újmu žalobců by byla namístě výrazná redukce jejich nároků. 4. Na základě provedeného dokazování, s citací ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), upravujících odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, citací ust. § 15 odst. 1 a ust. § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), upravujících lhůty pro vydání nálezu a pro vydání rozhodnutí o námitkách a poté, kdy se nejdříve zabýval tím, zda na posuzované správní řízení před finančním arbitrem je aplikovatelný čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum], přičemž dospěl k pozitivnímu závěru, soud I. stupně uzavřel, že celková délka řízení v trvání cca 38 měsíců byla nepřiměřená. 5. Soud I. stupně vymezil dobu posuzovaného řízení s tím, že bylo zahájeno návrhem právního předchůdce žalobců podaným dne [datum] a skončilo dne [datum]. Tuto dobu soud I. stupně zhodnotil jako nepřiměřeně dlouhou, delší, než by měla být, a to i přes složitost případu z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí. Hlavním důvodem, jenž vedl soud I. stupně k závěru o nepřiměřenosti celkové doby řízení byla skutečnost, že finanční arbitr v řízení neověřil, že navrhovatel v průběhu řízení zemřel, což měl učinit, neboť jako správní orgán měl přístup do příslušné databáze, a nadále s ním jednal. 6. Stran nemajetkové újmy soud I. stupně uvedl, že nemajetková újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného finančním arbitrem se presumuje, není třeba ji tak prokazovat, přičemž vzhledem k předmětu řízení, kdy byl uplatňován nárok na zaplacení částky 40 129, [částka] s příslušenstvím, nelze hodnotit význam řízení jako nepatrný, pročež je namístě nahrazení nemajetkové újmy penězi a nikoliv nepeněžitým odškodněním. 7. Soud I. stupně si byl zjevně vědom, že je jak při závěru o nepřiměřenosti délky řízení, tak i při stanovení výše finanční kompenzace nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., neboť stran složitosti věci uvedl, že šlo o věc složitější (shromažďování velkého množství podkladů, charakter řízení ovládaného zásadou vyšetřovací, jehož předmětem bylo posouzení otázky platnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a s ní související otázky vydání bezdůvodného obohacení, řešení otázky promlčení), stran postupu finančního arbitra jako orgánu veřejné moci shledal pochybení (uvedl, že jak v případě vydání nálezu, tak v případě rozhodnutí o námitkách proti nálezu překročil zákonné lhůty, a to nikoliv zanedbatelným způsobem, když měl rozhodnout do 90 dnů ode dne, kdy shromáždil všechny podklady nutné pro rozhodnutí, ve složitých případech ji sice může prodloužit o dalších 90 dnů, o čemž finanční arbitr musí účastníky bezodkladně vyrozumět, což však neučinil, nadto vydal rozhodnutí vůči osobě zemřelé, což byl důvod přezkumného řízení). Soud I. stupně hodnotil i význam řízení pro žalobce, kdy nad rámec hodnocení předmětu řízení a dovozeného nikoliv nepatrného významu řízení pro ně, zdůraznil, že žalobci vstoupili do řízení až dne [datum], újmu do doby vstupu do řízení nepociťovali. Nicméně vstoupili do řízení, které ve své celé délce bylo nepřiměřeně dlouhé a část újmy utrpěné původním účastníkem, jenž přestal existovat, a tudíž sám satisfakci za tuto újmu nemůže vymáhat, na sebe vztáhli, jakkoliv výše zadostiučinění nedosahuje stejné výše, jaké by dosahovalo v případě odškodnění původního účastníka řízení. 8. Soud I. stupně tak dospěl k závěru o přiměřeném zadostiučinění v částce [částka], když při výpočtu této částky vycházel ze základní částky výše zadostiučinění, která činí [částka] za rok řízení od jejich vstupu do řízení do skončení řízení (přiznal tak nekrácenou částku za rok řízení, když uvedl, že za první dva roky řízení by vyšel z částky poloviční, nicméně žalobci do řízení vstoupili až dne [datum]). Základní částku [částka] snížil pro věcnou a procesní složitost o 30 %, naopak ji zvýšil o 10 %, neboť finanční arbitr překročil zákonné lhůty k vydání nálezu a rozhodnutí o námitkách a dále ji zvýšil o 20 %, neboť finanční arbitr pochybil, když nadále jednal s původním (již zemřelým – poznámka odvolacího soudu) navrhovatelem. 9. Soud I. stupně konečně uvedl, že žalobcům přiznal i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby