68 CO 83/2022-83 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení co do částky [částka] (výrok I), uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni k jejím rukám výživné ve výši [částka] měsíčně, vždy do každého 15. dne v měsíci předem, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku, čímž změnil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (výrok II), zamítl žalobu v části, v níž žalobkyně požadovala na zvýšeném výživném ještě i částku [částka] měsíčně (výrok III), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky (výrok [příjmení]). 2. Takto soud I. stupně rozhodl na podkladě žalobního návrhu, jímž se žalobkyně domáhala zvýšení výživného, o kterém bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalovanému coby otci (tehdy nezletilé) žalobkyně bylo stanoveno výživné ve výši [částka] měsíčně, které již neodpovídá potřebám zletilé studentky střední zdravotnické školy. Vedle zvýšení výživného na částku [částka] měsíčně se žalobkyně domáhala i zaplacení nedoplatku na výživném za dobu od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Žalovaný se zvýšením výživného nesouhlasil a na svou obranu uvedl, že požadovaná částka výživného neodpovídá jeho schopnostem a možnostem, nadto není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně nezískala středoškolskou kvalifikaci (či její podstatnou část) ještě v období své nezletilosti. 3. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobkyně, jež je dcerou žalovaného, byla rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], svěřena do výchovy matky a otci (žalovanému) bylo stanoveno výživné ve výši [částka] měsíčně, které bylo rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zvýšeno na částku [částka] měsíčně, s účinností od [datum]. Žalobkyně je v současné době studentkou střední zdravotnické školy, kterou začala studovat již v roce [rok], a ve studiu soustavně pokračuje, byť zpočátku se jednalo o jiný studijní obor (žalobkyně přestoupila z oboru laborant na obor optika). Žije ve společné domácnosti se svou matkou (svědkyní [příjmení] [příjmení]), která pracuje jako účetní a jejíž čistý měsíční příjem činí [částka]. Z matčina příjmu jsou hrazeny náklady jejich společného bydlení ([částka] měsíčně), jakož i potřeby žalobkyně. Vedle běžných nákladů jako jsou výdaje na jídlo, ošacení a hygienu, se jedná o školní potřeby, stravné ve školní jídelně, dopravné, výdaje na léky a lékařské prohlídky, mobilní telefon, dovolené a jiné volnočasové aktivity. Ve svém souhrnu představují částku okolo [částka] měsíčně. Žalovaný žije v [obec] v bytě 1 + 0 (o rozloze 34 m2), za který neplatí nájemné, neboť tento byt je umístěn v domě, jenž se nachází ve vlastnictví jeho matky. Elektřina a plyn ho stojí [částka] měsíčně. Je vyučen zámečníkem a od [datum] je zaměstnán jako ostraha objektu společnosti [právnická osoba], kde dosahuje čistého příjmu [částka] měsíčně. Předtím pracoval pouze brigádně (na základě dohody o provedení práce) a jeho mzda byla nižší ([částka] či [částka]). Žalovaný má dluhy, aktuálně ve výši [částka], které jsou vymáhány exekučně. Žalobkyni nad rámec soudem stanoveného výživného ničím nepřispívá. Nedoplatek na výživném ve výši [částka] žalovaný po podání žaloby uhradil z peněz, které mu zapůjčila jeho matka. 4. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval § 910 odst. 1, § 911, § 913 odst. 1 a 2 a § 915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a po zhodnocení možností a schopností obou rodičů, jakož i odůvodněných potřeb žalobkyně, která se studiem na střední škole připravuje na výkon svého budoucího povolání (a tudíž dosud není schopna se sama živit), dospěl k závěru, že adekvátním výživným je částka [částka] měsíčně. Vzal přitom v úvahu, že žalovaný je zdravý muž v produktivním věku, u něhož nebyly zjištěny žádné vážné překážky pro uplatnění na trhu práce se mzdovým ohodnocením, které odpovídá jeho současnému výdělku. Pokud mu dříve plynul příjem jen z brigádní činnosti, je otázkou, zda se tím nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti, když nevyšlo najevo nic, co by mu bránilo najít si stálé zaměstnání, a to případně i v jiném pracovním oboru, než v jakém je vyučen. Co se týče dluhů žalovaného, jejich splácení nemůže jít k tíži žalobkyně, když vyživovací povinnost žalovaného je povinností prioritní, před níž nelze upřednostnit splácení půjček či úvěrů. Nadto i po uhrazení zjištěných měsíčních výdajů (ve výši [částka]) žalobci z aktuálně dosahovaného příjmu zůstává stále ještě dost prostředků na to, aby mohl svým závazkům dostát. V případě žalobkyně zohlednil, že se jedná o zletilou studentku, jejíž potřeby za dobu 7 let, která uplynula od poslední úpravy výživného, výrazně vzrostly a jsou z převážné části pokrývány z příjmu její matky. Výživné zvýšené na částku [částka] lze mít z pohledu zákonem stanovených kritérií za přiměřené, naopak jeho navýšení o dalších [částka] se jeví již neopodstatněné, a proto v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Ohledně částky [částka] bylo řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zastaveno, neboť žalobkyně vzala svou žalobu zpět poté, co jí žalovaný tuto částku po zahájení řízení zaplatil. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Vyšel z toho, že žalobou byly uplatněny dva samostatné nároky, přičemž ohledně nedoplatku na výživném ve výši [částka] byla žaloba vzata zpět pro chování žalovaného (a tedy žalobkyni lze mít v této části za„ úspěšnou“), a v případě měsíčně hrazeného výživného byla žalobkyně úspěšná v převážné části svého žalobního požadavku. Za tarifní hodnotu (předmět sporu) je třeba považovat částku [částka] (§ 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), která je součtem částky [částka] a částky [částka], odpovídající dvojnásobku ročního plnění (= 2 x 12 x [částka]), neboť žalobkyně bude na střední škole studovat již jen 2 roky, z čehož žalobkyně uspěla ohledně částky [částka], tj. z 89 %. Žalovaný je proto povinen nahradit jí 78 % účelně vynaložených nákladů, které sestávají z mimosmluvní odměny a náhrad její advokátky, jejichž výše byla určena dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a zaplaceného soudního poplatku. 6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, které (jak upřesnil při jednání odvolacího soudu dne [datum]) směřovalo toliko do vyhovujícího výroku o věci samé (ad II) a výroku o nákladech řízení (ad [příjmení]). Namítal, že žalobkyně prakticky netvrdila a neprokazovala žalobou uplatněný nárok a že celé řízení bylo vedeno spíše jako„ nesporné“. Uznával sice, že poměry žalobkyně se od poslední úpravy výživného změnily, neboť uplynula již delší doba a žalobkyně nastoupila na střední školu, na druhou stranu je jí už 20 let a studuje teprve ve druhém ročníku, přičemž výběr školy ani změnu studijního oboru s ním nikdo neprojednal, a tato skutečnost nemůže jít k jeho tíži. Při zkoumání poměrů účastníků nebylo zohledněno, že zatímco příjem matky žalobkyně se oproti předchozí době zvýšil z částky [částka] na [částka] (tedy o 233 %), příjem žalovaného zaznamenal vzestup jen o 11 %, fakticky se však (v důsledku růstu cen a životních nákladů) podstatně snížil. V současné době je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s hodinovou mzdou 120 Kč/hod, a jeho celková mzda je tak závislá na počtu odpracovaných hodin. V případě standardních 160 hodin měsíčně je základ hrubé mzdy [částka], a pokud žalovaný dosáhne zjištěných [částka] čistého, jedná se o odměnu za práci přesčas, v noci a ve svátek. Nelze proto učinit závěr, že by se práci vyhýbal. Soud I. stupně mu navíc vyměřil výživné v rozsahu 30 % jeho čistého měsíčního příjmu, což je zcela mimo běžnou rozhodovací praxi, zvláště pokud nebyly zjištěny žádné extrémně zvýšené odůvodněné potřeby na straně žalobkyně. Dle doporučujících tabulek výživného zpracovaných Ministerstvem spravedlnosti by věkové skupině žalobkyně odpovídalo rozmezí 19 – 25 % (při příjmu žalovaného jde o částku [částka] [anonymizováno] až [částka] měsíčně), v daném případě by ale mělo být aplikováno rozmezí 16 – 22 %, určené pro věkovou skupinu 15 – 17 let, což odpovídá potřebám nezletilého studenta druhého ročníku střední školy. Pokud měl soud I. stupně za to, že žalovaný si může obstarat lepší výdělek, nemá tento jeho závěr oporu v provedeném dokazování, stejně tak závěr o tom, že by mohl podstoupit rekvalifikaci a pracovat v jiném oboru. Žalovaný dále namítal, že soud I. stupně se náležitě nezabýval zjištěním nákladů žalobkyně, spíše jen přejímal její tvrzení, aniž by věnoval pozornost některým rozporům (např. ohledně nákladů na hygienu žalobkyně v žalobě a při své účastnické výpovědi uváděla různou výši, přičemž v žalobě tvrdila, že je hradí její matka, ve své účastnické