69 CO 110/2022-184 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok I), žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok II) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III). Takto rozhodl o požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy z důvodu nesprávného úředního postupu žalované spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že posuzované řízení trvalo od [datum] do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru. Řízení tedy trvalo celkem 10 let a 7 měsíců. Posuzované řízení bylo přerušeno z důvodu insolvenčního řízení, které bylo proti žalované vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], čj. [insolvenční spisová značka], byl prohlášen úpadek žalované a povoleno řešení úpadku oddlužením. Insolvenční řízení pak bylo dne [datum] zastaveno z důvodu úmrtí žalované. Posuzované řízení bylo dále přerušeno z důvodu pozůstalostního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Toto řízení bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně bylo skončeno [datum]. Pozůstalostní řízení bylo komplikované z důvodu velkého množství věřitelů a zjišťování pasiv pozůstalosti. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že v posuzovaném řízení došlo k průtahu v délce 5 měsíců mezi doručením vyjádření žalobce a nařízením jednání ([datum] až [datum]). K dalším průtahům došlo po změně v obsazení senátu, a to od [datum], kdy bylo vydáno usnesení o pokračování v řízení, do [datum], kdy soud nařídil jednání. 3. Na základě těchto skutkových zjištění posoudil soud prvního stupně věc po právní stránce podle ustanovení [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“, nebo„ [ustanovení pr. předpisu]“). Stát odpovídá za nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a takovou odpovědnost je nutné posuzovat v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s judikaturou Nejvyššího soudu, která se týká zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (zejména se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]). Soud prvního stupně přitom s ohledem na provedené dokazování dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, a že žalobci proto náleží zadostiučinění ve formě finanční náhrady. Při stanovení výše tohoto finančního zadostiučinění postupoval soud prvního stupně podle zmíněné judikatury Nejvyššího soudu, který pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Soud prvního stupně po zhodnocení celkové délky řízení a konkrétních okolností, které k takové délce přispěly, vyšel z částky [částka] za první dva roky řízení a pak za každý další rok; základní částku za celou dobu trvání řízení tak vyčíslil na [částka]. Tuto částku následně upravil v závislosti na zjištěných okolnostech případu vztahujících se ke skutečnostem uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Dospěl přitom k závěru, že je namístě základní částku snížit o 50 % z důvodu složitosti řízení po stránce procesní (§ 31a odst. 3 písm. b/ zákona o odpovědnosti za škodu), neboť bylo dvakrát přerušeno, jedno u z důvodu insolvenčního řízení vedeného vůči žalované, jednou kvůli pozůstalostnímu řízení, které trvalo téměř tři roky, bylo komplikováno velkým množstvím věřitelů. Soud prvního stupně dále snížil základní částku o 5 % pro podíl žalobce na délce řízení, kdy žalobce se k odporu žalované vyjádřil až po uplynutí téměř 2,5 měsíců a dále tím, že požádal soud při jednání konaném dne [datum], aby nezahajoval jednání do doby, než bude rozhodnuté o tom, jakým způsobem se bude řešit úpadek žalované v insolvenčním řízení (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) pak soud prvního stupně neshledal podmínky pro zvýšení základní částky, neboť období nečinnosti bylo již dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Význam posuzovaného řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) zhodnotil jako snížený, neboť již v počátcích řízení (probíhající insolvenční řízení) mělo být žalobci zřejmé, že výše jeho uspokojení klesne. Soud prvního stupně proto přistoupil ke snížení základní částky o dalších 25 %. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že z titulu odškodnění nemajetkové újmy, jež byla žalobci způsobena nepřiměřenou délkou předmětného řízení, žalobci náleží částka [částka]. 4. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání s tím, že nesouhlasil se snižováním základní částky z důvodů uvedených v napadeném rozsudku. Naopak se domníval, že žalobci měl soud prvního stupně přiznat částku ve výši [částka] za rok trvání řízení a nic neměl snižovat. Pro žalobce se jednalo o více než osobní záležitost, neboť v posuzovaném řízení žaloval na vrácení kupní ceny bytu pro své soukromé bydlení z důvodu neplatné kupní smlouvy. S ohledem na to žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. 6. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích podaného odvolání napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ([ustanovení pr. předpisu], a dospěl k závěru, že toto odvolání není důvodné. 8. Odvolací soud především, pokud jde o skutkové závěry, odkazuje na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně, když soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to však soud prvního stupně věc nesprávně posoudil po právní stránce. 9. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud uvedl:„ Je-li namístě postup podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., jsou hlavní a vedlejší řízení natolik spojena, že bylo-li vedlejší řízení vedeno po nepřiměřeně dlouhou dobu z důvodů přičitatelných státu, přičítá se pro účely odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, doba probíhajícího řízení vedlejšího řízení hlavnímu.“ Ve Stanovisku Nejvyšší soud vysvětlil, že„ pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, které si nečinnost v původním řízení vynutilo, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, tj. došlo-li ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk k porušení práva účastníků vedlejšího řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, promítá se tato skutečnost i do závěru o nepřiměřené délce původního řízení.“ V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud zdůraznil, že„ je nezbytné důsledně odlišovat fázi, kdy se soud zabývá existencí nesprávného úředního postupu, tedy otázkou, zda posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a fázi, kdy soud posuzuje výši přiměřeného zadostiučinění.“ Překážka duplicitního odčinění újmy se vztahuje k druhé fázi řízení, přičemž Nejvyšší soud v citovaném usnesení dále uvedl, že pro určení přiměřeného zadostiučinění je třeba„ odečíst celou dobu souběhu obou řízení, neboť právě v rozsahu souběžného průběhu je újma vnímána za jedinou. 10. Odvolací soud proto při řešení otázky, zda posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhým, se nejprve zabýval délkou souvisejícího konkursního a dědického řízení. Sám fakt, že posuzované řízení trvalo 10 let a 7 měsíců, nemá žádnou vypovídací hodnotu o tom, zda lze v délce posuzovaného řízení, zejména pak v situaci, kdy bylo přerušeno, spatřovat nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení. Odvolací soud se tak, s ohledem na shora citovanou judikaturu, nejprve zabýval otázkou, zda doba přerušení řízení pro konkurs byla dobou přiměřenou, tedy tím, zda v konkursním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajíc