70 CO 19/2022-63 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok I.) a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám jejího právního zástupce (výrok II.), obě uložené povinnosti vždy do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] jako dosud neuhrazené ceny díla provedené ve dnech [datum] až [datum] žalobkyní a spočívající v odvozu stavební suti a zeminy z akce„ BD [ulice]“, objednané žalovanou písemně vystavenou objednávkou ze dne [datum]. 3. Soud prvního stupně vyšel z procesní situace, že platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], uložil žalované povinnost zaplatit předmětnou částku a současně žalovanou vyzval ve smyslu § 114b o. s. ř., aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila k žalobě s poučením o následcích nepodání vyjádření v uvedené lhůtě v podobě vydání rozsudku pro uznání. Platební rozkaz byl žalované doručen dne [datum], žalovaná dne [datum] podala proti němu odpor, uložené vyjádření k žalobě však nepodala, když dle soudu prvního stupně byl posledním dnem lhůty k takovému podání [datum] (správně [datum]). Po právním posouzení dospěl k závěru, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat a účastníci ohledně nich mohou uzavřít smír, přičemž nepodáním vyjádření ve stanovené lhůtě nastala fikce uznání závazku, a jsou tak naplněny všechny podmínky stanovené v § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 4. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém namítla, že dne [datum] podala prostřednictvím svého právního zástupce datovou zprávou k žalobě své vyjádření ve věci samé. Dne [datum], kdy jí byl doručen napadený rozsudek, bylo zjištěno, že datová zpráva byla sice správně odeslána k [číslo jednací] a v předmětu byla správně nadepsána jako vyjádření žalované k žalobě, nicméně administrativní chybou bylo do přílohy datové zprávy omylem vloženo jiné podání žalované, a to vyjádření ze dne [datum] k jiné žalobě vedené u stejného soudu pod [číslo jednací]. Uvedený omyl je zjevný a není žádný rozumný důvod, aby žalovaná podávala k jiné žalobě dvě naprosto stejná vyjádření, navíc ještě druhé z nich doručené pod spisovou značkou tohoto řízení. Omyl vyplývá i z toho, že vyjádření žalované k této žalobě bylo právním zástupcem žalované vyhotoveno dne [datum] v 18: 07:34 a bezprostředně poté v 18: 09:16 byla podána datová zpráva k této věci, tehdy ještě k [číslo jednací], bohužel s omylem přiloženým jiným vyjádřením žalované. V této věci se tak nejednalo o vědomě zmeškaný úkon, ale o administrativní pochybení při technické přípravě datové zprávy. Fikcí uznání nároku má být sankcionována procesní pasivita žalovaného, což v daném případě není, neboť již jen uvedeným podáním datové zprávy projevila žalovaná svůj zájem aktivně se účastnit projednání věci. Téhož dne, kdy žalovaná obdržela rozsudek a zjistila administrativní pochybení, podala ve věci návrh na prominutí zmeškání lhůty, ke kterému připojila i správné vyjádření k žalobě. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil. 5. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že ani omyl právního zástupce nemůže nic změnit na tom, že byly naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, jak správně dovodil soud prvního stupně. Ze skutečnosti, že žalovaná vždy činí úkony až poslední den lhůty, a to blanketně, a doplňuje je o cca 3 měsíce později, dle žalobkyně vyplývá, že se žalovaná pokouší co nejvíce řízení zdržet a oddálit výkon rozhodnutí, který může být v mezidobí zmařen. Podle obsahu odvolání má žalovaná více dluhů, navíc je na jejího jediného společníka vedena exekuce a je postižen právě jeho podíl v žalované. Pokud by odvolací soud vyhověl odvolání žalované, založil by tím lehce zneužitelný precedens, kdy v budoucnu by nemuselo jít o omyl, ale o záměr. 6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, dle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 7. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 8. Podle § 114b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). (2) K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. (5) Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 9. Ze spisu se podává, že žalované byl doručen platební rozkaz pod [číslo jednací] dne 26. 5. 2021. Posledním dnem k podání odporu tak byl čtvrtek [datum] (žalovaná odpor podala o den dříve, [datum]), tedy posledním dnem k podání vyjádření k žalobě bylo pondělí [datum]. Z detailu odeslané datové zprávy odvolací soud zjistil, že dne [datum] v 18: 09:16 hod. byla podána datová zpráva Obvodnímu soudu pro Prahu 4 označená jako vyjádření žalované k žalobě k [číslo jednací]. Z metadat souboru„ vyjádření žalované k žalobě ([číslo]) .pdf“ se podává, že toto vyjádření bylo právním zástupcem žalované vyhotoveno dne [datum] v 18: 07:34 hod. 10. Soudní praxe se ustálila, byť v rámci řešení otázky prominutí zmeškání lhůty, v názoru, že účelem tohoto institutu je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu z omluvitelného důvodu. Dovodila, že po účastníku řízení nelze spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu zabrání provést procesní úkon včas. Tato překážka nebo jiná okolnost musí představovat„ omluvitelný důvod“. [obec] toho, proč účastník zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 30/2015, či z [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3851/2017). Za omluvitelný důvod je pak třeba považovat jak takovou událost, která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat, zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce, za omluvitelnou. 11. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 Cdo 2745/2019 je pak řešena analogická situace, kdy stejným způsobem podal právní zástupce žalobkyně datovou schránkou v poslední den lhůty podání označené jako odvolání žalobkyně, avšak namísto odvolání připojil jiný dokument, žádost o odročení jednání, a poté, co byl na tuto zřejmou nesprávnost upozorněn, okamžitě zaslal soudu dokument s odvoláním. Nejvyšší soud zde dospěl k závěru, že uvedeným podáním projevila žalobkyně vůli podat odvolání a v takovém případě se dá bez rozumných pochybností dovodit, že žalobkyně podala odvolání proti rozsudku včas. 12. Tyto závěry pak dle názoru odvolacího soudu lze vztáhnout i na tuto situaci, kdy sice nejde o prominutí zmeškání lhůty, které vzhledem k soudcovskému charakteru lhůty nelze využít, nicméně jedná se o posouzení obdobné situace. 13. V nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2503/13, Ústavní soud uvedl, že dikce ustanovení § 114b odst. 5 ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. sice zdánlivě neposkytuje rozhodujícímu soud