70 CO 317/2022-165 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu co do požadavku žalobkyně na vydání konstatování, že průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] došlo k zásahu do práva žalobkyně na spravedlivý proces zaručeného v [ustanovení pr. předpisu] základních práv a svobod (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení [anonymizováno] výši [anonymizováno] ročně z této částky od [datum] do zaplacení do [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a zamítl žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím (výrok III.). Nakonec uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení [anonymizováno] výši [částka] do [anonymizováno] dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). 2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zadostiučinění [anonymizováno] formě konstatování porušení práva a zároveň i peněžní satisfakci [anonymizováno] výši [částka] za nemajetkovou újmu která jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou konkursního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka], trvajícího [anonymizováno] let. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně vystupovala v posuzovaném řízení jako věřitel, proto [anonymizováno] vztahu k ní počítal délku řízení až od okamžiku, kdy žalobkyně podala přihlášku, tj. od [datum], do okamžiku splnění rozvrhového usnesení vůči ní, tj. do [datum]. Dospěl k závěru, že délku řízení trvající [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců nelze považovat za přiměřenou, a shledal naplněnými všechny předpoklady odpovědnosti [anonymizováno] za újmu, tj. nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, v jehož důsledku došlo u žalobkyně ke vzniku judikatorně presumované nemajetkové újmy. Uzavřel, že nemajetkovou újmu je namístě odškodnit v penězích, neboť neshledal okolnosti, [anonymizováno] které by postačilo konstatování porušení práva, které navíc žalovaná v rámci předběžného projednání nároku poskytla jako, dle jejího názoru, dostatečné zadostiučinění. Z tohoto důvodu také soud prvního stupně zamítl žalobu co do požadavku na poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva. 4. Při určení základní částky peněžní satisfakce vyšel soud prvního stupně s ohledem na délku řízení přesahující [anonymizováno] let z horní hranice rozmezí [částka] – [částka] dle stanoviska [anonymizováno] sp. zn. [stanovisko NS], a tedy [anonymizováno] její výpočet určil částku [částka] za rok trvání přezkoumávaného řízení s poloviční částkou za první dva roky. Takto zjištěnou základní částku [částka] soud prvního stupně snížil z důvodu skutkové a procesní složitosti o [anonymizováno], neboť konkursní řízení není typickým sporným řízením, ale představuje speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka v úpadku, probíhá [anonymizováno] třech fázích, v jejichž rámci je zjišťován a zpeněžován majetek dlužníka a následně je výtěžek rozdělen mezi věřitele. V průběhu posuzovaného řízení byly vyřizovány incidenční spory, zejména vypořádání [anonymizováno] úpadce a jeho manželky a řízení o vylučovací žalobě bratra úpadce, účastníci opakovaně požadovali časový prostor k mimosoudnímu jednání, který jim byl poskytnut, někteří věřitelé podávali větší množství procesních návrhů, které bylo třeba řešit. Z hlediska postupu orgánu veřejné moci základní částku nemodifikoval, neboť soud dle jeho zjištění v uvedeném řízení postupoval řádně, koncentrovaně a žádné průtahy v řízení nebyly shledány. Většina incidenčních sporů skončila do jednoho roku od jejich zahájení, vyjma řízení o vypořádání [anonymizováno], které probíhalo po dobu [anonymizováno] let. Zjištěné nátlakové jednání žalobkyně na správce konkursní podstaty i na soud [anonymizováno] snaze ovlivnit způsob zpeněžování majetku úpadce [anonymizováno] svůj prospěch, i skutečnost, že sama žalobkyně byla dlužníkem úpadce a neplnila řádně a včas svůj dluh do majetkové podstaty, soud prvního stupně také nepovažoval za potřebné zohlednit [anonymizováno] výši odškodnění, neboť žalobkyně nebyla sama, kdo byl v rámci věřitelů takto aktivní. Význam řízení [anonymizováno] žalobkyni posoudil soud prvního stupně jako běžný s tím, že konkursní řízení není řazeno mezi typ řízení s vyšším významem a žalobkyně si musela být vědoma pouze poměrného uspokojení své pohledávky. Hlavním důvodem nepřiměřené délky posuzovaného řízení bylo dle soudu prvního stupně řízení o vypořádání [anonymizováno] úpadce a jeho manželky, přičemž ostatní incidenční spory běžely souběžně. Uvedené řízení vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] posoudil soud prvního stupně jako procesně a právně složité. Shledal v něm dva průtahy o celkové délce 13 měsíců, řízení proběhlo na třech stupních soudní soustavy, bylo v něm nutno zadávat znalecké posudky a provádět místní ohledání, ke zrušení rozhodnutí došlo z důvodu jiného právního náhledu dovolacího soudu. [anonymizováno] složitost tohoto řízení soud prvního stupně snížil základní částku ještě o [anonymizováno]. Výsledné satisfakci tak dle soudu prvního stupně odpovídala částka [částka], která jím byla následně i s požadovaným úrokem z prodlení žalobkyni přiznána, a co do zbylé požadované částky byla žaloba zamítnuta. Náklady řízení posoudil podle [ustanovení pr. předpisu] 5. Proti III. výroku rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítla, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil složitost přezkoumávaného řízení, což promítl do snížení základní částky o [anonymizováno] a [anonymizováno]. Pokud odůvodnil snížení základní částky o [anonymizováno] tím, že se soud i správce konkursní podstaty museli vypořádat s větším množstvím procesních návrhů některých věřitelů, pak poukázala na to, že platná judikatura oprávněnou obranu účastníků nehodnotí v rámci kritéria složitosti řízení, ale jako případné jednání poškozených, kterým přispěli k nepřiměřené délce řízení, zejména jednalo-li se o obstrukční jednání. Takové osoby nemohou být dle judikatury sekundárně penalizovány v odškodňovacím řízení za aktivitu směřující k předcházení a odstraňování průtahů, naopak případná pasivita žalobkyně by umožňovala zadostiučinění snížit. Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že by řízení prodlužovala potřeba zpeněžit majetek, či existence incidenčních sporů, neboť to je běžná součást takového řízení. [ulice] počet věřitelů pak neodůvodňuje snížení o [anonymizováno]. Namítla, že dalším snížením za složitost jednoho z incidenčních sporů došlo fakticky k dvojímu přičítání k tíži žalobkyně, neboť tato byla hodnocena již v procesní složitosti celého přezkoumávaného řízení. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok tak, že žalobě vyhoví i co do zamítnuté částky s příslušenstvím. 6. Svým odvoláním napadla předmětný rozsudek i žalovaná, která se odvolala proti jeho II. a IV. výroku. Namítla, že byť lze posuzované řízení považovat za nepřiměřeně dlouhé, dle ní je dostačující satisfakcí konstatování porušení práva, což již žalovaná učinila. Podle jejího názoru soud dostatečně nezhodnotil specifikum konkursního řízení, jehož účelem není vyřešení sporu mezi stranami, ale uspořádání [anonymizováno] poměrů dlužníka v úpadku, a jeho tří fází, z nichž sestává. Poukázala na to, že ústřední roli nemá v konkursním řízení soudce, ale správce konkursní podstaty, jehož úkony nelze posuzovat jako úkony orgánu [anonymizováno]. Soud pak pouze dohlíží nad jeho činností, případně schvaluje významné úkony správce, což v přezkoumávaném řízení řádně činil. Při posuzování adekvátní náhrady soud prvního stupně dle žalované dostatečně nezhodnotil skutkovou, právní i procesní stránku řízení i počet soudních instancí, přestože ji správně zjistil. Také se podle ní nedostatečně zabýval jednáním žalobkyně, která dle jedné ze zpráv o stavu konkursu zvyšovala složitost řízení silnými osobními tlaky na správce, domáhala se prosazení svých zájmů i za cenu porušování platného práva a pokusila se využít konkurzu jako možné rychlejší cesty k pohledávce, než běžným soudním řízením, případně se domoci zajímavého majetku z konkursní podstaty. Poukázala na to, že žalobkyně nereagovala na výzvy správce, a proto musel správce řešit spor soudní cestou. Zároveň v rozporu s pravomocným rozsudkem neplnila do majetkové podstaty a pohledávka za ní musela být vzhledem k neúspěchu v exekučním řízení postoupena. Namítla, že soud prvního stupně ani dostatečně nezhodnotil skutečnost, že postup soudu byl zcela koncentrovaný, bez průtahů, fáze, které závisely na úkonech soudu, proběhly v očekávatelné době. Podle žalované je navíc potřeba hodnotit význam řízení [anonymizováno] žalobkyni jako nízký. Navrhla, aby odvolací soud napadený II. výrok rozsudku změnil tak, že se žaloba i co do přiznané částky s příslušenstvím zamítá a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení. 7. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně tak, že se ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně ohledně potřeby satisfakce v peněžité formě. Pokud se žalovaná do