70 CO 324/2022-145 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím a co do úroku z prodlení z částky [částka] za den [datum] (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady materiální újmy představující náklady na obhajobu vzniklé žalobci v důsledku trestního stíhání zahájeného usnesením policie ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a vedeného následně u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka], v němž soud pravomocně rozhodl o zproštění žalobce obžaloby. U žalované uplatnil žalobce nárok dne [datum], což bylo mezi účastníky nesporné. 3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že usnesení Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 odst. 1, 4 tr. zák., je třeba považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., neboť rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byl žalobce pravomocně ke dni [datum] zproštěn obžaloby. Dále dovodil, že žalobci vznikla v souvislosti s uvedeným trestním řízením majetková újma v podobě účelně vynaložených nákladů na obhajobu, které žalobce uhradil právnímu zástupci dne [datum], neboť tyto představují náklady vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí. Za účelně vynaložené náklady soud prvního stupně nepovažoval žalobcem uplatněné doplnění splátkového kalendáře ze dne [datum] a doplnění důkazů ze dne [datum], které dle jeho odůvodnění v souladu s judikaturou Vrchního soudu v Praze představují úkony netýkající se věci samé, zastoupení při veřejném zasedání dne [datum] a při hlavním líčení dne [datum], která se nekonala, a dále porady s klientem přesahující jednu hodinu, uskutečněné ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] 201 a [datum], u nichž neshledal prokázánu jejich potřebnost. Pouze poloviční odměnu ve smyslu § 14 odst. 2 a. t. shledal u hlavních líčení nařízených na dny [datum] a [datum], které byly následně odročeny z důvodů na straně soudu (nedostavení se přísedící, či svědků). 4. Proti zamítavému II. výroku rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že vykonané a doložené porady obhájce se žalobcem nebyly účelně realizovaným úkonem. Poukázal na to, že se jednalo o celkem osm porad v trestním řízení, jehož délka přesahovala 8 let a v němž byl žalobce celkem 5 x uznán vinným a dvakrát zproštěn obžaloby. Množství porad i jejich délka tak odpovídala délce řízení i složitosti věci. Poukázal na závěry judikatury Nejvyššího soudu, která dovodila, že účelem dalších porad advokáta s klientem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování a aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený výrok tak, že uloží žalované povinnost uhradit i zamítnutou částku [částka] s přísl. 5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v rozsahu žalobcem podaného odvolání, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. 7. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 8. Podle § 31 odst. 1, 3 a 4 cit. zák. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (3) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. (4) Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. 9. Mezi účastníky bylo nesporné a soud prvního stupně také správně uzavřel, že došlo k naplnění předpokladů odpovědnosti žalované za újmu vzniklou žalobci v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci, které neskončilo jeho odsouzením. Předmětem přezkumu odvolacího soudu pak byl pouze částečně rozsah náhrady majetkové újmy, tj. nákladů na obhajobu žalobce v přezkoumávaném řízení. U nich soud prvního stupně označil celkem 11 úkonů obhajoby za neúčelné, a nepřiznal tak za ně náhradu odměny, a u dvou úkonů přiznal odměnu pouze v poloviční výši. 10. Odškodnitelnými náklady mohou být ve smyslu § 31 odst. 1, 3 cit. zák. jen takové náklady, které byly vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí, a nepostačuje, pokud byly vynaloženy pouze v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Z tohoto pohledu tedy odvolací soud přezkoumal v odvolání uplatněné úkony a dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že všechny žalobcem v odvolání konkretizované úkony, tj. porady obhájce se žalobcem, lze považovat za účelně realizované na odstranění nezákonného usnesení o zahájení trestního řízení. 11. Nejprve se odvolací soud zabýval otázkou účelnosti žalobcem v odvolání namítaných porad. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 748/19, je účast obhájce v trestním řízení jednou ze základních garancí spravedlivého procesu a současně realizací práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny, z něhož vychází i právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny. Podle jeho závěrů je možné jako nepřípustný zásah chápat takové nastavení pravidel pro úhradu odměny a náhradu hotových výdajů, které sice jejich určitou úhradu garantuje, ale tak, že obhájce není schopen předem ani rámcově odhadnout, kolik mu bude skutečně nakonec zaplaceno. Z této nejistoty pak může plynout neúměrný tlak na co nejnižší rozsah obhájcem prováděných úkonů a s tím související významné riziko nepřípustného zásahu do materiálních podmínek realizace práva na právní pomoc. Dovodil, že za neúčelnou lze posoudit skutečně jen takovou poradu s klientem, jejíž neúčelnost je zcela zjevná a pro obhájce předvídatelná. Z těchto závěrů vychází i judikatura Nejvyššího soudu, jak na ni správně poukázal ve svém odvolání žalobce, která dovozuje potřebnost porad i za situace, že advokát„ pouze“ získává od klienta informace či jej on sám informuje o výsledcích řízení v jednotlivých stadiích sporu, a plánují další postup, aniž by nastaly zásadní změny ve vývoji soudního řízení (usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 444/2016, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 205/2017, či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). 12. Co se týká porad konaných ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], je zřejmé, že se konaly vždy před hlavním líčením a vyjma první z uvedených porad bylo bezprostředně následující hlavní líčení nařízeno poté, co byl ve věci zrušen prvoinstanční rozsudek odvolacím či dovolacím soudem. Je tedy zřejmé, že bylo třeba reagovat na změněnou situaci a probrat s žalobcem vhodnou strategii pro další vývoj trestního řízení, které navíc vyústilo v pravomocné zproštění obžaloby. Z pohledu výše uvedené judikatury je tedy třeba uvedené porady považovat za zcela účelné a provázané s úkony orgánu činného v trestním řízení. [příjmení] závěr je však třeba učinit i u porad uskutečněných ve dnech [datum], [datum] a [datum], které proběhly stejně jako výše uvedené porady v těsné časové návaznosti na nařízené hlavní líčení, nicméně z průběhu přezkoumávaného trestního řízení je zřejmé, že byly poskytnuty mezi jednotlivými hlavními líčeními. Lze důvodně předpokládat, že reagovaly na skutečnosti vyplývající z průběhu dokazování naznačující, jakým směrem se bude ubírat další řízení, a bylo potřebné na toto reagovat a vhodně se připravit. Podle názoru odvolacího soudu přiměřený počet porad ve vztahu k délce a složitosti trestního řízení i jejich časové rozpětí vyvrací případné domněnky o účelovosti jejich poskytování s cílem advokáta navýšit svou odměnu. Zmíněné porady považuje odvolací soud za potřebné a účelně realizované s cílem nápravy nezákonného rozhodnutí. 13. Co se týká nepřiznaných či jen částečně přiznaných úkonů (byť ve vztahu k nim žalobce v odvolání nic nenamítal) odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. Doplnění splátkového kalendáře ze dne [datum]