70 CO 405/2020-611 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči [anonymizováno] – [stát. instituce] zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), vůči [anonymizováno] – [stát. instituce] zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.), vůči [anonymizováno] – [stát. instituce] zaplacení částky [částka] a [částka] (výrok III.), vůči [anonymizováno] – [stát. instituce] zaplacení částky [částka s příslušenstvím] a [částka] s příslušenstvím (výrok IV.), dále rozhodl, že žalobce je povinen nahradit náklady řízení [anonymizováno] – [stát. instituce] [částka] a [anonymizováno] – [stát. instituce] [částka] (výrok V.). 2. Částku [částka] požadoval žalobce jako náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěl v důsledku nepřiměřené délky řízení, jež bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně tento požadavek neshledal důvodným, když po provedení důkazu označeným spisem dospěl k závěru, že délka řízení byla přiměřená zejména s ohledem na specifika řízení před správním soudem a Ústavním soudem. V průběhu řízení požádal žalobce o navýšení částky této finanční satisfakce o [částka] z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení o tomto požadavku. O tom soud rozhodl samostatným výrokem, jak bude uvedeno dále. 3. Částku [částka] nárokoval žalobce jako náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěl v důsledku nepřiměřené délky správních řízení o jeho nárocích vyplývajících ze služebního poměru vojáka z povolání, která zahájil svými podáními z [datum], 5. a [datum], a [datum], [datum], [datum] a [datum] a posléze [datum] a [datum]. V průběhu řízení požádal o navýšení částky této finanční satisfakce o [částka] z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení o tomto požadavku. Soud žalobu ani v této části neshledal důvodnou s konstatováním, že o všech vznesených žádostech žalobce bylo fakticky rozhodnuto, byť se jednalo o rozhodnutí v materiálním smyslu, která nenaplňovala formální znaky správního rozhodnutí; tento závěr je podpořen zjištěním o tom, že žalobce neuspěl se třemi žalobami proti nečinnosti správního orgánu, které podal s tvrzením, že o jeho žádostech nebylo příslušným orgánem rozhodnuto, u správního soudu. 4. Částku [částka] požadoval žalobce jako náhradu majetkové újmy, kterou utrpěl zaplacením soudních poplatků v řízeních před správním, Nejvyšším správním a Ústavním soudem. Soud jeho požadavek neshledal důvodným, neboť takový nárok úprava zákona č. 82/1998 Sb. (jeho § 31) neopodstatňuje. 5. Důvodnými soud prvního stupně neshledal ani vznesené nároky na zvýšení finanční satisfakce z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení ([částka], [částka] a [částka]) s konstatováním, že s ohledem na okolnosti, zejména chování žalobce v průběhu řízení (změny žalobních požadavků spojené s rozšiřováním okruhu účastníků, navyšování nároků) a procesní složitost řízení (opakované rozhodování před soudy více stupňů) nelze považovat délku kompenzačního řízení za nepřiměřenou. 6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž jej napadl v plném rozsahu. Ohledně výroku I. vytkl soudu prvního stupně především to, že nedbal názoru odvolacího soudu, vysloveného v jeho usnesení z [datum], a aniž učinil jiná skutková zjištění, rozhodl v rozporu se závěry odvolacího soudu, který vyslovil, že délka řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] byla nepřiměřená a že se v tomto řízení vyskytla konkrétní období nečinnosti soudu, tedy průtahy. Navrhl proto zrušení tohoto výroku. K výroku II. poukázal znovu důrazně na svou procesní argumentaci o tom, že o jeho požadavcích nebylo rozhodnuto ve smyslu správního řádu, neboť orgány příslušné k rozhodnutí o nich s nimi nakládaly jako se stížností, správní řízení nevedly a rozhodnutí nevydávaly; přípisy nebo jiná obdobná sdělení o nich nelze pokládat za správní rozhodnutí, jemuž by mohl žalobce čelit správní žalobou. Soudu prvního stupně v této souvislosti vytkl, že neprovedl důkaz správními spisy, ale jen spisy soudními, a že nerespektoval ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., že nesprávným úředním postupem je i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nesouhlasil ani s názorem, že soud prvního stupně byl vázán rozhodnutími správního soudu, poukazuje na rozhodnutí [ústavní nález], podle něhož je posouzení předběžné otázky jiným soudem závazné tehdy, byla-li řešena ve výroku rozhodnutí, přičemž výroky správního soudu nerozhodovaly o uplatněných nárocích, ale o nečinnosti správního orgánu. Dále namítl, že se soud prvního stupně nevypořádal s jeho námitkami z podání z [datum] týkajícími se žádostí z r. [rok] a [rok], a že i kdyby bylo o jeho vznesených nárocích alespoň v materiálním smyslu rozhodnuto, nesprávný úřední postup žalované 2/ spočívá v tom, že rozhodnutí nerealizovala a přiznané nároky nevyplatila, o některých nárocích nebylo rozhodnuto ani neformálně ([anonymizováno] hodin přesčasů, 1 den řádné dovolené, nahlédnutí do spisů), takže závěr soudu prvního stupně, že o všech žádostech bylo ve všech případech rozhodnuto, není opodstatněný. Kromě toho namítl žalobce nesprávná skutková zjištění týkající se výsledků řízení [spisová značka] a [spisová značka], dále že se soud vůbec nezabýval namítnutou nicotností rozhodnutí a že oporu v provedeném dokazování nemá závěr soudu, že všechna rozhodnutí nabyla právní moci a že o všech žádostech bylo rozhodnuto, což se kromě výše uvedených týká také žádosti o poskytnutí výroků všech rozhodnutí (oddíl 12 podání ze dne [datum]). Doplnil, že soud prvního stupně neuvedl, podle kterého právního předpisu mělo dojít ke skončení všech řízení neformálním způsobem (dopisem, přípisem); poukázal naopak na odklon judikatury od materiálního pojetí rozhodnutí na pojetí materiálně-formální, s odkazem na konkrétní stanoviska a rozhodnutí a vývoj koncepce tohoto pojetí. K výroku III. ohledně částky 27 500 namítl, že soud prvního stupně se zřejmě dopustil písařské chyby, když mělo jít o náhradu nemajetkové újmy za řízení o náhradu majetkové újmy, a že překvapivě rozhodl o tomto nároku ve vztahu k druhé žalované, ačkoliv o majetkové újmě bylo rozhodováno vůči první žalované. Dále připomněl, že nároky v částkách [částka] a [částka] uplatnil jako mimořádné zvýšení částek finanční náhrady za nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky odškodňovacího řízení, které do podání odvolání trvá již 7 let a 8 měsíců, přestože se žalobce po celou dobu snaží přispět k jeho postupu a brzkému ukončení. K výroku IV. pak namítl, že odůvodnění jeho první části ([částka]) je nesprávné ve vztahu k žalovanému subjektu, předmětu rozhodnutí, skutkovým závěrům a důvodům zamítnutí, když se částky [částka] domáhal jako náhrady za nesprávný úřední postup spočívající v tom, že mu přes opakované žádosti nebylo umožněno nahlédnout do správních spisů, takže se musel domáhat náhrady cestou žalob a kasační a ústavní stížnosti. Ke druhé části ([částka]) namítl, že ji požadoval jako mimořádné navýšení finanční satisfakce za nepřiměřenou délku soudního řízení, a to z důvodu nepřiměřené délky kompenzačního řízení, v němž rozhodl soud prvního stupně o jeho nároku se zjevnými průtahy. Navíc soud ve výroku nespecifikoval důvod nároku tak, aby byl nezaměnitelný, takže rozhodnutí o něm je nesrozumitelné. Navrhl proto zrušení tohoto výroku. Dále namítl, že soud nerozhodl o náhradě nákladů řízení před Nejvyšším soudem, kde byl žalobce úspěšným, neboť nezákonná rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně byla zrušena. S tím v odvolání uplatnil nárok na náhradu škody ve výši [částka] ([částka] soudní poplatek z dovolání a [částka] náklady právního zastoupení). 7. Odvolací soud již ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým nepřipustil rozšíření žaloby o částku [částka] (výrok I.), dále ve výroku II. rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV. (v něm jen ohledně částky [částka]) změnil a žalované 1) uložil povinnosti zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím, přičemž ve zbývajícím rozsahu výroky I. a IV. (a to i ohledně částky [částka]) potvrdil, dále potvrdil výrok II. a výrok III. jen ohledně částky [částka] s příslušenstvím a výrok IV. ohledně částky [částka] s příslušenstvím, přičemž ve výroku III., v části týkající se částky [částka], rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že se jedná o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení a o náhradě majetkové újmy a zamítavý výrok směřuje proti žalované 2); jinak i v tomto rozsahu uvedený výrok potvrdil. 8. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepostupoval správně při rozhodnutí o požadavku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o žalobě na nečinnost správního orgánu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo 5 let a 7 měsíců a v němž došlo k nečinnosti v celkové délce 40 měsíců. Za přiměřenou pokládal odvolací soud peněžitou satisf