70 CO 416/2021-86 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25% ročně od [datum] do [datum] (výrok II.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady materiální újmy vzniklé žalobci tvrzeně v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 T 139/2017, v jehož průběhu mu byla v důsledku zproštění žalobce výkonu služby v období od 4/ 2017 do 1/ 2018 vyplácena pouze polovina platu. Požadavku na náhradu obhajného ve výši [částka] žalovaná vyhověla v průběhu řízení, ohledně něj bylo řízení zastaveno a soud prvního stupně v konečném rozhodnutí rozhodoval pouze o jeho příslušenství. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby z důvodu, že v případě žalobce sice bylo třeba konstatovat vydání nezákonného rozhodnutí, když žalobce byl trestně stíhán a toto trestní stíhání bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum] zastaveno a věc byla postoupena KŘP hl. m. [obec] k vyřízení, proto také poskytla žalobci částku [částka] jako náhradu nákladů obhajoby, nicméně rozhodnutím PČR byl nakonec žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku. Tím došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a uplatněnou škodou. 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením [příjmení] ze dne [datum], jímž bylo žalobci sděleno podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zák., spatřovaného v bezdůvodném nevhodném a nehumánním chování žalobce dne [datum] k předvedenému Z. [příjmení], a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 4. 2018, č. j. 5 T 139/2017-408, byla věc pro daný skutek podle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupena k vyřízení jako kázeňský přestupek vedoucímu odboru PMJ u KŘP hl. m. [obec], odbor pohotovostní motorizovaná jednotka. Rozhodnutím PČR, náměstka ředitele KŘP hl. m. [obec] pro vnější službu ve věcech kázeňských ze dne [datum], [číslo] byl následně žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku, kterého se dopustil tím, že dne [datum] v době od 00:17 hod. do 1:15 hod. v prostorech služebny PČR, OŘP [obec] II, MO [část obce] během výkonu služby spočívající v předvedení Z. [příjmení], který byl spoután za zády, uchopil tohoto za vlasy, násilím si k sobě přitáhl jeho hlavu, kterou vzápětí pustil, čímž porušil ustanovení § 45 odst. 1 písm a) zák. č. 273/2008 Sb., neboť jednal v rozporu s ustanovením bodu 3 písm. e) Etického kodexu PČR, a to nezacházet s žádnou osobou krutě, nehumánně a ponižujícím způsobem, byť pohnutkou k takovému jednání nebyla svévole žalobce, ale jednání jmenovaného. Proti tomuto rozhodnutí nepodal žalobce odvolání. Rozhodnutím PČR ze dne [datum] byl žalobce zproštěn výkonu služby podle § 40 zák. č. 361/2003 Sb. a byla mu nařízena dosažitelnost s odůvodněním, že jednání, pro které se trestní řízení vede, souvisí bezprostředně s výkonem služby jmenovaného, kterým je dle § 201 odst. 1 zákona o služebním poměru zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru, a dá se učinit závěr, že by ponechání žalobce ve výkonu služby ohrožovalo důležitý zájem služby. Po tuto dobu mu náleželo pouze 50 % průměrného služebního příjmu. 5. Po právním posouzení podle § 8 zák. č. 82/1998 Sb. a § 40 odst. 1, 5 a § 124 odst. 6 zák. č. 361/2003 Sb. dospěl soud prvního stupně k závěru, že trestní stíhání žalobce bylo sice zahájeno na základě nezákonného rozhodnutí, tedy byl naplněn základní předpoklad vzniku odpovědnosti státu za škodu, nicméně není dána příčinná souvislost mezi shledaným nezákonným rozhodnutím a ušlým ziskem žalobce. Dovodil z textu § 40 odst. 5 zák. č. 361/2003 Sb., že policejní funkcionář neměl na výběr, zda ponechat příslušníka, který je podezřelý ze spáchání kázeňského přestupku, ve výkonu služby, či zda jej výkonu služby zprostit, když je zde užito slova„ musí“, přičemž žalobce byl následně pravomocně shledán vinným ze spáchání kázeňského přestupku a proti rozhodnutí se neodvolal, tedy v dané době zde byly dány důvody pro jeho zproštění výkonu služby, kdy postačovalo i obvinění z kázeňského přestupku. Příčinou zproštění výkonu služby a tím i ztráty výdělku tak bylo výlučně jednání žalobce, které bylo kázeňským přestupkem a nikoliv nezákonné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. O úroku z prodlení rozhodl soud prvního stupně ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty k vyřízení nároku do dne zaplacení žalobcem důvodně požadovaného obhajného. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný co do částky [částka] (obhajné, o které byla žaloba vzata zpět pro dobrovolnou úhradu) a neúspěšný co do částky [částka], tedy v rozsahu 81 %, proto uložil žalobci povinnost nahradit žalované 62 % jejích nákladů. 6. Proti I. výroku rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zmatečné a rozporuplné, obsahuje řadu překlepů, které zcela mění smysl vět, soud prvního stupně rozsáhle cituje z provedených důkazů, aniž by z toho vyvozoval náležité či vůbec nějaké závěry, nevypořádal se s argumentací žalobce ani s důkazy, které byly navrženy ale nebyly provedeny. Označil úvahu soudu prvního stupně o povinnosti policejního funkcionáře zprostit žalobce výkonu služby i při pouhém podezření ze spáchání kázeňského přestupku a z toho vyplývající neexistenci příčinné souvislosti mezi usnesením o zahájení trestního stíhání a zproštěním žalobce výkonu služby za lichou a nerespektující celé znění § 40 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb., které naopak onu možnost volby zakotvuje v tom, že musí být splněna ještě podmínka, že by jeho ponechání ve výkonu služby ohrožovalo důležitý zájem služby nebo průběh prošetřování jeho jednání. Upozornil, že v rozhodnutí o zproštění výkonu služby je zcela jednoznačně uveden důvod zproštění výkonu služby, a to zahájení trestního stíhání za obvinění ze zneužití pravomoci úřední osoby, kdy jednání, pro které se trestní řízení vede, souvisí bezprostředně s výkonem služby žalobce, kterým je zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru. Dále upozornil, že v kázeňském rozhodnutí bylo konstatováno, že žalobce byl původně obviněn ze závažnějšího jednání, přičemž v trestním řízení byl zúžen prokázaný skutek a na jeho základě by pak nebylo dáno podezření ze spáchání trestného činu ani na počátku prověřování. Jednání žalobce tedy od počátku nedosahovalo intenzity trestného činu a ani důvodů pro zproštění výkonu služby, kdy by se jednalo jen o kázeňský přestupek, za který by žalobce nebyl postaven mimo službu. O tom svědčí dle žalobce i skutečnost, že ještě během trestního řízení poté, co došlo k zúžení skutku rozhodnutím soudu, byl žalobce vzat zpět do služby, když jinak by žalobce zůstal mimo službu až do skončení kázeňského řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci požadovanou částku s příslušenstvím. 7. K odvolání žalobce žalovaná uvedla, že soud prvního stupně správně věc posoudil po skutkové i právní stránce, přičemž odvolání žalobce neobsahuje takové argumenty, které by byly způsobilé přivodit změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně v rozsahu žalobcem podaného odvolání, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 9. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 10. Podle § 8 odst. 1 cit. zák. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 11. Podle § 40 odst. 1, 5 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, příslušník musí být zproštěn výkonu služby na dobu, po kterou je důvodně podezřelý ze spáchání trestného činu, kázeňského přestupku nebo jednání, které má znaky přestupku, jestliže by jeho ponechání ve výkonu služby ohrožovalo důležitý zájem služby nebo průběh vyšetřování jeho jednání. (5) Pominou-li důvody, pro které byl příslušník zproštěn výkonu služby, zproštění výkonu služby se ukončí. 12. Podle § 124 odst. 6 zákona o služebním poměru příslušník, který je zproštěn výkonu služby, má n