70 CO 47/2022-154 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném jako provozovateli vozidla Škoda Felicia, r. v. 1997, [registrační značka], náhrady nákladů ve výši [částka] s příslušenstvím vzniklých v souvislosti s odtažením a umístěním uvedeného vozidla na střeženém parkovišti. Předmětný nárok tvořila částka [částka] za odtah a částka [částka] jako parkovné za dobu 148 dní a představující částku [částka] denně za první až třetí den a částku [částka] denně počínaje čtvrtým dnem parkování. 3. Žalovaný namítl, že vozidlo po ukončení dědického řízení chátralo a stalo se nepojízdným. Žalovaný navíc vzhledem k tomu, že pozbyl řidičského oprávnění, ani nemohl vozidlo odvézt k likvidaci, proto bylo dlouhodobě zaparkováno na jednom místě, odkud je nechal příslušník městské policie odtáhnout. Uznal nárok žalobce na zaplacení odtahu a parkovného za jeden den v částce [částka] a žalobci jej uhradil. 4. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně v této věci již podruhé, když první ve věci vydaný rozsudek byl usnesením odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 70 Co 275/2020-105, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Původním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 77/2019-73, byla již žalovanému pravomocně uložena povinnost zaplatit částku [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, která představovala částku soudem prvního stupně moderovanou na polovinu nejnižší zjištěné ceny s odůvodněním, že žalobce nedoložil, že by vozidlo mělo nízký nájezd km a bylo ve výjimečně dobrém stavu. Původním rozsudkem také soud prvního stupně pravomocně co do žalovaným uhrazené částky [částka] řízení zastavil. Předmětem dalšího řízení tak zůstala po vyřešení procesní situace ohledně předmětu řízení částka [částka] Odvolací soud v rámci svého závazného právního názoru souhlasil se shledanou důvodností nároku žalobce co do základu. Za správné označil i užití moderačního práva ve smyslu § 2953 o. z. při rozhodování o výši škody z pohledu platné judikatury, která vychází z poměru hodnoty vozidla, zjišťované porovnáním obvyklých cen obdobných vozů v nabídce autobazarů, a vysokých nákladů na dlouhodobé parkování. Nesouhlasil však s tím, že měl soud prvního stupně bez jakýchkoli důkazů vyjít z tvrzení žalovaného, že odstavené vozidlo bylo nepojízdným vrakem, když důkazní břemeno k prokázání tohoto tvrzení nese žalovaný, o čemž jej měl soud prvního stupně poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Poukázal i na to, že není úkolem žalobce, aby prokazoval, že vozidlo mělo nízký nájezd km a bylo ve výjimečně dobrém stavu. Pro případ neunesení důkazního břemene žalovaným měl soud prvního stupně vyjít z horní hranice zjištěného rozpětí cen obdobných vozidel. 5. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí ze zjištění, že žalobce provedl dne [datum] na základě rozhodnutí strážníka městské policie odtah vozidla zn. Škoda Felicia, [registrační značka] a vozidlo týž den odstavil na svém parkovišti. Ke dni odtahu byl jako vlastník a provozovatel vozidla evidován [jméno] [příjmení], který však již tehdy nežil, a předmětné vozidlo nabyl v rámci řízení o pozůstalosti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 D 379/2013-64, žalovaný s tím, že předmětný vůz je ke dni úmrtí zůstavitele bez hodnoty. Dne [datum] oznámil žalobce žalovanému odtah vozidla, vyzval ho k jeho převzetí a informoval jej o povinnosti uhradit cenu za odtah a střežení vozidla. Dne [datum] jej pak vyzval k úhradě částky [částka]. K předmětu činnosti žalobce patří mimo jiné i odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací včetně jejich hlídání a úhrada této činnosti je zajištěna z rozpočtu žalobce. Cena za odtah ve výši [částka] a parkovné za 1. až 3. den ve výši [částka] denně, od 4. do 180. dne ve výši [částka] denně a od 181. dne dále ve výši [částka] denně je stanovena nařízením hl. m. [obec] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení ze dne [datum]. Dle autobazarů se cena obdobných vozů pohybuje od [částka] do [částka]. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že je třeba využít moderace práva na náhradu škody žalobce. Přihlédl k tomu, že žalobci faktická újma nevzniká, příjem z této náhrady představuje jeden ze zdrojů jeho příjmů a neplní reparační funkci. Vyšel z částky [částka] představující polovinu zjištěné nejvyšší hodnoty vozidla, neboť dle něj je nepravděpodobné, že by vozidlo stojící od [datum] na nekrytém parkovišti bylo ve výjimečně dobrém stavu, když pouhým plynutím času muselo docházet k dalšímu snižování jeho hodnoty. Od ní odečetl již pravomocně přiznanou částku [částka], přiznal žalobci částku [částka] s příslušenstvím a co do zbylé částky [částka] žalobu zamítl. Z nejnižší zjištěné hodnoty soud prvního stupně nevycházel, neboť žalovaný svá tvrzení o nepojízdnosti a zchátralosti vozidla ničím neprokázal a tím, že se nedostavil k nařízenému jednání, nemohl být poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal převážně úspěšnému žalovanému náhradu 36 % nákladů ve výši [částka]. 7. Proti zamítavému II. výroku rozsudku i proti jeho výroku III. o nákladech řízení podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítl, že soud prvního stupně se neřídil pokynem odvolacího soudu, aniž by to jakkoliv odůvodnil, a přesto, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno, nerozhodl při horní hranici zjištěného rozpětí cen obdobných vozidel. Jeho nárok byl posouzen jako důvodný, byl založen porušením povinností žalovaného, tedy dle žalobce je v rozporu s dobrými mravy, aby při procesní pasivitě žalovaného byla náhrada škody snížena o 68 %, navíc aniž by úvaha soudu prvního stupně vedoucí k tomuto závěru byla přezkoumatelná. Takový postup by pak vedl k tomu, že by provozovatel vozidla mohl bez jakéhokoliv postihu zcela rezignovat na své povinnosti a žalobce by je za něj měl bezplatně suplovat. Nesouhlasil ani s posouzením náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 2, když ve smyslu platné judikatury měl soud prvního stupně rozhodnout podle třetího odstavce cit. ustanovení, neboť rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu. Navrhl, aby napadený výrok rozsudku byl změněn tak, že bude žalobě vyhověno. 8. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. 9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné. 10. Podle § 45 odst. 1, 4 zák. č. 361/2000 Sb. kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. (4) Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 11. Podle § 2953 odst. 1 o. z. z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně. 12. Z dikce ustanovení § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, jednoznačně plyne, že provozovatel vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci je povinen uhradit náklady spojené s odstraněním tohoto vozidla vzniklé vlastníkovi pozemní komunikace nebo osobě, jež je na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace oprávněna odstranit vozidlo tvořící překážku provozu na pozemní komunikaci. Tento závazkový vztah je založen vynaložením nákladů na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci a vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, která byla k nucenému odtahu oprávněna (srov. nález ÚS ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 150/03). Judikatura dále dovodila, že za odstranění vozidla z pozemní komunikace ve smyslu ustanovení § 45 zák. o silničním provozu nemůže být považováno pouze jeho prosté odtažení, ale i následné umístění tam, kde toto vozidlo nebude představovat překážku provozu. Je-li tedy odtažení vozidla spojeno s jeho uskladněním, jsou i s tím spojené náklady nákladem na odstranění vozidla ve smyslu ustanovení § 45 odst. 4 cit. zák. (usnesení NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 4706/2009). Při kalkulaci této refundace nákladů na odtah a na umís