70 CO 80/2022-195 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z uvedené částky od [datum] do zaplacení a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně po podrobné rekapitulaci žalobního návrhu i procesního stanoviska žalovaného a po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. S odkazem na ust. § 8 odst. 1 a § 13 odst. 1 zák.č. 82/1998 Sb. a na ust. § 4 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 50/2015 Sb, jakož i na obsah nařízení vlády č. 309/2014 Sb. soud prvního stupně konstatoval, že neshledal příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a nárokem žalobce. Soud prvního stupně uvedl, že vycházel z pravidelného běhu věcí tedy, pokud by žalobce byl správně evidován v LPIS tak, by dotaci obdržel namísto [právnická osoba] Skutečnost, že nesprávně nebyl evidován, znamenala, že bylo bezpředmětné o dotace žádat. Zde soud vyslovil souhlas s argumentací žalobce a v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5207/2015. Důvodem nevyhovění žalobě je však podle soudu to, že žalobce neprokázal užívání pozemku, jak sám tvrdil. Soud s ohledem na nařízení vlády č. 309/2014 Sb. vyjádřil přesvědčení, že poskytnutí dotace je podmíněné a při pravidelném běhu věcí by patrně žalobce dotaci obdržel, ale tato by byla podmíněná a pokud žalobce pozemek nikterak neužíval, nemohl plnit podmínky dotace, což by dle soudu znamenalo, že dotaci obdržel neoprávněně. Skutečnost, že předmětný pozemek užívala [právnická osoba] nic nevypovídá o tom, že jej skutečně obhospodařovala a jak jej obhospodařovala, tj. zda plnila podmínky poskytnutí dotace. Dle názoru soudu nelze takové užívání vztáhnout ve prospěch žalobce. Navíc zde podle něj chyběl jakýkoliv smluvní vztah mezi stranami. Soud tedy s ohledem na podmíněnost poskytnutí dotace žalobě nevyhověl, neboť má za to, že dotace by při pravidelném běhu věcí byla vyplacena žalobci neoprávněně. Vzhledem k tomu, že žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala, ačkoliv ve věci byla úspěšná, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně včasné odvolání. V něm vyjádřil nesouhlas s hodnocením soudu prvního stupně a namítl, že otázka užívání není zásadní pro posouzení žaloby. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5207/2015, jak nicméně činil v průběhu celého řízení před soudem prvního stupně. Vyjádřil přesvědčení, že výše uvedené rozhodnutí je zcela přiléhavé na daný případ, když byla řešena skutkově obdobná věc, a Nejvyšší soud se pak v odůvodnění tohoto rozhodnutí vypořádává s veškerými argumenty vznesenými žalovaným. Zdůraznil, že v daném rozhodnutí Nejvyšší soud uvádí, že i pokud by pozemky byly užívány jiným subjektem, je nutné si uvědomit, že tento uživatel nebyl oprávněným uživatelem půdy, což dokazuje právě zrušující rozhodnutí, jímž bylo odstraněno nezákonné rozhodnutí. I kdyby tedy byly pozemky obhospodařovány jiným subjektem bez právního důvodu, nelze po právní stránce dopět k jinému názoru, než že se tak dělo ve prospěch oprávněného uživatele. Žalobce sdělil, že v daném případě se jedná o totožnou situaci, a tedy není ani v tomto případě pro posouzení vzniku škody rozhodné, zda pozemky užíval žalobce či [právnická osoba] a.s., neboť i za situace, když by pozemky užívala [právnická osoba] a.s., užívala by je neoprávněně a věc by se musela posoudit tak, že je užívala ve prospěch žalobce. Žalobci by tak nárok na dotaci bezesporu vznikl a nemůže mu jít k tíži, kdy za této specifické situace, kdy žalobce zastupuje likvidátor jmenovaný soudem, nebyl schopen prokázat užívání pozemku. Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že bude žalobě vyhověno, případně, aby bylo rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. K odvolání žalobce se žalovaná písemně vyjádřila. Upozornila na to, že doposud nebyla podstata tohoto sporu autoritativně rozhodnuta. Posouzení právního důvodu užívání žalovaným má povahu pouhého zhodnocení pro účely zápisu do evidence zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (dále také„ LPIS“) ..Ačkoliv byl žalovaný vázán právním názorem Městského soudu v Praze vyjádřeným v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 5 A 206/2015-91, tak ani tento soud není příslušný autoritativně vyřešit rozpor mezi uživateli, a nelze tedy, podle žalované, s určitostí tvrdit, že by předmětné rozhodnutí bylo ve své podstatě nezákonné, jelikož otázka, komu svědčí právní důvod užívání, může být vyřešena pouze před soudem civilním. Zdůraznila, že právo na náhradu škody má pouze ten, kdo o svá práva dbá, ostatně tato zásada je výslovně vyjádřena v § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Žalované není známo, že by se žalobce obrátil na civilní soud s žalobou proti dosavadním uživatelům, a má tak pochybnosti o tom, že žalobce tuto zásadu naplnil. K odkazu žalobce na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5207/2015, uvedla, že jestliže žalobce nežádal o dotace v době, kdy mu v tom nebránilo žádné nezákonné rozhodnutí ani jiná právní překážka, tak nelze s určitostí říct, jestli by o dané dotace žádal v letech následujících. Zdůraznila odlišnost situace v obou právních věcech a podotkla, že v této věci žalobce, jak uvedl, dané DPB užíval a případný nesprávný zápis mu v užívání nijak nebránil. Své užívání ovšem před soudem nikterak neprokázal. Za situace, kdy žalobce dané DPB užíval a zároveň na jiné DPB podával jednotnou žádost, kde v jejím úvodu má žalobce povinnost deklarovat všechny jím obhospodařované DPB a žalobce tam tyto DPB neuvedl, tak žalobce neplnil základní podmínku poskytnutí dotace. Konkrétně se jedná o povinnost stanovenou § 4 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 50/2015 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům a o změně některých souvisejících nařízení vlády (dále jen„ nařízení č. 50/2015 Sb.“) ve spojení s čl. 72 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, v platném znění, tedy uvést do žádosti všechny obhospodařované díly půdních bloků, bez ohledu na evidenci. Právě tato povinnost vede ke kontrole užívání (a tedy i podmínek pro poskytnutí dotace), pokud by se stejný DPB objevil u různých žadatelů. Za nedeklarování veškeré žadatelem obhospodařované zemědělské půdy je v § 8 odst. 2 nařízení č. 50/2015 Sb. stanoven adekvátní sankční systém – snížení platby až o 3%. Žalovaný, ačkoliv z řízení o provedení aktualizace evidence půdy o sporu věděl, měl za to, že svým rozhodnutím spor vyřešil, a to navzdory skutečnosti, že následně bylo toto rozhodnutí zrušeno. V době do jeho zrušení zde ovšem žádný spor nevyvstal a žalovaný, respektive SZIF, neměl důvod obhospodařování daných DPB kontrolovat, jelikož, jak již bylo výše uvedeno, žalobce nedeklaroval, že by dané DPB obhospodařoval na rozdíl od [právnická osoba] a.s. V závěru žalovaný uvedl, že jednotných žádostí je v každém roce podáno cca 30 000 a každá jednotná žádost, může obsahovat desítky až stovky DPB. Rozhodně tak není možné zkontrolovat všechnu zemědělskou půdu v ČR. Z této nemožnosti podle žalovaného jasně plyne, že jsou nastaveny mechanismy k priorizaci určitých kontrol, přičemž k prioritní kontrole by jistě vedla skutečnost, že by jak žalobce, tak [právnická osoba] deklarovali obhospodařování stejného DPB. Samotná skutečnost, že bylo vedeno řízení o aktualizaci evidence půdy, nemůže být důvodem k následné kontrole. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 5. Z podnětu odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo /ust. § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je třeba popřát sluchu. 6. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, z něhož mohl i odvolací soud vycházet, aniž bylo v rámci odvolacího řízení třeba doplňovat či opakovat důkazy. 7. Žalobce se v tomto řízení domáhal náhrady majetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákona). Nezákonnými rozhodnutími byla v tomto případě rozhodnutí dvě, a to, oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen SZIF) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], jímž rozhodl SZIF o neprovedení aktualizace půdy k žádosti žalobce ve vztahu k dílům půdních bloků ve čtverci [číslo], konkrétně k pozemku [parcelní číslo] nacházejícího se v k. ú. [obec], s odůvodněním, že žalobce nedoložil právní důvod užívání předmětného pozemku, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž byla námitka podaná žalobcem proti předmětnému oznámení zamítnuta a oznámení SZIF bylo potvrzeno. [příjmení] uvedených rozhodnutí s