72 CO 103/2022-160 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem budovy bez čísla popisného/čísla evidenčního, jiná stavba, postavené na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví jiného vlastníka, v obci [obec], k. ú. [část obce], zapsaného u [anonymizována čtyři slova] [část Prahy], na [anonymizováno] č. [rok], a zároveň žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. 2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem předmětné nemovitosti s tvrzením, že dne [datum] uzavřela se žalovaným kupní smlouvu, na základě které žalovaný nabyl předmětnou nemovitost, ale nezaplatil sjednanou kupní cenu ve výši [částka], která měla být zaplacena ve splátkách před podpisem smlouvy. Protože žalovaný kupní cenu nezaplatil ani v náhradní lhůtě, žalobkyně od smlouvy odstoupila. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že kupní cena byla uhrazena před podpisem smlouvy v plné výši. 4. Provedeným dokazováním soud I. stupně mj. zjistil, že dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaný písemnou kupní smlouvu o převodu vlastnictví předmětné nemovitosti. Účastníci smlouvy se dále dohodli, že kupní cena za nemovitost činí [částka] a výslovně potvrdili, že kupní cena byla uhrazena ve splátkách před podpisem smlouvy. Uzavření kupní smlouvy přecházela e-mailová komunikace mezi žalobkyní a otcem žalovaného [jméno] [příjmení]. Nemovitost byla žalovanému předána dne [datum]. Žalovaný je jako vlastník nemovitosti zapsán v katastru nemovitostí od [datum]. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného písemně k úhradě dluhu ve výši kupní ceny za nemovitost a podmíněně odstoupila od smlouvy, v reakci na to žalovaný sdělil, že žádný dluh vůči žalobkyni neeviduje. 5. Poté, co soud I. stupně dospěl k závěru, že je na straně žalobkyně dán naléhavý právní důvod na požadovaném určení, posoudil věc po právní stránce podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), upravující kupní smlouvu a zároveň aplikoval ustanovení § 565 téhož zákona, podle kterého je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. 6. S ohledem na znění čl. 4 odst. 4.1 kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, kde se výslovně uvádí, že„ [příjmení] převodce a strana nabyvatele se dohodly, že kupní cena za předmět převodu dle článku 1. této smlouvy činí [částka] (slovy: tři sta dvacet tisíc korun českých). Tato kupní cena byla uhrazena ve splátkách před podpisem smlouvy.“, soud I. stupně toto ujednání posoudil jako kvitanci ve smyslu § 1949 o.z. Protože žádný z účastníků netvrdil, že by předmětná kupní smlouva nebyla platná, soud I. stupně ji považoval za pravou. Pokud jde o pravdivost kvitance, bylo podle soudu na žalobkyni, aby uvedla, proč její pravdivost popírá a předložila důkazy k prokázání svých tvrzení, o čemž soud I. stupně žalobkyni poučil. Žalobkyně tvrdila, že v době uzavírání kupní smlouvy byly mezi otcem žalovaného a jednatelem žalobkyně dobré přátelské vztahy, že smlouva byla vyhotovena otcem žalovaného a ust. čl. 4 obsahující potvrzení o uhrazení kupní ceny bylo do smlouvy vloženo pouze [anonymizováno] účely zápisu převodu do katastru nemovitostí. Dále poukazovala na to, že proti otci žalovaného bylo v době prodeje nemovitosti vedeno několik exekucí, žalovaný sám byl nezaměstnaný a neměli tak podle žalobkyně finanční prostředky na uhrazení kupní ceny. Soud I. stupně vyslechl jako svědka otce žalovaného [jméno] [příjmení], který vypověděl, že část kupní ceny nastřádali a část získali prostřednictvím půjčky. Podle soudu I. stupně polemika žalobkyně nad majetkovými poměry žalovaného a jeho otce v době uzavírání smlouvy není důkazem, kterým by bylo možné popřít pravdivost listiny obsahující potvrzení o splnění dluhu žalovaným. Pokud byly majetkové poměry žalovaného a jeho rodiny v době uzavření kupní smlouvy byly natolik problematické, jak žalobkyně popisuje, nebylo podle soudu I. stupně žádného důvodu do kupní smlouvy vkládat prohlášení o řádném a úplném uhrazení celé kupní ceny. Pokud jde o prokazování majetkových poměrů otce žalovaného, přestože se podílel na zprostředkování a dojednání podmínek koupě nemovitosti, nebyl sám stranou kupní smlouvy a jeho majetkové poměry proto soud I. stupně nezkoumal, neboť je nepovažoval za relevantní. 7. Protože žalobkyně neunesla důkazní břemeno, soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. 8. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), g) o.s.ř. Podle názoru žalobkyně soud I. stupně nepochopil, že podstatou její argumentace je tvrzení, že žalovaný ani jeho otec neměli pravděpodobně vlastní finanční prostředky za úhradu kupní ceny. Žalobkyně tedy popřela pravdivost ustanovení čl. 4 odst. 1 kupní smlouvy. Z toho důvodu navrhovala důkazy směřující ke zkoumání majetkových poměrů žalovaného a jeho otce, tj. přehled vlastnictví k nemovitostem, výpisy z účtů, daňová přiznání a navrhla jejich vyžádání soudem. Soud I. stupně však tyto důkazy neprovedl a v odůvodnění rozsudku se k nim nevyjádřil. Podle žalobkyně se jedná o tzv. opomenuté důkazy. Žalobkyně namítla, že je nucena prokazovat tzv. negativní skutečnost, tj. že žalobce či jeho otec nemohli zaplatit sjednanou kupní cenu. Zejména z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 10. Odvolací soud po zjištění že odvolání je přípustné a bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 11. Pokud žalobkyně popírala pravdivost potvrzení o zaplacení kupní ceny, které, jak správně uvedl soud I. stupně, má náležitosti kvitance (§ 1949 odst. 1 o.z.) a je součástí předmětné kupní smlouvy, jako soukromé listiny, jejíž pravost popřena nebyla, bylo na ní, aby uvedla, proč pravdivost kvitance popírá a nabídla ke svému tvrzení důkazy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). O tom byla soudem I. stupně poučena. Soud I. stupně poté provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry, od nichž nemá odvolací soud (bez provedení dokazování), důvod ani možnost se odchylovat, přičemž výtky odvolatelky týkající se hodnocení důkazů a právních závěrů soudu I. stupně, neshledal odvolací soud opodstatněnými. Soud I. stupně přezkoumatelně, stručně a jasně vyložil, které skutečnosti měl za prokázané a které nikoliv, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a proč neprovedl i další důkazy. S odůvodněním napadeného rozsudku se v tomto směru odvolací soud plně ztotožňuje a [anonymizováno] stručnost na ně odkazuje (srovnej odst. 29). Z toho důvodu rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. 12. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., když i v této fázi řízení úspěšnému žalovanému vznikly náklady v důsledku právního zastoupení. Advokátovi žalovaného náleží odměna za účast na jednání odvolacího soudu ve výši [částka] (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále režijní paušál [částka] (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.), náhrada za promeškaný čas za 8 půlhodin po [částka] (§ 14 odst. 1, 3 cit. vyhl.) náhrada cestovní výdaje za jízdu osobním automobilem na trase [obec] a zpět ve výši [částka]. S připočtením 21 % DPH činí náklady odvolacího řízení celkem částku [částka].