72 CO 164/2022-158 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a co do požadavku žalobců na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II). Prvostupňový soud rovněž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobci odůvodnili tvrzením, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl poté rozsudkem Nejvyššího soudu zrušen, a dále nesprávným úředním postupem soudního exekutora [exekutorský úřad], Mgr. [jméno] [příjmení], jim vznikla škoda ve výši [částka] (odpovídající hodnotě ideální poloviny nemovitostí, která ačkoli byla ve vlastnictví žalobců, byla přesto při dražbě prodána [právnická osoba] s. r. o.). 3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobci, kteří vlastnili ideální polovinu pozemku (zastavěná plocha a nádvoří), [parcelní číslo], jehož součástí je budova (objekt bydlení) [adresa] a stavba stojící na pozemku [parcelní číslo] nacházejících v katastrálním území Podmokly (dále„ nemovitost“) si dne [datum] koupili druhou ideální polovinu této nemovitosti od [jméno] [příjmení] staršího (narozeného [datum]). Zmíněný kupující však poté zahájil řízení o určení neplatnosti této kupní smlouvy, které bylo vedené Okresního soud v Děčíně pod sp. zn. [spisová značka], a v němž bylo poté rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], určeno, že [jméno] [příjmení] starší byl ke dni své smrti vlastníkem nemovitosti. Tím se předmětná nemovitost stala součástí dědictví po [jméno] [příjmení] starším a na základě usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl pak [jméno] [příjmení] mladší ([datum narození]) zapsán v [anonymizováno] nemovitostí jako její vlastník. Na majetek [jméno] [příjmení] mladšího však byla vedena exekuce, a to soudním exekutorem [exekutorský úřad] Mgr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], který nařídil dražbu nemovitosti. Dne [datum] žalobci požádali soudního exekutora o odročení dražby, protože dne [datum] zahájili u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. [spisová značka] řízení o vyloučení nemovitosti z exekuce a nadto ve zmíněném nalézacím řízení podali dovolání. Soudní exekutor však nemovitost v dražbě konané dne [datum] prodal [právnická osoba] s. r. o. Cena nemovitosti byla určena dražební vyhláškou ve výši [částka]. Dražební výtěžek ve výši [částka] pak byl předán do insolvenčního řízení vedeného na majetek [jméno] [příjmení] mladšího u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Vydání výtěžku se žalobci domáhají v incidenčním řízení vedenému u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Dále soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] žalobci uplatnili u žalované nárok na náhradu škody ve výši [částka], která jim měla vzniknout v důsledku předmětného nezákonného rozhodnutí a dále nesprávného úředního postupu soudního exekutora, na což žalovaná reagovala stanoviskem ze dne [datum], jímž sdělila žalobcům, že jejich žádost nepovažuje za důvodnou. 4. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1 odst. 1, § 3, § 5, § 7, § 8, § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ e. ř.“) a dále § 336i odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Dovodil totiž, že v projednávané věci je dán odpovědnostní titul státu v podobě nesprávného úředního postupu soudního exekutora spočívající v porušení § 336i o. s. ř., ve spojení s § 52 odst. 1 e. ř., podle kterého měl za situace, kdy byla podána žaloba o vyloučení předmětné nemovitosti z exekuce, dražbu odročit, a nikoli ji prodat třetí osobě. Pakliže soudní exekutor za dané situace dražbu neodročil a předmětnou nemovitost prodal v dražbě třetí osobě, vznikla tím žalobcům škoda odpovídající ceně této nemovitosti. Ta byla pro účely prodeje nemovitosti v dražbě stanovena znaleckým posudkem a rozhodnutím soudního exekutora ve výši [částka]. Ztráta této majetkové hodnoty je v příčinné souvislosti s postupem soudního exekutora, který nemovitost v dražbě prodal (pokud by ji totiž neprodal, žalobci by nadále disponovali vlastnickým právem k této nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne [datum] zaknihované vkladem do [anonymizováno] nemovitosti ke dni [datum], pod č. V [číslo]). Postup soudního exekutora tak lze považovat za hlavní a výlučnou příčinu škody, která žalobcům vznikla. K obraně žalované pak soud prvního stupně uvedl, že nepovažuje za rozhodné, na jakém základě byla exekuce vedena. Vznik škody u žalobců by totiž bylo možné vyloučit pouze tehdy, pokud by exekuce byla vedena na jejich majetek (jen v takovém případě by její výtěžek směřoval ve prospěch žalobců, tj. na úhradu jejich dluhů, čímž by ke snížení jejich majetku nedošlo). O takový případ se však v dané věci nejedná. Nezákonný rozsudek pak byl jedinou příčinou, proč byla do aktiv dědictví po [jméno] [příjmení] starším zahrnuta i nemovitost žalobců. Žalobci však za daných okolností neměli k dispozici žádný procesní prostředek, jímž by mohli proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], brojit (toto usnesení navíc nabylo právní moci v den svého vyhlášení [datum]). Ani skutečnost, že řízení o vyloučení nemovitosti z exekuce bylo dne [datum] zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, nelze klást k tíži žalobců. V době následující po prodeji jejich nemovitosti, tj. od [datum] totiž vedení takového řízení již pozbylo jakéhokoliv smyslu. Ani obranu žalované, že žalobci měli v exekučním řízení, do kterého se přihlásili, svá práva hájit účelněji, není podle soudu prvního stupně opodstatněná. Jejich přihláška totiž byla usnesením soudního exekutora ze dne [datum] odmítnuta (bez možnosti podat proti ní odvolání) a nemohli ani brojit proti usnesení o příklepu, protože toto usnesení jim nebylo doručováno. Z uvedených důvodů soud prvního stupně uložil žalované povinnost nahradit žalobcům škodu ve výši [částka] s příslušenstvím, protože tato hodnota je pro ně nenávratně ztracena a ve zbývající části, tj. ohledně částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl, protože vydání dražebního výtěžku v této výši se žalobci mohou domáhat po [jméno] [příjmení] mladšímu (což znamená, že v tomto rozsahu byla žaloba podána předčasně. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak prvostupňový soud odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. 5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho vyhovujícímu výroku, podala žalovaná včasné odvolání. V něm soudu prvního stupně vytkla, že v odůvodnění svého rozsudku označil ideální polovinu nemovitostí nacházejících se v katastrálním území Podmokly, které si žalobci od [jméno] [příjmení] staršího dne [datum] koupili za částku [částka], jako„ nemovitost“. Závěr soudu prvního stupně o existenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem na straně exekutora a vznikem škody na straně žalobců podle žalované také není správný. Žalovaná je totiž přesvědčená, že žalobci jako spoluvlastníci předmětné nemovitosti byli ve fázi dražby a příklepu nemovitosti účastníky exekučního řízení, což znamená, že jim byl doručován jak exekuční příkaz, tak dražební vyhláška a také usnesení o příklepu, jímž se mohli a měli bránit. Žalobci se tudíž mohli zúčastnit dražby i učinit v ní příslušné podání. Ani s cenou nemovitosti stanovenou v exekučním řízení žalovaná nesouhlasí. Podle ní měl soud prvního stupně při určení výše škody přihlédnout k tomu, že předmětná nemovitosti byla vydražena za částku [částka]. Tato cena tudíž reflektuje skutečný stav nemovitosti v daném místě a čase, soud prvního stupně z ní měl proto vyjít. Žalovaná se dále neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o existenci nesprávného úředního postupu soudního exekutora, který měl spočívat v tom, že neodročil nařízenou dražbu. Vylučovací žaloba, která měla být podle žalobců důvodem odročení dražby, totiž byla zjevně neúspěšná, a to pro nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobců. Žalovaná pak nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že zastavení řízení o vyloučení nemovitostí z exekuce pro nezaplacení soudního poplatku nelze klást k tíži žalobců. Z uvedeného totiž vyplývá, že ukončení tohoto řízení zavinili žalobci, kteří jsou tudíž odpovědní za všechny následky s tím spojené. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl, resp. aby tento rozsudek v odvoláním napadeném výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení