72 CO 271/2022-66 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a v téže lhůtě k rukám jeho advokáta náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce požaduje po žalované, aby mu vrátila zálohu zaplacenou jí na základě smlouvy o zájezdu ze dne [datum], [číslo] do [země] plánovaném v termínu od [datum] do [datum], od které žalobce dne [datum] odstoupil z důvodu [anonymizována tři slova]. 3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] uzavřeli účastníci řízení smlouvu o zájezdu, na jejímž základě měla žalovaná zajistit pro žalobce cestovní služby (zájezd do [země]) od [datum] do [datum]. Při uzavření smlouvy žalobce zaplatil žalované zálohu ve výši [částka]. Z důvodu [anonymizována tři slova] pak žalobce dne [datum] od smlouvy o zájezdu odstoupil. Dne [datum] žalovaná nabídla žalobci poukaz (nazvaný jako voucher [anonymizováno] [číslo]), který mohl využít k úhradě ceny nového zájezdu (tj. možnost využít již uhrazené finanční prostředky na budoucí zájezd podle vlastního výběru). Součástí podmínek pro vydání poukazu byl závazek žalované, že pokud dojde k čerpání všech služeb podle smlouvy o novém zájezdu nebo případného dalšího zájezdu a na úhradu služeb bude vyčerpána celá hodnota poukazu, zanikne tím právo žalované na odstupné (vyplývající ze zrušení původní smlouvy o zájezdu). Žalobce tento poukaz dne [datum] přijal a poté dne [datum] vyzval žalovanou k vrácení zálohy. 4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle [ustanovení pr. předpisu]“), ve spojení s § 1, § 2, § 3, § 4 a § 5 zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru na oblast cestovních ruchu, a dospěl k závěru, že žalobce, který odstoupil od smlouvy o zájezdu, protože se obával, že dne [datum] nebude možné vycestovat do místa konání zájezdu, má právo na vrácení zálohy, kterou žalované zaplatil ve výši [částka]. Soud prvního stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž své rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na [ustanovení pr. předpisu], ve znění pozdějších změn (dále jen„ o. s. ř.“). 5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm soudu prvního stupně vytkla, že žalobcovo odstoupení od smlouvy posoudil podle § 2535 o. z. V souvislosti s tím zopakovala, že žalobce odstoupení ze dne [datum] od smlouvy o zájezdu s termínem konání ode dne [datum] do dne [datum] odůvodnil tvrzením, že jeho rodina již neměla o tento zájezd zájem. Soud prvního stupně pak toto sdělení (bez dalšího) posoudil jako žalobcovu obavu, že pro pandemii [anonymizována dvě slova] nebude možné vycestovat na sjednaný zájezd v dohodnutém termínu a na smluvené místo. Poté soud prvního stupně, a to přestože žalobce při vystavení poukazu explicitně potvrdil, že od smlouvy o zájezdu odstoupil podle § 2533 o. z., žalobcovo odstoupení posoudil podle § 2535 o. z. Vzhledem k tomu, že k odstoupení došlo se čtyřměsíčním odstupem od doby konání zájezdu a s přihlédnutím k tomu, že [země] bylo pro turismus plně otevřené od [datum], reálně neexistoval důvod, pro který by se zájezd tak, jak bylo ujednáno smlouvou o zájezdu, nemohl konat. Soud prvního stupně měl proto žalobu zamítnout (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. 6. Žalobce, který se s rozsudkem soudu prvního stupně zcela ztotožnil, navrhl, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. Obranu žalované pak žalobce označil za účelovou. Podle něj totiž z dokazování provedeného soudem prvního stupně je zřejmé, žalobci právo na vrácení zálohy náleží. 7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 8. Ustanovení § [číslo] (v návaznosti na článek 12 odst. 2 směrnice [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum] o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách) upravuje situaci, kdy má zákazník právo na odstoupení od smlouvy, aniž by musel zaplatit odstupné, pakliže nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají zásadní vliv na poskytování služeb zahrnutých v zájezdu (například [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], výskyt závažného [anonymizováno] v cestovní destinaci nebo přírodní katastrofy), tj. znemožňují bezpečně se dopravit do místa určení, jak bylo dohodnuto ve smlouvě o zájezdu. Dojde-li ke splnění obou podmínek (tedy k existenci nevyhnutelných a mimořádných okolností, jejichž dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu je významný), zákazník může odstoupit od smlouvy, a přitom není povinen platit odstupné. Odstoupením se smlouva od počátku ruší (zejména zaniká povinnost pořadatele poskytnout zájezd a povinnost zákazníka k úhradě ceny zájezdu), což znamená, že pořadatel vrátí zákazníkovi veškeré uhrazené platby za zájezd, ale není povinen mu hradit škodu (mimořádné okolnosti totiž patří mezi důvody tzv. vyšší moci, jejíž negativní důsledky nelze přičíst pořadateli). 9. Zákon však neupravuje žádnou lhůtu pro odstoupení od smlouvy o zájezdu a nestanovuje ani žádný konkrétní časový okamžik, k němuž musí být popsané podmínky splněny. V případech, kdy je smlouva o zájezdu uzavřena s velkým časovým předstihem před konáním zájezdu, proto může nastat situace, kdy se v průběhu času takové mimořádné okolnosti mohou vyskytnout, nicméně do doby konání zájezdu se situace může opět normalizovat. [obec] bližší je termín konání zájezdu, tím je větší pravděpodobnost, že nastalé mimořádné okolnosti přetrvají a budou mít vliv na poskytování zájezdu. Právo zákazníka odstoupit od smlouvy o zájezdu bez povinnosti zaplatit odstupné je proto nutno vázat na okamžik, kdy lze se značnou mírou pravděpodobnosti odhadnout, že mimořádné okolnosti budou trvat a významně ovlivní zájezd nebo dopravu do místa konání zájezdu. Okolnosti každého případu je pak třeba posoudit individuálně s přihlédnutí ke specifikům nastalých mimořádných okolností. 10. Soud prvního stupně si provedeným dokazováním opatřil dostatečná skutková zjištění pro rozhodnutí ve věci, nicméně s jeho právním hodnocením odvolací soud nesouhlasí. 11. V daném případě došlo k odstoupení od smlouvy dne [datum], tj. bezmála čtyři měsíce před konáním zájezdu (který byl naplánovaný na dobu od [datum] do [datum]). S tak velkým časovým předstihem nebylo možné učinit závěr (který by byl vysoce pravděpodobný), že mimořádné okolnosti ([anonymizováno] koronaviru) budou trvat a významně ovlivní zájezd do [země], nebo dopravu do místa konání zájezdu. V [anonymizováno] [rok] byla sice [země] i celý svět stále na začátku [anonymizováno], kdy jednotlivé státy zaváděly různá počáteční opatření a výluky, nicméně poté došlo k jejich uvolnění, přičemž právě [země] bylo zemí, která od [datum] umožnila bezproblémové uskutečnění zájezdů. Nadto žádné z mimořádných opatření účinných v [země] v [anonymizováno] [rok] (nouzový stav a zákaz vycestování), nebylo vyhlášeno, resp. stanoveno, tak, že by mělo trvat i v [anonymizováno] [rok] (nouzový stav byl vyhlášený dne [datum] na dobu 30 dnů). Samotná subjektivně pociťovaná obava cestovat v roce [rok], je samozřejmě pochopitelná a možnost odstoupení od smlouvy o zájezdu umožňovala, nicméně bez práva požadovat vrácení zaplacené zálohy (§ 2535 o. z.). Žalobci totiž nic nebránilo vyčkat na vývoj situace a tedy i na případné zrušení zájezdu žalovanou, pokud by se skutečně nemohl uskutečnit. Pakliže žalobce na normalizaci situace v letních měsících roku [rok] nepočkal a již v [anonymizováno] [rok] od smlouvy o zájezdu odstoupil, vrácení zaplacené zálohy mu nenáleží. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil a žalobu zamítl ([ustanovení pr. předpisu]. 12. Vzhledem k tomu, že procesně úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů výslovně vzdala, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 142 odst. 1, ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř., a contrario).