72 CO 313/2022-115 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a v rozsahu požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II). Soud prvního stupně rovněž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to k rukám jeho advokáta (výrok III). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] mu byla způsobena nemajetková újma, kterou žádá odškodnit částkou [částka]. 3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen„ soud“) pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno žalobou podanou žalobcem dne [datum] proti [země] - [stát. instituce] o náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřenou délce řízení vedeného s Finančním ředitelstvím pro [anonymizována tři slova] pod sp. zn. [číslo], a to ve výši [částka]. Dne [datum] se konalo jednání, při kterém byl vyhlášený rozsudek. [název soudu] (dále jen„ odvolací soud“) toto rozhodnutí svým rozsudkem ze dne [datum] potvrdil. Nejvyšší soud (dále jen„ dovolací soud“) však svým rozsudkem ze dne [datum] oba předchozí rozsudky zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby a poté usnesením ze dne [datum] žalobu odmítl. Toto rozhodnutí odvolací soud usnesením ze dne [datum] potvrdil. Dovolání podané proti usnesení odvolacího soudu pak dovolací soud usnesením ze dne [datum] odmítl. Ústavní soud však svým nálezem ze dne [datum] všechna předchozí usnesení (dovolacího soudu, odvolacího soudu i soudu prvního stupně) zrušil a věc vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení, který pak nařídil jednání na den [datum]. Dne [datum] žalobce uplatnil u žalované nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení ve výši [částka], na což žalovaná reagovala dne [datum] konstatováním, že nepřiměřenou délkou hodnoceného řízení bylo porušeno právo žalobce na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Finanční kompenzaci z tohoto titulu však zaplatit odmítla. 4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně následně právně posoudil podle § 1, § [anonymizována dvě slova] 1 a [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a s odkazem na dosavadní soudní judikaturu zkonstatoval, že v řízení trvajícím sedm let a šest měsíců bylo porušeno žalobcovo právo na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. V nepřiměřené délce posuzovaného řízení tak shledal nesprávný úřední postup, v jehož důsledku žalobce trpěl nejistotou ohledně výsledku předmětného řízení. Soud prvního stupně dále uvedl, že k délce hodnoceného řízení přispěla především právní a částečně i procesní složitost věci, neboť se jednalo o vyvíjející se právní problematiku, přičemž hodnocené řízení proběhlo na čtyřech stupních soudní soustavy, došlo v něm k průtahu v jeho dovolací fázi a význam hodnocené věci byl pro žalobce standardní. Soud prvního stupně rozhodl, že žalobci náleží zadostiučinění v penězích, přičemž za první dva roky trvání hodnoceného řízení mu přiznal finanční zadostiučinění ve výši [částka] a následně za každý další rok vždy ve výši [částka]. Takto získanou základní částku odškodnění ve výši [částka] prvostupňový soud poté snížil o 10 % pro již zmíněnou složitost věci, o dalších 20 % proto, že řízení proběhlo na čtyřech stupních soudní soustavy a následně ji zvýšil o 20 % pro dvouletý průtah u dovolacího soudu procesní složitost, protože přičemž význam předmětu řízení pro žalobce posoudil jako standardní. Důvody pro další modifikaci základní částky odškodnění soud prvního stupně pak již neshledal (význam hodnocené věci pro žalobce totiž shledal jako standardní, přičemž ani z žalobcova přístupu k věci nedovodil důvod pro další modifikaci základní částky odškodnění. Přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, kterou žalobce v posuzovaném řízení utrpěl, soud prvního stupně tudíž určil částkou [částka]. Soud prvního stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobu částku [částka] s příslušenstvím a v rozsahu požadavku žalobce na zaplacení dalších [částka] s příslušenstvím a také co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] počítaného za dobu od [datum] do zaplacení, pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil odkazem na [ustanovení pr. předpisu], ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 5. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci řízení včasná odvolání. 6. Žalobce, který podal odvolání pouze proti zamítavému výroku napadeného rozsudku, v něm předně namítl, že nesouhlasí se snížením základní částky odškodnění o 20 % pro hmotněprávní složitost věci. Žalobce je totiž přesvědčený, že ke zrušení rozhodnutí dovolacího soudu nálezem Ústavního soudu došlo v hodnocené věci proto, že se dovolací soud neřídil právním názorem uvedeném Ústavním soudem v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Žalobce pak nesouhlasí ani s tím, že soud prvního stupně nezohlednil význam předmětu řízení pro žalobce, přičemž hodnocenou věc srovnával se dvěma rozsudky Městského soudu v Praze (ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), které však nejsou zveřejněny, což žalobci znemožňuje se s nimi seznámit a relevantně argumentovat. Nadto žalobce zahájil předmětné řízení v době, kdy byl již osobou pokročilého věku, což soud prvního stupně rovněž nezohlednil s odůvodněním, že na začátku odškodňovaného řízení bylo žalobci 67 let. Soud prvního stupně však přehlédl, že ke konci hodnoceného řízení bylo žalobci již 75 let, což je věk, který podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zasluhuje zohlednění. Žalobce konečně tvrdí, že odškodňované řízení je svou podstatou řízením o nároku na ochranu osobnosti, čímž je dán jeho zvýšený význam (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), přičemž žalovaná má samozřejmě možnost tuto skutečnost vyvrátit, což však v dané věci neučinila (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Podle žalobcova názoru tudíž mělo dojít ke snížení základní částky odškodnění pouze o 10 % (za hmotněprávní složitost věci) a ke zvýšení celkem o 40 % (o 20% za postup orgánů veřejné moci a o 20 % za význam předmětu řízení pro žalobce), což znamená, že soud prvního stupně měl přiznat žalobci odškodnění ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná dne [datum] zaplatila žalobci částku [částka] s příslušenstvím, žalobce vzal žalobu v tomto rozsahu zpět. 7. Žalovaná, která podala odvolání pouze proti vyhovujícímu výroku napadeného rozsudku, v něm předně zopakovala, že žalobci již přiměřenou kompenzaci poskytla, a to konstatováním porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a nadto jej poté odškodnila částkou [částka] (základní částku ve výši [částka] snížila o 10 % pro složitost řízení a dále o 20 % z důvodu rozhodování na třech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu). Žalovaná má tak za to, že odškodnění ve výši [částka] je odpovídajícím odškodněním vzniklé nemajetkové újmy. V souvislosti s tím pak poukázala na obezřetnost, ke které nabádá soudní judikatura v případech tzv. řetězení nároků poškozených (kompenzaci za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení) a zdůraznila také to, že ve správním řízen, jehož nepřiměřená délka byla odškodňována, šlo o přeplatek za DPH ve výši [částka]. Dále žalovaná setrvala na svém názoru, že období průtahů je již zohledněno v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nemůže být proto podruhé zohledňováno při modifikaci základní částky odškodnění (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl. 8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že ani jedno z podaných odvolání není důvodné. Takto rozhodl při jednání konaném v nepřítomnosti řádně předvolané žalované, která svou neúčast u tohoto jednání omluvila a současně souhlasila s tím, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti (§ 101 [anonymizováno] 3 a [ustanovení pr. předpisu]. 9. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem (podle § 13 zákona č. 82/