72 CO 390/2021-87 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] a kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úrok 16,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 9 %, úrok 16,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 9 %, úrok 16,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 9 %, úrok 16,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému rovněž uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. 1. Soud I stupně tak vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně na žalovaném původně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že se žalovaným uzavřela [datum] prostřednictvím bankomatu s připojením elektronického podpisu žalovaného a zadáním [příjmení] kódu platební karty smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Za to se žalovaný zavázal platit úroky ve výši 16,9 % a poplatky podle platného ceníku. Úvěr měl splácet formou měsíčních splátek ve výši 5 % z úvěrového limitu nejpozději vždy do 20. dne v měsíci. Svůj závazek nedodržel a dostal se do prodlení s více než dvěma splátkami. Žalobkyně proto využila svého práva a [datum] celý úvěr prohlásila za okamžitě splatný, když žalovaný byl k tomuto datu v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalobkyně k úhradě dluhu žalovaného opakovaně vyzývala, žalovaný na výzvy nereagoval. 3. Žalovaný namítl, že smlouva o úvěru je neplatná, protože žalobkyně porušila svoji povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného. Povinnost k zaplacení jistiny úvěru uznal. K tomu žalobkyně uvedla, že svoji povinnost splnila, žalovanému poskytla úvěr prostřednictvím bankomatu na základě tzv. kreditní linky, která vyšla ze zjištění, že žalovaný má příjem ve výši [částka] měsíčně, což vyplynulo v souvislosti s jeho žádostí o předchozí úvěr. Z Centrálního registru dlužníků (CCB) si ověřila, že žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr s limitem [částka], kreditní karta s limitem [částka], úvěr se splátkami [částka] měsíčně a dále úvěr se splátkami ve výši [částka] měsíčně. Životní výdaje žalovaného pak žalobkyně stanovila na základě svého modelu ve výši [částka] měsíčně. 4. Podáním doručeným soudu [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně částky2 [částka]. Usnesením ze dne [datum] soud I. stupně v této částce řízení zastavil. 5. Provedenými důkazy soud I. stupně zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše [částka]. Účastníci ve smlouvě sjednali úrok z úvěru a dále povinnost žalovaného úvěr s úrokem (a sjednanými poplatky) uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaný úvěr průběžně čerpal, řádně a včas jej však nesplácel. Žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu dlužné částky, následně úvěr písemně zesplatnila. Svoji pohledávku vyčíslila a žalovaného vyzvala k její úhradě. 6. Na vztah mezi účastníky soud I. stupně aplikoval ustanovení § 2395 o. z. upravující smlouvu o úvěru. Dospěl k závěru, že žalobkyně postupovala v souladu se smluvním ujednáním a úvěr zesplatnila, když žalovaný úvěr čerpal, ale nesplácel. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit žalobkyni nejen dosud neuhrazenou část úvěru, ale i sjednané úroky, jakož i dlužné poplatky ve výši podle Sazebníku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení se placením dluhu, soud I. stupně mu s odkazem na § 1970 o.z. uložil rovněž povinnost zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 7. S ohledem na námitku žalovaného se soud I. stupně rovněž zabýval otázkou, zda žalobkyně řádně splnila svoji povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z důkazů předloženým žalobkyní tj. z výpisu CCB a z výpisu účtu č. [bankovní účet] soud I. stupně zjistil, že žalobkyně se otázkou úvěruschopnosti žalovaného zabývala a svoji povinnost v tomto směru splnila. Výši splátek žalovaného stanovila jednak na základě údajů zjištěných z registru CCB a výpisu účtu žalovaného, ale též ze skutečností, jež jí poskytl sám žalovaný ve své předchozí žádosti a přitom žalobkyni nesdělil, že by se jeho poměry změnily. 8. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. 9. Proti rozsudku podal žalovaný včas odvolání, ve kterém uvedl, že v době poskytnutí úvěru neměl příjem [částka]. V omluvě k jednání odvolacího soudu uvedl, že souhlasí pouze s uhrazením jistiny se zákonným úrokem podle ČNB. Jiné úroky, smluvní pokuty a náklady na právní zastoupení jsou podle něj nepřiměřené. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř. a odvolání neshledal důvodný. Odvolání žalovaného projednal v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání odvolacího soudu omluvili a o odročení nežádali. 11. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě posoudil i po stránce právní. Žádné nové důkazy, které by mohly zásadním způsobem ovlivnit výsledek soudního řízení, navrženy nebyly, a odvolací soud tak bez doplnění dokazování nemá ani možnost odchylovat se od skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalovaná splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to ukládá úst. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V tomto směru odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožňuje. Při uzavírání smlouvy o úvěru se žalovaným v rámci produktu„ Peníze na klik“ žalobkyně vycházela z jí dostupných informací a to nejen z těch, které jí poskytl sám žalovaný v souvislosti se žádostí o předchozí úvěr, ale sama si iniciativně zjišťovala údaje o žalovaném v registru CCB. Podle odvolacího soudu to byl naopak žalovaný, který ne-li úmyslně, tak zcela jistě lehkomyslně požádal žalovanou o další úvěr, ač si musel být vědom toho, že nebude moci dostát smluvním ujednáním o pravidelných splátkách úvěru. 12. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně závislého výroku o nákladech řízení. 13. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když i v této fázi řízení úspěšné žalobkyni žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Krátké sdělení žalobkyně ze dne [datum] (založené na č. l. 80 spisu) s ohledem na jeho obsah a rozsah nelze podle odvolacího soudu považovat za úkon právní služby, za nějž náleží mimosmluvní odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.