91 CO 262/2022-186 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu o náhradu nemajetkové újmy za nezákonný výkon trestu odnětí svobody (výrok I.) a dále rozhodl o tom, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy vzniklé jeho osobě v důsledku výkonu trestu odnětí svobody v rozsahu 136 dnů, a to na základě rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], když výše uvedená rozhodnutí byla následně pro nezákonnost zrušena rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. Žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy za každý jeden den výkonu trestu odnětí svobody ve výši [částka], tedy celkově částku [částka], a to s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2357/2010. 2. Soud I. stupně vyšel z nesporných skutkových tvrzení účastníků a ze zjištění učiněných z obsahu spisu vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] z nichž vyplývá, že vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání, a to sdělením obvinění ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 odst. 3 tr. zákoníku ve znění [účinnost], přičemž společně s ním bylo trestní stíhání vedeno i proti [právnická osoba] s. r. o. Trestného činu se měl žalobce dopustit tím, že do základu daně z přidané hodnoty [právnická osoba] s. r. o. zahrnul fiktivní faktury vystavené další společností a měl zkrátit DPH o [částka], tedy o částku, kterou měla povinnost [právnická osoba] s. r. o. odvést. Následně byla ve věci podána obžaloba, přičemž rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. [číslo jednací], byli oba obžalovaní uznáni vinnými zločinem krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 odst. 3 tr. zákoníku ve znění [účinnost] a žalobci byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích a družstvech na dobu tří let. Obžalované [právnická osoba] s. r. o. byl uložen trest zrušení právnické osoby. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum], a to poté, co bylo ze strany Vrchního soudu v Praze usnesením vydaným pod č. j. [číslo jednací] zamítnuto odvolání obou obžalovaných. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne [datum rozhodnutí] vydaným pod č. j. [číslo jednací] výše uvedená rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem i Vrchního soudu v Praze zrušil a přikázal soudu I. stupně, aby ve věci dále jednal a rozhodl. Krajský soud v Ústí nad Labem ve věci znovu rozhodl dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] tak, že žalobce shledal vinným ze zločinu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Dále byl žalobce odsouzen i k trestu zákazu výkonu činnosti. Soud I. stupně dále vyšel z toho, že v době jeho rozhodnutí se trestní spis nacházel od [datum] u Vrchního soudu v Praze, a to v důsledku podaného odvolání ze strany státního zástupce, který považoval nepravomocně uložený trest žalobci za nepřiměřeně mírný. Soud I. stupně tedy uzavřel, že ke dni jeho rozhodnutí nebylo trestní stíhání žalobce pravomocně skončeno. Ve vztahu k osobě žalobce soud I. stupně na základě obsahu výše uvedeného trestního spisu uvedl, že bylo zjištěno, že žalobce byl již v minulosti opakovaně odsouzen, a to v roce 1987 pro přečin proti majetku, byl mu uložen trest odnětí svobody, podmíněně uložený na zkušební dobu, v níž se osvědčil, dále že byl odsouzen za trestný čin krácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu do [datum], v níž se osvědčil a dále že byl rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], uznán vinným přečinem porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227zr. zákoníku, avšak podle § 46 odst. 1 tr. zákoníku soud od potrestání obžalovaného upustil. 3. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na ustanovení § 5, § 7 odst. 1, § 8 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění a dále i s odkazem na ustanovení § 92 tr. zák., že žaloba v této věci byla podána předčasně. 4. Soud I. stupně v rámci skutkového a právního vyhodnocení věci v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že vzhledem k tomu, že trestní stíhání žalobce vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] není pravomocně skončeno, je požadavek žalobce na odškodnění výkonu trestu odnětí svobody v délce 136 dní prozatím předčasný, neboť s ohledem na ustanovení § 92 odst. 2 tr. zákoníku je nutné vyčkat pravomocného skončení shora uvedeného trestního řízení, a to za situace, kdy soud v této právní věci nemá pravomoc předjímat ani přezkoumávat rozhodnutí nebo postupy jiných soudů a rozhodně mu nepřísluší předjímat výsledek trestního stíhání žalobce. Soud I. stupně dále konstatoval, že byť je nesporné, že žalobce vykonal na základě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], tedy na základě rozhodnutí, která byla následně rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR jako nesprávná zrušena, trest odnětí svobody v délce 136 dní, a došlo tedy k porušení práva žalobce zakotveného v čl. 5 Úmluvy o ochraně základních práv a lidských svobod, nemůže tato skutečnost nic změnit na tom, že je nutné postupovat i podle ustanovení § 92 odst. 2 tr. zákoníku. Ve vztahu k tomuto ustanovení uzavřel, že toto ustanovení právě pamatuje na možnost toho, že může dojít k situaci, že byl vykonán trest odnětí svobody, který v době jeho výkonu byl vykonáván na základě pravomocného rozhodnutí o omezení osobní svobody poškozeného, přičemž pokud bylo toto rozhodnutí následně zrušeno, avšak pachatel byl znovu soudem odsouzen pro týchž skutek, dojde k zápočtu vykonaného trestu na trest nově uložený, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Protože tedy ustanovení § 92 odst. 2 tr. zákoníku na shora uvedenou možnost pamatuje a počítá s ní, dospěl soud I. stupně k závěru, že je třeba podle této právní úpravy fakticky postupovat a řídit se jí i při možném odškodnění nezákonného zbavení osobní svobody dle zákona 82/1998 Sb., Za těchto okolností tedy soud I. stupně vyhodnotil, že vzhledem k tomu, že žalobce je momentálně stále trestně stíhaný v rámci trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka], které není doposud pravomocně skončeno, přičemž odvolání do nepravomocného rozhodnutí podal státní zástupce v neprospěch obžalovaného, a to zejména z důvodu nízkého trestu, respektive druhu trestu, který byl žalobci novým rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem uložen, je na místě vyčkat revize tohoto dalšího rozsudku. Soud I. stupně v této souvislosti poukázal na to, že pokud by totiž došlo v uvedeném trestním řízení k pravomocnému odsouzení žalobce a byl by mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, jak je navrhováno státním zástupcem, vykonaný trest odnětí svobody by byl žalobci fakticky započítán do nově uloženého trestu odnětí svobody, což by mohlo být ve světle judikatury pojímáno případně i jako dostatečná náhrada nemajetkové újmy ve smyslu ustanovení § 31 a odst. 2 zákona č. 82/98 Sb. Proto tedy soud I. stupně uzavřel, že v situaci, kdy není najisto postavena skutečnost, že žalobce buď bude v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka] obžaloby zproštěn, anebo mu bude uložený jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody, nelze na projednávanou věc nahlížet jiným způsobem, než že nárok uplatnění touto žalobou je předčasný, neboť teprve poté, kdy bude pravomocně rozhodnuto o tom, jaký konkrétní trest byl žalobci uložen v případě, že by byl žalobce shledán vinným ze spáchání shora uvedeného zločinu, bude možno rozhodnout o tom, jaké konkrétní odškodnění by se žalobci za porušení jeho základního práva spočívající v nezákonném zbavení osobní svobody mělo fakticky dostat. 5. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ust. § 150 o. s. ř. Tento postup odůvodnil tím, že žalobce podal žalobu u soudu z důvodu obav možného promlčení nároku a že byť byl žalobce v řízení neúspěšný, bylo by v rozporu se zásadou spravedlnosti uložit mu zaplatit náhradu nákladů řízení žalované,