12 Co 314/2024-258 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu, kterou žalobce s účinností od 27. 9. 2020 požadoval zrušit vyživovací povinnost vůči žalované naposledy stanovenou rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 10. 12. 2019, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020, č.j. , spisová značka, , částkou ve výši 10 000,- Kč měsíčně (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 17 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, znalečné ve výši 35 394 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal s účinností od 27. 9. 2020 zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované s odůvodněním, že žalovaná nedokončila tři střední školy a není jisté, zda s ohledem na zdravotní stav dokončí i čtvrtou střední školu. Svoji situaci by měla řešit podáním žádosti o invalidní důchod, když stát nenechá takovou osobu propadnout sociálním sítem.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v dokončení školy jí bránily zdravotní důvody a od 1. 9. 2023 řádně studuje střední školu.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeného v bodě 5.-8. napadeného rozhodnutí), že vyživovací povinnost žalobce k žalované naposledy stanovil Obvodní soud pro , adresa, rozsudkem ze dne 10. 12. 2019, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020, č.j. , spisová značka, , částkou ve výši 10 000 Kč měsíčně.5. Žalovaná trpí emočně nestabilní poruchou osobnosti, která jí omezuje v plnohodnotné účasti na vzdělávacím procesu a v pracovním uplatnění, což bylo příčinou, že žalovaná nedokončila v období od 1. 9. 2017 do 3. 6. 2021 tři střední školy. Stalo se tak i za situace, kdy se žalovaná ambulantně léčila a byla i opakovaně hospitalizována ve zdravotnickém zařízení. Následně žalovaná 30. 7. 2021 do 2. 9. 2021 pracovala u , společnost, ., kde pracovní poměr ukončila, protože práci již nezvládala. Žalovaná byla od 27. 12. 2021 do 31. 8. 2023 evidována jako uchazečka o zaměstnání a nepobírala podporu v nezaměstnanosti. Od 27. 12. 2021 neměla evidovaný pojistný vztah u zaměstnavatele a nebyla vedena jako OSVČ. Od 1. 9. 2023 žalovaná navštěvuje , právnická osoba, obor , název, v kombinované formě studia. Žije ve společné domácnosti s matkou a sestrou.6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle ust. § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“ Pokud žalované dokončit středoškolské studium na třech středních školách bránily zdravotní důvody a od 1. 9. 2023 začala studovat střední školu (byť čtvrtou), považoval soud I. stupně za vhodné dát žalované ještě šanci pokusit se středoškolské studium dokončit a návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti od 27. 9. 2020 zamítl s přihlédnutím k tomu, že vyživovací povinnost k žalované plní její matka, a nebylo by logické, aby tak činila pouze matka žalované, a nikoliv i žalobce. Plnění vyživovací povinnosti může u osoby se zdravotním postižením trvat déle, než u osoby bez zdravotního postižení (osoba bez zdravotního postižení a při řádném plnění studijních povinností končí středoškolské studium v 19 letech a vysokoškolské ve věku cca 24 až 26 let). Žalovanou také, Anonymizováno, nelze nutit, aby si zažádala o invalidní důchod.7. Výrok II. o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“8. Výrok III. o nákladech státu odůvodnil ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. s tím, že vzhledem k výsledku řízení uložil povinnost žalobci zaplatit částku 35 394 Kč České republice, když znalečné dosáhlo částky celkem 40 394 Kč, avšak z rozpočtu soudu na znalečném bylo vyplaceno 35 394 Kč, když zbytek byl kryt zálohou žalované.9. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalobce s odůvodněním, že soud I. stupně neprovedl navržené důkazy, čímž nezjistil správně a úplně skutkový stav, a věc nesprávně právně posoudil. Důkazy - zpráva , právnická osoba, o tom, jakým způsobem žalovaná studuje, jaká je její docházka a jak skončí druhé pololetí, zprávu z úřadu práce, jakým způsobem žalovaná komunikovala s úřadem práce a snažila se vyhledat si zaměstnání, a zprávu lékařské posudkové komise příslušné podle místa bydliště žalované, aby bylo zjištěno, zda by žalovaná dosáhla na nějaký invalidní důchod, přitom byly navrženy na základě sdělení znalců, týkajících se možností žalované být zaměstnána, případně pobírat invalidní důchod, a též k zjištění jejích studijních výsledků a poměrů. Zpráva ze školy by posloužila ke zjištění, do jaké míry je reálné, aby žalovaná ukončila středoškolské studium, které již opakovaně poněkolikáté neúspěšně započala.10. Nesprávné hodnocení důkazů a právní posouzení spočívá v tom, že soud I. stupně nevzal v úvahu, ze znaleckých posudků i z výslechu znalců vyplývá, že – řečeno např. slovy , tituly před jménem, , jméno FO, – „žalovaná by byla schopná výkonu výdělečné činnosti za té situace, kdyby se podrobovala ambulantní léčbě, úspěšné ambulantní léčbě. Žalovaná by nemohla pracovat v zaměstnání spojeném se stresem a dobrou kontrolou, jako například v ozbrojených složkách, řídící letového provozu a podobného typu. Ale mohla by pracovat například jako uklízečka, jako pomocnice při provádění kancelářských prací“ (srov. protokol z ú. j. dne 18. 6. 2024). Oba znalci se shodli v tom, že ve výkonu samostatné výdělečné činnosti je žalovaná omezena částečně (srov. posudek , tituly před jménem, , FO2, , s. 9, posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , s. 16).11. Pokud jde o možnost studia, již v roce 2020 Městský soud v Praze v odst. 27 rozsudku ze dne 23.09.2020, č. j. , spisová značka, uvedl, že „po dosažení zletilosti je však namístě do budoucna nadále zvážit, zda vyživovací povinnost rodičů k ní i nadále trvá…“, což bylo připomenuto v žalobě a soud I. stupně se předpoklady pro studium v době svého rozhodování nesprávně právně posoudil.12. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, mj. uvedl, že „možnost dokončení střední školy u žalované je nižší, záleží u této poruchy na vnitřní motivaci a dále i na tom, zda jde například o distanční výuku, zda škola umožní nějakou míru podmínek ke studiu“ a též, že „pokud jsme dnes hovořili o tom, že žalovaná dokončila první pololetí střední školy, tak nedá se toto propojovat s tím, zda by žalobkyně úspěšně školu dokončila. Hovořil bych o možnosti možného dokončení školy tak až po dvou letech“.13. Na straně jedné tak stojí deklarovaný zájem žalované dokončit střední školu, na straně druhé přinejmenším špatný výběr škol, které započala studovat, aniž by pro to měla předpoklady. Již v žalobě bylo poukázáno na to, že žalovaná podle zprávy , právnická osoba, opět měla absence, mnohdy zcela neomluvené, nebyla k zastižení, se školou nekomunikovala a zcela nesplnila studijní povinnosti.14. Je otázkou, zda opakované podávání přihlášek na školy různého typu a zaměření, které žalovaná nebyla s to vystudovat, lze považovat za řádné studium, je-li takové studium započato již s vědomím, že v daném období zde není perspektiva jeho dokončení ze zdravotních důvodů.15. Soud I. stupně nevzal v úvahu, že ze znaleckých posudků je zřejmé, čím žalovaná trpí, že by za stávající situace léčení žalovaná mohla svoji situaci řešit několika způsoby, tedy částečným zapojením do pracovního procesu za průběžně probíhající léčby, anebo že dalším způsobem řešení by mohla být žádost žalované o částečný nebo úplný invalidní důchod, přičemž přiznání takového důchodu by jí nebránilo studovat.16. Osoby, jako je žalovaná, jsou v rámci systému společenské solidarity zabezpečeny pro případ, že by nebyly schopny se samy živit. Žalovaná sice dnes studuje, ale není jednoznačná perspektiva toho, že úspěšně dostuduje. Je i v zájmu žalované, aby se zamyslela nad tím, jakým způsobem si do budoucna uspořádat svůj život, neboť rodiče jednou odejdou, a aby tady vlastně nestála bez ničeho. Pokud by došlo ke zrušení vyživovací povinnosti, mohlo by to žalovanou vést k uspořádání její životní situace. Obdobná situace ohledně zdravotního stavu existovala u starší sestry žalované , jméno FO, , v jejímž případě došlo k uzavření smíru mezi ní a žalobcem ohledně zrušení vyživovací povinnosti a dnes sestra žalované pracuje. Zrušení vyživovací povinnosti ve vztahu k žalované by tedy bylo i výchovné.17. Nelze konečně nevzít v úvahu, že žalovaná se žalobcem vůbec nekomunikuje, přičemž v komunikaci s otcem jí její zdravotní stav nebrání.18. Okolnosti dané věci nezohlednil soud I. stupně v nákladovém výroku, nezvážil aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., jež by byla namístě.19. Proti výši nákladů státu uvedl, že v řízení byly provedeny dva důkazy posudkem znalců, a to, Anonymizováno, , tituly před jménem, , FO2, a , tituly před jménem, , jméno FO, , z napadeného usnesení není přitom patrné, kolik „z rozpočtu soudu