13 Co 265/2024-123 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 56 364 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 851 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, dále z částky 21 440 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, dále z částky 21 440 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení a z částky 11 633 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení.2. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 35 622,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, , advokáta se sídlem , adresa3. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení za užívání jejího pozemku bez právního důvodu.4. Po provedeném rozsáhlém dokazování soud prvního stupně nejprve dospěl k námitce žalovaného k tomu, že je ve sporu pasivně legitimován, neboť je vlastníkem sousedního pozemku, na kterém je zbudováno parkoviště. Poté vyšel ze zjištění, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, – trvalý travní porost, v k. ú. , adresa, , obec , místo, , vše zapsáno na listu vlastnictví č. , číslo, , vedeném u , správní orgán, , katastrální pracoviště , místo, a žalovaný je výlučným vlastníkem sousedních pozemků parc. č. , číslo, – ostatní plocha, manipulační plocha a parc. č. , číslo, – ostatní plocha, jiná plocha, v k. ú. , adresa, , obec , místo, , vše zapsáno na LV č. , číslo, a , číslo, vedeném u , správní orgán, , katastrální pracoviště , místo, . Žalovaný vybudoval na svém pozemku parc. č. , číslo, parkoviště, kdy část tohoto parkoviště, výseč zhruba o výměře 160 m2, zasahuje díky položeným plastovým zpevňujícím dlaždicím na pozemek žalobkyně bez jejího souhlasu. Žalovaný za přesah položených plastových dlaždic, minimálně v období od 15.3.2019 do 30.6.2022, žalobkyni nic nehradil, ačkoli byl k úhradě vyzván výzvou ze dne 12.7.2022, 5.9.2022 a 4.10.2022. Na pozemku ve vlastnictví žalovaného byla umístěna závora, a to bez rozhodnutí či schválení správního orgánu, což žalovaný sám potvrdil při místním ohledání, popřel však, že by předmětné zpevňující dlaždice na pozemek položil právě on s tím, že tak učinila neznámá třetí osoba, která měla s provozem parkoviště podnikatelský záměr. O jakou osobu se mělo jednat, stejně jako to, kdo měl předmětné dlaždice na pozemku položit, nebylo v řízení zjištěno. Z předložených fotografií a záznamů žalobkyně nevyplynulo, že by na parkovišti parkovala nějaká auta, ani že by vozidla (či cokoli jiného) nějakým způsobem zasahovala do části výseče dlaždic umístěných na pozemku žalobkyně, tj, že by tuto část pozemku žalovaný užíval ke svému obohacení. Žalobkyně tvrdila, že dne 25.6.2020 došlo na pozemku k jednání, kterému byli přítomni za žalobkyni , jméno FO, , za správce , jméno FO, , a žalovaný, což žalovaný nezpochybnil, popřel však, že by ručně psaný dovětek zápisu setkání byl součástí protokolu při podpisu. K věci byli vyslechnuti svědci , jméno FO, a , jméno FO, , jejich výpovědi ohledně setkání na místě a obsahu zápisu byly rozporné, žalobkyně nepředložila žádné důkazy o tom, že by žalovaný předmětný pozemek jakkoli užíval. Pozemek žalobkyně, přestože z jeho jedné strany je umístěna závora, kterou zbudoval žalovaný, je volně přístupný ze tří ostatních stran, samotný výskyt dlaždic na pozemku nebrání jeho užívání. Pokud jde o umístění závory na původní účelové komunikaci, soud prvního stupně uzavřel, že tato otázka nijak nesouvisí s tvrzeným vznikem bezdůvodného obohacení. Soud tak uzavřel, že v dané věci žalobkyně neprokázala užívání pozemku žalovaným bez právního důvodu, proto nebyly splněny zákonné předpoklady ust. § 2991 o.z. pro vydání bezdůvodného obohacení. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.5. Proti rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. Poté, co shrnula průběh sporu uvedla, že se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí. Soud vůbec nezohlednil e-mail, který byl žalovanému doručen po jednání na místě dne 25.6.2020, kdy v odpovědi žalovaný prohlašoval, že je připraven věc řešit ke spokojenosti všech stran. Soud se také nezabýval tím, že již umístěním stavby parkoviště na pozemku jiného vlastníka dochází k bezdůvodnému obohacení. K tomu odkázal například na rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 882/2006. Žalobkyně má za to, že bylo prokázáno, že na pozemku se nachází parkoviště, které zasahuje na pozemek žalobkyně. Poukázala na to, že musel být proveden podklad, a dále došlo právě k položení zatravňovacích dlaždic. Nadto se tak stalo v místě, kde historicky vedla účelová komunikace, jejíž užívání je jednáním žalovaného znemožněno. Poukázala rovněž na nemožnost užívání pozemku v plném rozsahu, když takovému užívání brání umístění závory. Konečně uvedla, že žalovaný, resp. jeho tehdejší společnost spravující přilehlý hotel, měl zájem pozemek odkoupit, s čímž však žalovaná nesouhlasila, žalovaný však není oprávněn setrvat v protiprávním stavu. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že v řízení nebylo prokázáno, že by zatravňovací dlaždice na pozemek žalobkyně položil on, navíc tyto nelze považovat za překážku užívání pozemku žalobkyní, když ani jeden z pozemků není ohraničen. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaný její pozemek jakkoli v minulosti užíval, či ji v užívání omezoval, když samotné položení dlaždic užívání pozemku žalobkyní či jiných osob nebrání. Pozemky navíc užívá společnost , společnost, , proto žalovaný opětovně namítl nedostatek pasivní legitimace..7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212, § 212a odst. 1,5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Soud prvního stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci a věc správně posoudil i po právní stránce. Odůvodnění jeho rozhodnutí je velmi podrobné a přesvědčivé, zcela odpovídá ust. § 157 odst. 1 a § 132 o.s.ř. Pro stručnost tedy odvolací soud na jeho závěry odkazuje.9. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. U sporných řízení má účastník povinnost tvrzení, tj. je povinen tvrdit rozhodné skutečnosti, a povinnost důkazní, tj. má povinnost označit ke svým tvrzením důkazy. Účastník odpovídá za to, že prostřednictvím jím nabídnutých důkazů, budou jeho tvrzení prokázána, v opačném případě bude jeho návrh zamítnut.11. Na žalobkyni bylo, aby v řízení prokázala, že se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil, když v rozhodném období od 15.3.2019 do 30.6.2022, bezdůvodně jako vlastník přilehlých pozemků, na kterých je provozováno parkoviště, užíval i pozemek ve vlastnictví žalobkyně. Tato skutečnost však v řízení prokázána nebyla a žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno, což nemohlo vést k jinému závěru, než zamítnutí žaloby. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v tom směru, že žalovaný je ve sporu pasivně legitimován a v tomto směru lze pro stručnost odkázat na závěry soudu prvního stupně, a dále, že v řízení bylo prokázáno jen to, že na pozemku žalobkyně jsou umístěny plastové dlaždice, nikoli již to, že by žalovaný pozemek jakkoli v minulosti užíval či tam parkoval vozidla či provozoval parkoviště. Správný je i ten závěr, že byť je do přístupu prostoru parkoviště umístěna závora, pozemek žalobkyně je z dalších tří stran volně přístupný, takže jeho užívání žalobkyní nic nebrání. Prokázáno bylo jen to, že v minulosti měl žalovaný zájem pozemek žalobkyně koupit, strany v tomto směru opakovaně jednaly, k dohodě nedošlo z důvodů na straně žalobkyně. Pouze tak lze uzavřít na základě zápisu z místního šetření na pozemku dne 25.6.2020, když ani slyšení svědci se neshodli, co přesně bylo předmětem jednání a kdy byl vyhotoven zápis z místního šetření, tedy zda přímo na místě či dodatečně bez přítomnosti žalovaného. V podrobnostech lze odkázat na body 15 a 16 rozsudku, když lze odkázat i na to, že otázka toho, zda přes pozemek v minulosti vedla účelová komunikace nesouvisí s tvrzeným bezdůvodným obohacením na straně žalovaného.12. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. včetně správného výroku o nákladech řízení.13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl i v odvolacím řízení plně úspěšný.14. Žalovanému byla přiznána odměna za zastoupení advokátem podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 56 364 Kč za dv