14 Co 291/2024-178 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu o zaplacení částky 378 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 378 500 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v částce 160 770,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných.2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po provedeném zpětvzetí na žalovaných domáhal zaplacení částky 378 500 Kč s příslušenstvím na základě skutkových tvrzení, že žalovaní po uplynutí lhůty 80 let, na kterou bylo Smlouvou o stavebním právu ze dne , datum, zřízeno právo stavby, tj. po 16. 6. 2002 bez právního důvodu užívali v období od 3. 12. 2019 do 2. 4. 2021 pozemky č. parc. , hodnota, a č. parc. , hodnota, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „předmětné pozemky“), jejichž vlastníkem je žalobce, na něhož přešlo vlastnické právo k nim na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“). Žalobce tvrdil, pokud jde o faktické hospodaření s předmětnými pozemky, že s nimi hospodařil prostřednictvím oprávněných z práva stavby, tj. žalovaných a jejich právních předchůdců.3. Žalovaní namítali nedostatek aktivní legitimace žalobce s tím, že nebyly splněny podmínky pro přechod vlastnictví k předmětným pozemkům na žalobce ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. V rozhodné době nešlo o majetek ve vlastnictví České republiky, předmětné pozemky byly vyškrnuty z lisu vlastnictví č. , hodnota, , žalobci nepříslušelo právo hospodaření k pozemkům, žalobce s nimi ani sám nehospodařil. Namítali dále, že pozemky užívají na základě vydržení práv ze smlouvy o stavebním právu, že výše uplatněného nároku je neoprávněná, dovolávali se vydržení pozemků, uplatnili námitku promlčení.4. Soud I. stupně vycházel z následujících skutkových zjištění.5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. října 2022, č. j. 46 C 156/2020-371, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2023, č. j. 70 C 9/2023-405, byla zamítnuta žalobce zde žalobce, kterou se vůči zde žalovaným domáhal určení svého vlastnického práva ke stavbě č.p. , hodnota, jako součásti pozemku č. parc. , hodnota, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, . Soudy shledaly, že žalobce je aktivně legitimován, k vydržení vlastnictví žalobcem nedošlo, neboť byl pouze knihovním držitelem, zde žalovaní vydrželi vlastnické právo ke stavbě č.p. , hodnota, v obecné desetileté lhůtě počínající běžet od 19.10.1990, vlastnictví pozemku žalovaní nenabyli, neboť si celou dobu byli vědomi vlastnictví pozemku státem. O dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu dosud nebylo rozhodnuto.6. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. října 2023, č. j. 9 C 52/2020-271, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2024, č. j. 23 Co 4/2024-342, byla zamítnuta žaloba zde žalobce, kterou se na žalovaných domáhal zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků za období od 3. 2. 2017 do 2. 12. 2019. Soudy dospěly k závěru, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť nebyly splněny předpoklady přechodu vlastnického práva na žalobce, který s předmětnými pozemky fakticky nehospodařil.7. Dne , datum, byla mezi , Orgán veřejné moci, a , Orgán veřejné moci, (dále jen „Družstvo“) uzavřena Smlouva o stavebním právu (dále jen „Smlouva“), jímž Družstvu bylo na dobu 80 let ode dne doručení žádosti na vklad práva stavby zřízeno právo stavby na části pozemku tehdejšího zemského statku č. , hodnota, v , adresa, , obec , adresa, . Družstvo se zavázalo počínaje dnem 1. 5. 1922 platit pachtovné (činži stavební) v částce 1 200 Kč čtvrtletně a , Orgán veřejné moci, si vyhradil právo počínaje 1. 2. 1930 stavební činži zvyšovat o 10 % každých 10 let. Dále bylo sjednáno, že po zániku práva stavby přestanou být budovy s byty součástí práva stavby a stanou se součástí předmětného pozemku a jejich vlastníkem se stane , Orgán veřejné moci, či jeho právní nástupce.8. Žalovaní dopisem ze dne 5. 2. 2020 žalobci sdělili, že provedli úhradu pachtovného za roky 2018 a 2019 v celkové výši 14 838,72 Kč.9. Žalobce byl v katastru nemovitostí na LV , hodnota, k , datum, zapsán jako vlastník předmětných pozemků, jako nabývací titul je uveden vznik vlastnického práva ze zákona č. 172/1991 Sb., v části C je zapsáno k předmětným pozemkům právo stavby na období 15. 6. 1922 do 15. 6. 2002. Rozhodnutím , Orgán veřejné moci, , ze dne 1. 4. 2020 byl zamítnut návrh žalobce na vklad zrušení práva stavby, vzdání se předkupního práva spoluvlastníka, změny způsobu využití.10. List vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, , je ručně vedeným listem vlastnictví , Orgán veřejné moci, , v oddíle tohoto listu s nadpisem „, podezřelý výraz, “ jsou předmětné pozemky zapsány, nicméně jsou přeškrtnuty. Tento list vlastnictví byl založen , spisová značka, , zapisovat se do něj začalo v roce 1964 a zápis byl ukončen v roce 2001.11. Žalobce předpisem náhrady za faktické užívání pozemku č. parc. , hodnota, , včetně stavby č.p. , hodnota, , a č. parc. , hodnota, ze dne 12. 4. 2021 žalované, jimž byl doručen 22. 4. 2021 a 27. 4.2021, vyzval k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání těchto nemovitostí za období od 3.12.2019 do 2.4.2021 ve výši 400 000 Kč, resp. každého ze žalovaných ve výši 200 000 Kč. Následně byla žalovaným 11.5.2021 doručena předžalobní výzva k plnění. Žalovaní reagovali vyjádřeními ze dne 21.4.2021 a 15.5.2021 tak, že nesouhlasí s názorem, že žalobce je vlastníkem daných nemovitostí, a že nárok na vydání bezdůvodného obohacení neuznávají.12. Knihovní vložka č. , hodnota, , k.ú. , adresa, byla vedena pro pozemek parc. č. , hodnota, role – zahrada. V části „A. Zápis“ se dne 22. 7. 1922 podle polohopisného plánu poznamenalo rozdělení pozemku na pozemky parc. č. , hodnota, až , hodnota, . V části „B. Vklad“ byl zaznamenán vklad dne 30. 4. 1926 s tím, že podle žádosti , Orgán veřejné moci, ze dne 21. 4. 1926 je vložena změna jména, právo vlastnické je vloženo pro , Orgán veřejné moci, , zastoupenou , Orgán veřejné moci, . Vkladem ke dni 24. 6. 1950 bylo vloženo vlastnické právo pro , Orgán veřejné moci, . V části „C. vklad“ bylo podle smlouvy o stavebním právu ze dne 26/27. 5. 1922 vloženo stavební právo ve prospěch Družstva. Pro stavební právo byla zřízena vložka č. , hodnota, pozemkové knihy.13. V knihovní vložce č. , hodnota, bylo zapsáno stavební právo na dobu do 15. 6. 2002 ve vložce čís. , hodnota, poz. knihy kat. obce , adresa, . V části B. je uvedeno, že dne 22. 11. 1926 bylo dle smlouvy ze dne 27. 9. 1926 vloženo stavební právo ve prospěch , jméno FO, a , jméno FO, , dne 25. 8. 1938 byla vložena ½ stavebního práva na , jméno FO, , dne 24. 2. 1939 bylo podle smlouvy trhové ze dne 2. 1. 1939 vloženo stavební právo ve prospěch , jméno FO, a , jméno FO, , každému ½. Podle odevzdací listiny došlo dne 6. 12. 1941 ke vkladu ½ stavebního práva ve prospěch , jméno FO, a následně dne 11. 10. 1950 byla vložena ½ stavebního práva ve prospěch , jméno FO, . Dne 16. 4. 1954 došlo ke vkladu ½ stavebního práva dle smlouvy darovací ze dne 12. 9. 1953 na , jméno FO, .14. Rozhodnutím , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v dědické věci zůstavitelky , jméno FO, byla schválena dohoda, dle níž ideální ½ domu č.p. , hodnota, postavené na pozemku československého státu parc. č. , hodnota, s právem stavby o výměře 269 m2 zapsaných v , Orgán veřejné moci, na LV č. , hodnota, k.ú. , adresa, v hodnotě , hodnota, Kčs nabyl závětní dědic , Jméno zainteresované osoby 1/0, a závětní dědička , Jméno zainteresované osoby 0/0, s tím, že každý nabyl ideální podíl ½. Žalovaní jsou na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, vedeném , Orgán veřejné moci, zapsáni jako vlastníci domu č.p. , hodnota, na pozemku č. parc. , hodnota, .15. Znaleckým posudkem č. , spisová značka, ze dne 21. 4. 2023 bylo obvyklé roční nájemné předmětných pozemků za dobu od 3. 12. 2019 do 2. 4. 2021 oceněno částkou 378 500 Kč.16. Soud I. stupně za relevantní pro rozhodnutí věci nepovažoval otázku, zda a proč byly předmětné pozemky vyškrtnuty z listu vlastnictví č. , hodnota, .17. Na projednávanou věc soud I. stupně aplikoval § 1 odst. 1, § 8 zákona č. 172/1991 Sb. a posouzením podmínek vymezených pro přechod majetku do vlastnictví obcí dle prvního z uvedených ustanovení, které musejí být splněny kumulativně, dospěl k závěru, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť na něj vlastnické právo nepřešlo, protože s předmětnými pozemky fakticky nehospodařil.18. Soud I. stupně poukázal stran výkladu pojmu „hospodaření“ ve smyslu § 1 zákona č. 172/1991 Sb. na závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 20. 7. 2000, sp. zn. 29 Cdo 962/99, ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 896/2012, ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1768/2012, ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4227/2013, ze dne 15. 3. 2011, s