14 Co 365/2024-82 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 227 119,50 Kč, 15 % úrok z prodlení p. a. z částky 75 706,50 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, 15 % úrok z prodlení p. a. z částky 75 706,50 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, 15 % úrok z prodlení p. a. z částky 75 706,50 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok I] a uložil dále žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 44 826 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku [výrok II].2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dlužného nájemného a dlužných záloh na služby za měsíce srpen 2023, listopad 2023, prosinec 2023 ve výši 3 x 75 706,50 Kč s příslušenstvím, a to dle smlouvy o nájmu nebytových prostor z 15. 3. 2023.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že žalobkyně služby nevyúčtovala a že jí žalobkyně nevrátila složenou jistotu 63 706,50 Kč, ač nájemní vztah skončil v lednu nebo v únoru 2024. Žalovaná neobdržela předžalobní výzvu.4. Soud I. stupně na podkladě shodných tvrzení stran a provedeného dokazování zjistil, že mezi účastnicemi byla uzavřena 15. 3. 2023 smlouva o nájmu nebytových prostor, a to na dobu neurčitou. Ve smlouvě se žalovaná zavázala platit žalobkyni měsíční nájemné ve výši 52 650 Kč + DPH a měsíční zálohy na služby 12 000 Kč. Nebytové prostory, situované v objektu občanské vybavenosti ve vlastnictví žalobkyně, byly žalované pronajaty za účelem provozování prodejny textilu. Žalovaná byla dle smlouvy povinna žalobkyni složit jistotu ve výši měsíčního nájemného a žalobkyně byla oprávněna jistotu použít během trvání nájemního vztahu na úhradu pohledávek z nájemného, ze služeb, ze záloh na služby, na náhradu škodu. Žalobkyně se zavázala žalované složenou jistotu vrátit, pokud by ji nepoužila k započtení na úhradu svých pohledávek, nejpozději do 3 kalendářních měsíců ode dne doručení písemné výzvy k vrácení jistoty. Vyúčtování služeb byla žalobkyně povinna provést do konce měsíce října následujícího kalendářního roku. Dne 15. 12. 2023 byla do datové schránky žalované doručena předžalobní výzva k zaplacení dlužného nájemného a záloh na služby za srpen 2023, listopad 2023, prosinec 2023.5. Jde-li o právní stránku věci, soud I. stupně aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [dále jen „o. z.“], a to zejména § 2302 odst. 1, § 2303, § 2201 a § 2217 o. z. a uzavřel, že nezaplacením nájemného a záloh za služby za srpen 2023, listopad 2023, prosinec 2023, celkem částky 3 x 63 706,50 Kč + 3 x 12 000 Kč, ve lhůtě splatnosti sjednané ve smlouvě žalovaná porušila své závazky ze smlouvy o nájmu nebytových prostor z 15. 3. 2023. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 227 119,50 Kč proto shledal soud I. stupně důvodným a žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši.6. Námitku žalované, že žalobkyně služby nevyúčtovala neshledal soud I. stupně důvodnou, neboť ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně vyúčtování služeb provede do konce měsíce října následujícího kalendářního roku, tj. vyúčtování služeb za rok 2023 do konce měsíce října 2024. Jde-li o žalovanou namítané nevrácení složené a nepoužité jistoty, ve smlouvě bylo ujednáno, že žalobkyně nevyužitou jistotu žalované vrátí k písemné výzvě žalované, a to do 3 kalendářních měsíců ode doručení písemné výzvy. Pokud žalovaná ve vyjádření z 26. 2. 2024 požadoval vrácení jistoty, ke dni rozhodnutí soudu I. stupně sjednaná lhůta 3 měsíců dosud neuplynula.7. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení úspěšné žalobkyni jejich náhradu.8. Proti rozsudku soudu I. stupně brojila žalovaná včasným a přípustným odvoláním. Namítala, soud I. stupně nesprávně nezohlednil skutečnost, že žalobkyně služby nevyúčtovala, ač nájemní poměr skončil k 31. 12. 2023. Obdobně s ukončením nájemního vztahu byla žalobkyně povinna vrátit žalované složenou kauci ve výši 63 706,50 Kč. Žalobou uplatněný nárok tedy nemůže být dle žalované zcela po právu a měl by být snížen o případný přeplatek na službách a o nevrácenou kauci. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání se plně ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Odvolací námitky žalované nejsou důvodné. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí i náhradu nákladů odvolacího řízení.10. Odvolací soud podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v nařízeném jednání.11. Odvolací soud zopakoval dle § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování nájemní smlouvou z 15. 3. 2023 a zjistil, že dle článku 5.1 byla sjednáno nájemné v měsíční výši 52 650 Kč (ke které je třeba připočítat aktuální výši sazby DPH) a že se žalovaná zavázala nájemné hradit vždy nejpozději k poslednímu dni kalendářního měsíce, jenž předchází příslušnému kalendářnímu měsíci, za nějž se nájemné hradí. V článku 6.1 se žalovaná zavázala platit žalobkyni za poskytování služeb měsíčně na zálohách 12 000 Kč a bylo ujednáno, že zálohy jsou splatné společně s nájemným. V článku 7.1 bylo smluvními stranami dohodnuto, že je žalobkyně povinna žalované vyúčtovat náklady na služby oproti žalovanou uhrazeným zálohám, a to nejpozději do konce měsíce října následujícího kalendářního roku. V článku 8.1 se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni kauci, která se svou celkovou výší bude rovnat peněžní částce připadající na úhradu jednoho měsíce nájmu, a to nejpozději při faktickém převzetí nebytového prostoru, přičemž žalobkyně během trvání smlouvy může prohlásit, že svou pohledávku (zejména na nájemném, na služby, a to i na zálohy, či na náhradu škody) proti kauci započítává. V článku 8.3 bylo ujednáno, že žalobkyně je povinna žalované kauci, jež je u ní aktuálně uložená, pokud ji nepoužije k započtení, vrátit, a to nejpozději do 3 kalendářních měsíců ode dne doručení písemné výzvy od žalované k vrácení kauce.12. Po provedeném dokazování odvolací soud seznámil žalobkyni s právním názorem, že ke dni odvolacího jednání již měla žalobkyně dle článku 7.1 nájemní smlouvy vyúčtovat náklady na služby oproti uhrazeným zálohám za rok 2023. Po datu, kdy mělo nejpozději dojít k vyúčtování, tj. po 31. 10. 2024, se již žalobkyně záloh domáhat nemůže, ale má nárok na zaplacení případného nedoplatku z vyúčtování. Žalobkyně poté odvolacímu soudu sama sdělila, že dne 9. 8. 2024 žalované vyúčtování služeb za rok 2023 již e-mailem zaslala; nedoplatek byl vyúčtován fakturou č. , číslo, a činil 57 978 Kč. Žalobkyně však žalobu, jde-li o požadované zálohy na služby, nevzala zpět ani ji nezměnila.13. Odvolací soud následně uzavřel, že odvolání žalované je částečně důvodné.14. Odvolací soud přisvědčuje soudu I. stupně v závěru, že žalovaná je povinna žalobkyni uhradit dlužné nájemné za srpen 2023, listopad 2023, prosinec 2023, tj. částku ve výši 3 x 63 706,50 Kč, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši vždy od 1. dne kalendářního měsíce, za který mělo být nájemné uhrazeno. Na odůvodnění soudu I. stupně a přiléhavé právní posouzení tohoto nároku proto odvolací soud pro stručnost odkazuje.15. Soud I. stupně rovněž správně neshledal důvodnou námitku žalované, že jí žalobkyně nevrátila složenou kauci ani ji nezohlednila. V nájemní smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna (nikoliv povinna) kauci oproti závazkům žalované započítat. Případný nárok žalované na vrácení kauce proto vliv na její povinnost zaplatit dlužné nájemné sám o sobě nemá a žalovaná ani netvrdila, že by žalobkyně započtení provedla, a netvrdila ani, že by ona sama nárok na vrácení kauce oproti žalovanému nároku na zaplacení dlužného nájemného započítala.16. Jiná je situace, jde-li o nárok na zaplacení záloh na služby za srpen 2023, listopad 2023 a prosinec 2023, neboť vyúčtováním služeb za rok 2023, které již žalobkyně vystavila a 9. 8. 2024 žalované doručila, její nárok na zaplacení záloh zanikl. Zaplacení samotných záloh se již žalobkyně proto domáhat nemůže, domáhat se může toliko nově vzniklého nároku na úhradu nedoplatku vyúčtování [srov. v tomto směru např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015].17. Odvolací soud nepřehlédl, že žalobkyně spolu se splatnými zálohami na služby požadovala rovněž úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu po marném uplynutí data sjednané splatnosti záloh do jejich zaplacení, a důvodným shledal nárok žalobkyně na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ze splatných záloh vždy od požadovaného data až do 9. 8. 2024, kdy žalobkyně žalované služby vyúčtovala, čímž nárok na zaplacení splatných záloh na služby zanikl.18. S ohledem na výše uvedené odvolací soud postupem podle § 220 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku I ohledně částky 36 000 Kč s příslušenstvím změnil tak, že se žaloba o zaplac