15 Co 228/2024-67 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 51 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 22. 03. 2024 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 8 421,60 Kč (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně, která byla v období od 27. 04. 2018 do 22. 12. 2020, vlastnicí bytové jednotky č. , hodnota, nacházející se na adrese , adresa, v bytovém domě stojícím na pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, s podílem na společných částech nemovitosti , hodnota, , v k. ú. , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u , adresa, (dále jen „byt“), domáhala na žalované zaplacení uvedené částky, neboť jí žalovaná nedoručila vyúčtování služeb za rok 2020 v zákonné lhůtě. Dle žalobkyně tím vznikla žalované povinnost zaplatit žalobkyni pokutu ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení. Vyúčtování za rok 2020 obdržela žalobkyně až po výzvě, dne 01. 03. 2024, tedy téměř tři roky po uplynutí zákonné lhůty, která marně uplynula dnem 30. 04. 2021. Proto žalobkyni náleží pokuta za 1 035 dnů prodlení v celkové výši 51 750 Kč. Dále uvedla, že vyúčtování bylo antidatováno, když bylo žalobkyni doručeno sice obratem po výzvě, ale až dne 01. 03. 2024, ovšem s datem 25. 03. 2021.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť nárok žalobkyně je neoprávněný a v rozporu s právem. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně byla vlastníkem bytu v období od 27. 04. 2018 do 22. 12. 2020. Od 23. 12. 2020 žalobkyně již vlastnicí bytu nebyla, proto ani žalované nevznikla povinnost doručit žalobkyni vyúčtování služeb za rok 2020. S odkazem na ust. § 1186 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) žalovaná namítla, že nebyla povinna vypořádat a ani vyúčtovat příspěvky na správu domu, protože zúčtovací období skončilo dnem 31. 12. 2020, kdy již žalobkyně vlastníkem nebyla. Žalobkyni proto nemohlo vzniknout právo na sankci za neposkytnutí vyúčtování. Ohradila se proti nařčení z antidatování vyúčtování. Vyúčtování bylo řádně a včas doručeno tomu, kdo byl v předmětné době vlastníkem bytu.4. Na základě zjištěních, učiněných z listin předložených účastníky, za souhlasu účastníků s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání, ve smyslu ust. § 115a o. s. ř., vyšel soud prvního stupně zejména z následujících skutkových zjištění:5. Žalobkyně byla vlastnicí bytu od 27. 04. 2018 do 22. 12. 2020. Na základě kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2020, s právními účinky zápisu v katastru nemovitostí ke dni 22. 12. 2020, převedla vlastnické právo k bytu na pana , jméno FO, , ročník , datum, . Žalovaná vrátila žalobkyni v květnu 2021 přeplatek, který byl výsledkem vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 5 337 Kč. Dopisem ze dne 26. 2. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k doručení vyúčtování služeb za rok 2020 a zároveň k úhradě částky 51 600 Kč jako pokuty za prodlení. Žalovaná následně doručila žalobkyni vyúčtování služeb za rok 2020, datované ke dni 25. 3. 2021, a nárok žalobkyně na pokutu dopisem ze dne 18. 3. 2024 neuznala.6. Soud prvního stupně aplikoval ve věci ustanovení § 1186 odst. 1 o. z., ve znění účinném od 01.07.2020, a ust. §§ 7 odst. 1, 13 odst. 1, 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon“). Konstatoval, že zúčtovací období skončilo a lhůta k včasnému doručení uplynula až v době, kdy žalobkyně již nebyla vlastníkem bytu, a proto žalované s odkazem na ust. § 1186 odst. 1 o. z. nevznikla povinnost žalobkyni jako bývalému vlastníku bytu doručit vyúčtování služeb. Vyúčtování služeb za rok 2020 ze dne 25. 3. 2021 měla žalovaná povinnost doručit řádně a včas již novému vlastníkovi. Soud prvního stupně v tomto kontextu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3160/2011, kde je uvedeno, že: „dosud nevyčerpaná část záloh složená původním vlastníkem se stává závazkem společenství vůči nabyvateli jednotky – novému vlastníku a členu společenství. Je věcí stran smlouvy o převodu jednotky, zda a jak se výše nevyčerpaných záloh promítne v ceně za převod jednotky, popř. bude jinak ve vztahu mezi nimi vypořádána.“ Soud prvního stupně uzavřel, že povinnost doručit žalobkyni vyúčtování služeb za rok 2020 žalované nikdy nevznikla, proto ani nemohlo vzniknout žalobkyni právo na pokutu podle § 13 zákona a žalobu jako nedůvodnou zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve specifikaci uvedené v odst. 23 napadeného rozsudku).7. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci, zejména s ohledem na shodnou vůli účastníků ohledně toho, kdo s kým provede vyúčtování a s ohledem na možný jazykový výklad ustanovení § 1186 odst. 1 o. z. Konstatovala, že v období od 27.04.2018 do 22.12.2020 byla vlastnicí bytu. Dne 12.05.2021 obdržela od žalované přeplatek ze záloh na služby ve výši 5 337 Kč za rok 2020. Žalovaná však žalobkyni v návaznosti na výše uvedený přeplatek nezaslala řádné vyúčtování služeb za rok 2020, a žalobkyně tak nevěděla, na základě čeho, byla takto zaslaná částka určena. Proto se žalobkyně dne 26.02.2024 obrátila na žalovanou s výzvou k podání vyúčtování služeb a úhradě pokuty z důvodu prodlení s doručením vyúčtování. Žalovaná dané vyúčtování žalobkyni následně zaslala, avšak toto mohlo být dle názoru žalobkyně účelově antidatované, a zároveň žalovaná odmítla uhradit pokutu v takové výši, jak nárokováno žalobou. Dle žalobkyně byla vůle účastníků nepochybně shodná v tom ohledu, že předmětné zálohy budou vypořádány mezi žalobkyní a žalovanou, a nikoli mezi žalovanou a novým vlastníkem. Byla to žalovaná, kdo nejednal v souladu s ust. § 1186 odst. 1 o. z. a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 02. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3160/2011.8. Z pohledu žalobkyně nelze jazykovým výkladem ust. § 1186 odst. 1 o. z. jednoznačně dovodit, že pakliže povinnost žalované k vypořádání uhrazených záloh s novým vlastníkem není dána, neznamená to ještě, že v případě shodné vůle k vypořádání záloh mezi sebou bez zainteresování třetích osob toto učinit nelze. Žalobkyně uvedla, že přestože dle daného ustanovení „nevzniká povinnost“, neznamená to, že toto žalovaná učinit nemůže, neboť předmětné ustanovení toto žalované nezakazuje, pouze stanovuje, že určitou povinnost nemá (tj. dané ustanovení je vymezeno negativně). Dané ustanovení není charakteru zakazujícího, nýbrž pouze stanoví obecné pravidlo neboli dispozici právní normy, navíc negativně vymezenou. Proto i z hlediska jazykového výkladu ustanovení, jímž žalovaná argumentuje, z pohledu žalobkyně nebrání účastníkům, aby se vypořádali mezi sebou, pakliže k tomu sama žalovaná projeví vůli jako první, kdy však až posléze v rámci soudního řízení proti žalobkyni brojí v tom ohledu, že k danému vypořádání s ní není vůbec povinna.9. Žalobkyně závěrem odkázala na ust. § 10 odst. 1, 2 o. z., kdy nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího a není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby jej změnil tak že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů.10. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku. Uvedla, že žalobkyně se snaží dovodit, že zasláním přeplatku, ke kterému nebylo zasláno vyúčtování, vznikla žalované povinnost poskytnout žalobkyni vyúčtování, jehož neposkytnutí je sankcionováno zákonnou pokutou. Žalovaná zdůraznila, že ač žalobkyně obdržela přeplatek dne 12.05.2021, obrátila se na žalovanou s žádostí o poskytnutí vyúčtování až skoro po třech letech. Svůj nárok odůvodňuje i účelem řádného vedení účetnictví, což je v rozporu s tím, po jak dlouhé době o vyúčtování požádala. Dle žalované jakékoli poskytnutí vyúčtování žalobkyni nebo zaslání přeplatku nemá vliv na oprávněnost nároku žalobkyně.11. Žalovaná trvá na tom, že právo na zaplacení zákonné pokuty žalobkyni nevzniklo právě proto, že žalobkyni nevzniklo ani právo na vypořádání příspěvků na správu domu a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu. Žalobkyně se snaží prezentovat skutečnost, že jí bylo zasláno vyúčtování jako projev vůle žalované na vypořádání se žalobkyní a nikoli s novým vlastníkem. Žalovaná poskytla řádně a včas vyúčtování novému vlastníkovi, panu , jméno FO, , který byl jediným oprávněným příjemcem vyúčtování a finančních prostředků, stejně tak jako je povinným k